Dny, které ji předcházely, byly neméně dramatické a osudové. Zdaleka ne všichni si přáli rozbití Československé republiky. V době, kdy lord Runciman jednal s Konradem Henleinem, se v obci Holany u České Lípy dne 28. srpna 1938 sešlo několik desítek tisíc Čechů a Němců, aby vyjádřili své odhodlání postavit se třeba i se zbraní v ruce proti Hitlerovi.

„Masovou účastí potvrdí český a německý národ svou touhu po bratrském soužití obou národností a pevnou vůli obhájit demokracii, svobodu všech národů, právě tak jako republiky,“ stálo na pozvánce. Komunistický senátor Bohumír Šmeral zde zdůraznil, že otázka národnostní úzce souvisí s otázkou sociální.

Toto odhodlání odpůrců německého nacismu bránit Československou republiku míjelo zájmy velmocí. Již v noci z 28. na 29. srpna 1938 byl zhanoben základní kámen budoucí dětské ozdravovny a došlo k útokům a vyhánění českého obyvatelstva henleinovskými ordnery. Následoval pokus o puč po Hitlerově projevu 13. září téhož roku. Ani tato skutečnost nepřivedla západní mocnosti - Anglii s Francií ke změně postoje vůči Československé republice.

Porušování základních lidských práv, útoky na suverénní stát, otevřená podpora německého nacismu a italského fašismu, byla tolerována tehdejšími spojenci naší země. Vyjadřujeme vážnou obavu z toho, že i dnes se opakuje obdobný přístup v politice těchto zemí. Zřetelně to lze vidět v jejich přístupu k Ukrajině a Ruské federaci. Odmítáme neustálé stupňování protiruské hysterie a zavírání očí před projevy dnešního fašismu. Víme, kdo a pod jakou ochranou a se zavřenýma očima, vyháněl české občany z jejich vlastních domovů. Fašismus, politika vyjádřená slovy rozděl a panuj, jsou vážnou hrozbou dneška. Proto Komunistická strana Čech a Moravy odmítá revizi odsunu sudetských Němců, požadavky Sudetoněmeckého Landsmanšaftu a výroky Angely Merkelové na adresu České republiky.