Dnes mnou představovaný soubor návrhů nařízení ke společné zemědělské politice je součástí celého procesu legislativního projednávání jak na národní, tak i evropské úrovni a jeho výsledkem bude nastavení společné zemědělské politiky po roce 2021.
V tomto společném dialogu jsou a budou zúčastněni všichni partneři z řad státní správy, samosprávy, nevládních organizací a celé řady občanských iniciativ. Základ pro politickou odbornou diskusi v Radě EU a jejích orgánech v Evropském parlamentu a dalších evropských institucích tvoří Rámcová pozice České republiky k nařízení EU ke společné zemědělské politice, která byla 4. září 2018 schválena Vládním výborem pro EU a projednána vládou ČR.
Ze zásadních bodů rámcové pozice bych chtěl zmínit především potřebu zajištění dostatečného financování budoucí společné zemědělské politiky s ohledem na výzvy, kterým budou muset zemědělci čelit. Nemůžeme souhlasit s navrženým snížením prostředků na společnou zemědělskou politiku jako celek. Sektor zemědělství v současnosti čelí stále většímu počtu nových výzev, zejména z důvodu změny klimatu, a výše příjmů zemědělců je na mnohem nižší úrovni, než je tomu v jiných oblastech hospodářství. Problematické je zejména Evropskou unií navržené krácení v případě alokace na rozvoj venkova u ČR o 16,5 % rozpočtu.
Dlouhodobou prioritou ČR je, aby zemědělci napříč celou Evropskou unií měli spravedlivé podmínky. Pravidla nové společné zemědělské politiky nesmějí být paušálně diskriminační a naopak musí zohledňovat specifika sektoru v jednotlivých členských státech.
Nejproblematičtějším bodem je z tohoto pohledu zastropování přímých plateb a degresivita opatření společné zemědělské politiky. Zde Česká republika a řada dalších členských států navrhuje dobrovolnost těchto nástrojů. Zásadně nesouhlasíme se zahrnutím environmentální platby a platby citlivým sektorům do případného zastropování. Tímto krokem by byl narušen její základní motiv, tj. přispívat ke splnění stanovených cílů v oblasti životního prostředí u všech podniků hospodařících na zemědělské půdě.
Jednou z hlavních priorit nové evropské politiky i prioritou České republiky je zjednodušení. Rámcová pozice se zásadně vymezuje vůči velké administrativní zátěži budoucí společné zemědělské politiky. Problematická je také definice tzv. skutečného zemědělce. Tak, jak je pojata Komisí, přinese značnou administrativní zátěž jak na straně zemědělce, tak na straně kontroly. I zde apelujeme na maximální dobrovolnost. Podporujeme omezení počtu požadavků podmínek kondicionalit, případně alespoň požadujeme stanovení přechodného období pro vlastní zavedení nových systémů. Kondicionality musejí být nastaveny tak, aby přinesly jasné naplňování cílů nové společné zemědělské politiky a zemědělcům nepřinesly zbytečnou administrativní zátěž.
Obdobně v rámci rozvoje venkova prosazujeme jednoduchý a účinný monitoring a hodnocení bez zbytečných administrativních překážek. Současné návrhy legislativních textů jsou značně komplikované a nejasné v oblasti provádění plateb a právních důvodů, ze kterých mohou být tyto platby pozastaveny. Česká republika v rámci této problematiky proto bude od Komise v rámci příslušných jednání požadovat bližší informace k novému modelu.
Pozitivně vnímáme celkovou větší flexibilitu, nové krizové rezervy, za problematický však považujeme způsob jejího vytvoření v prvním roce nového programového období. Především s ohledem na dosavadní zkušenosti z oblasti auditních misí Evropské komise považujeme za výzvu zjednodušení kontrolního a sankčního systému tak, aby nastavení kontrolního systému členským státem nebylo později předmětem auditních nálezů a nevedlo k následným řízením o vrácení finančních prostředků EU, a to z důvodu případného nesouladu nastavení na úrovni členských států s požadavky Komise. Je tak proto nutné najít akceptovatelnou rovnováhu mezi zjednodušením a flexibilitou na jedné straně a přenášením odpovědnosti na členské státy na straně druhé. Za přínos bychom považovali spolupráci auditních orgánů a přijetí zodpovědnosti těchto orgánů při definování požadavků Komise na kontrolní systémy v členských státech.
Závěrem bych chtěl stručně informovat o přípravách společné zemědělské politiky na národní úrovni. Veškeré naše aktivity směřují k tomu, abychom splnili legislativou EU daný termín předložení strategického plánu do 1. ledna 2020. Ve spolupráci s Ústavem zemědělské ekonomiky a informací je připravována svod analýza, definice potřeb a jejich prioritizace. První návrh je intervencí ve spolupráci pro všechny specifické cíle. První představení konsolidovaných analytických dokumentů partnerům proběhlo 11. října 2018 a v průběhu podzimu se uskuteční řada dalších pracovních jednání zaměřených na jednotlivé specifické cíle.
Dalším krokem bude dopracování analýz na základě zpětné vazby od nevládních organizací a projednání na dílčích pracovních skupinách do konce roku 2018. V roce 2019 zahájíme první neoficiální konzultace s Komisí a na podzim 2019 by měl být strategický plán předložen k projednání a schválení vládě ČR.
Nedílnou součástí příprav je implementační rámec. Zde je naší prioritou včasná příprava informačního systému a akreditace platební agentury. Příprava prováděcích předpisů pro žadatele bude těžištěm příprav koncem roku 2020, tak abychom mohli optimálně v roce 2021 zahájit implementaci nového programovacího období.
Děkuji za pozornost.
