A komu, že přišel tento společensky negramotný nápad na mysl? Dalo by se říci, že komu jinému, než doyenovi poslanecké sněmovny, knížeti Schwarzenbergovi, důvěrnému to rádci bývalého prezidenta Havla v německé otázce. Omlouvám se, že v jeho případě jistým způsobem porušuji zákon a používám šlechtický titul, který byl zrušen již jednou z prvních právních norem nového československého státu, protože tehdejší zákonodárci, včele s Masarykem, budovali novou společnost na základech, v níž měly být jakékoliv šlechtické výsady nepřípustné. Kdo i nadále šlechtický titul používal, mohl potom obdržet tučnou pokutu, nebo  i skončit za mřížemi. Osobně se ale domnívám se, že pro obsah tohoto příspěvku má zmíněný „extitul“ poměrně významnou historickou konotaci, tedy významnou souvislost.

     Při poslaneckém jednání o možném přijetí padesáti údajných sirotků ze Sýrie, doposud umístěných v Řecku, vystoupil Schwarzenberg se skutečně „vlasteneckou“ řečí, kterou zahájil symbolicky „velkopansky“: „Údajně se chystá oslava stého výročí 28. října 1918.“ Fakt, že se jedná pro náš národ a státní celek, jako takový, o nejvýznamnější oslavu vůbec, ho tak buď vůbec nezajímá, nebo jej neregistruje, nebo ho úmyslně zdehonestoval, a to hned svým prvním slovem.  Ale co čekat od člověka, kterému je, jak se zdá již dlouhodobě, vlastenectví pojmem poměrně neznámým. Ovšem „korunu všemu“ nasadil Schwarzenberg až v závěru  mravokárné řeči: „..nadáváme na Evropu a teď jsme se vzdali jeho (Masarykovy) myšlenky, o které mluvím, totiž humanity a projevujeme se politikou antihumánní, proti sirotkům, proti uprchlíkům, proti dětem, tak bych prosil, aby ty oslavy 28. října kvůli přemíře pokrytectví byly odřeknuty“.

     Ano, to by se mu hodilo! Každé, školou povinné dítě by mělo vědět, že šlechta přišla o významnou část svého majetku zejména díky Masarykově státní politice, kterou se dnes pan „kníže“ tak halasně ohání. Konkrétně Schwarzenbergův rod vlastnil na území Československa pozemky o rozloze skoro 250 tisíc hektarů a  velkou část takto pozbyl.

     Po provedené pozemkové reformě v roce 1919, kdy byl takto majetek šlechty zredukován ve prospěch nového státu, jí další a zcela oprávněnou „ránu“ udělil také Masarykův následovník Beneš. Na základě jeho dekretu č. 12 o konfiskaci majetku Němců, Maďarů a zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, který s několika dalšími dnešní pravici přirozeně nevoní, bylo v roce 1947 například zkonfiskováno 514 hradů a zámků s pozemky.

      Z výše uvedeného vyplývá, že srdceryvně projevované vlastenectví a láska k svému národu, mohou být také jen hrané a účelově zneužívané. Někdy to však těmto milovníkům „masarykovských“ hodnot přece jen „jaksi“ ujede a  na chvíli svoji pokryteckou masku odloží.