Úspory ve státním rozpočtu, zejména v provozních
nákladech jsou nutné a proti nim nikdo nic nemůže namítat. Nicméně škrty
ve veřejných investicích či v podpoře vědy, výzkumu a inovacích jsou
pro budoucnost naší země smrtelné. Stačí se podívat na statistické
údaje, kdy stále klesá objem stavebních prací, jenž jsou vždy prvním
signalizátorem uživení ekonomiky.
„Nicméně škrty ve veřejných investicích či v podpoře vědy, výzkumu a inovacích jsou pro budoucnost naší země smrtelné!“
Zvýšení
DPH zatíží nejen rodinné rozpočty, ale i jednotlivá ministerstva,
obecní či krajská zřízení, státní či příspěvkové organizace a zdraží
veřejné investice. Do jedné kapsy tyto miliardy dáme, abychom je z druhé
kapsy vytáhli. Poslední informace z konce září jasně hovoří o navýšení
státního dluhu o 105 miliard korun. Dokonce i sám premiér P. Nečas
přiznává problémy a zřejmě se nepodaří dodržet plánovaný schodek
státního rozpočtu v tomto roce ani v roce příštím. Na druhou stranu
vláda připravuje vyrovnání státu s církvemi ve výši desítek miliard
korun v průběhu 30 let. Načasování tohoto vyrovnání v době hospodářské
krize a vysoké nezaměstnanosti je opravdu krajně nezodpovědné.
Snad se shodneme na tom, že ten, kdo pracuje, se musí mít lépe, než ten, kdo nepracuje. A ten, kdo nepracuje, ale aktivně si práci hledá či pracuje na veřejných prací, se musí mít lépe, než ten, kdo na práci kašle. Ale také to, že kdo pracuje osm hodin denně, by měl za svoji práci dostat takovou odměnu, aby slušně uživil svoji rodinu. Reálná situace je však jiná a zejména je potlačena kontrolní funkce úředníků a orgánů činných v trestním řízení, kteří mají a musí kontrolovat dodržování zákonů. Obcházení zákonů se stalo téměř národním sportem.
„Snad se shodneme na tom, že ten, kdo pracuje, se musí mít lépe, než ten, kdo nepracuje.“
Takže řešením nejsou opět české třetí cesty v podání současné vlády, ale dokončení reformy veřejné správy a přijetí zákona o státní službě. Dále zpřísnění postihů za daňové úniky a za práci na černo, zavedení registračních pokladen, přijetí účinné lítosti v úplatkářství, zvýšení transparentnosti při financování politických stran a přijetí finančních limitů pro předvolební kampaně. Zavedení progresivního zdanění, podpora vědy, výzkumu, vývoje a inovací a zkvalitnění vzdělávání v zemi. Nutné jsou i veřejné investice a aktivní boj proti nezaměstnanosti. Vždyť každý zaměstnaný člověk odvádí sociální a zdravotní pojištění, které pokud je nezaměstnaný za něj platí stát. Tak jako stát platí podporu v nezaměstnanosti.
Česká republika byla a stále je průmyslovou proexportní zemí, ve které podle řady průmyslníků schází technici a kvalifikovaní pracovníci do výroby. Je otázkou, proč se nevyužívají finanční zdroje z Evropské unie na podporu konkurenceschopnosti, ale jsou buď nečerpány nebo v lepším případě jsou čerpány na podporu cestovního ruchu tam, kde žádný zahraniční turista ani nezabloudí. Prosté účetní škrty pana ministra Kalouska, ale pod jeho tlakem i škrty ostatních ministrů opravdu nikam nevedou. To si snad uvědomuje již 90% občanů České republiky. Je jen otázkou, jak dlouho tuto politiku ještě na svých bedrech udrží.
