s výročím sto let vzniku samostatného státu Čechů a Slováků si připomínáme nejen samotný akt jeho založení, ale zejména ty, kteří usilovali a usilují o svobodnou a demokratickou společnost. Historii naší země ale nepíší jen velcí hrdinové, které známe z učebnic, ale také statisíce, a já věřím, že spíš milióny lidí, kteří bez ohledu na to, zda je doba míru či války, zda je svoboda skutečná či jen na oko, zda je doba dobrá či zlá, žili a žijí své životy v pravdě a spravedlnosti, své každodenní životy.
Lidé, kteří svým každodenním nasazením v životě, v práci, v rodině i společnosti věnují svoji energii a péči nejen svým dětem, ale také svým bližním. Tito všichni lidé tvoří to, co já osobně chápu jako národ, republiku a občanskou společnost. A spojuje nás více než jazyk a víc než jen ta naše česká kotlina. Vše, co má růst, může vyrůst jen z péče a lásky. Každý svou prací na sobě, lidskosti a soucitem stavíme ten společný chrám humanity. Čím více budeme tyto hodnoty uplatňovat sami na sobě, tím méně prostoru zbude pro diktátory a oligarchy. Vyspělá společnost se totiž bez nich obejde. Dokážeme se i bez nich postavit ke svým problémům a problémům všech svých občanů. Od těch nejmenších a nejmladších po ty nejstarší, a to otevřeně, bez předsudků a nenávisti. Přeji nám tedy více spolupráce a méně her na vítěze a poražené.
Sto let republiky si připomínáme jako sto let úsilí o lepší život pro nás, pro všechny. A já věřím, doufám, že nejsem sám, že dalších sto let zvládneme prožít už zcela ve svobodě, bez útlaku jako vzdělaná, svobodná a digitálně propojená společnost. Pravdu každému přejme.
Děkuji.