V neděli si budeme připomínat 100 leté výročí založení Československé republiky. Za těch sto let toho naše republika zažila opravdu hodně a proto je ideální čas na trochu bilancování. Podle mého názoru je škoda, že dílo zakladatelů společného státu Čechů a Slováků tedy Masaryka, Beneše a Štefánika se těch sta let nedožilo a Československo nakonec bylo nadobro rozbito. Také je škoda, že díky popřevratovým tunelářům už nejsme průmyslovou velmocí, protože většina našeho hospodářství byla rozkradena a díky tomu je z naší země jen montovna a kolonie západu. Rovněž je smutné, že vstupem do EU jsme ztratili část naší suverenity a tento proces se stále prohlubuje. To platí i pro naše členství v NATO kdy naše země posílá vojáky do cizích zemí, aby umírali za zájmy USA.

Na straně druhé je úspěch, že bouřlivé dvacáté století přežila alespoň Česká a Slovenská republika, protože stačilo málo a dnes by naše území bylo pod nadvládou Německa a národy Československa by přestaly existovat. Proto bychom si měli připomínat oběti našich vojáků, kteří položili svoje životy za to, aby naše země po Mnichovské zradě mohla být opět obnovena, ať už bojovali na jakékoliv frontě 2. světové války. Také je důležité vážit si těch, kteří dokázali po válce obnovit republiku zničenou válkou a opět ji postavit na nohy. Za socialismu prožila Československá republika období svého největšího rozkvětu a životy běžných lidí se v té době neskutečně zlepšily, protože bylo odstraněno vykořisťování a lidé získali sociální práva a jistoty, o kterých si do té doby předchozí generace mohly nechat jen zdát.

Dnes prožíváme období převratných změn a hlavně stagnace, protože Česká republika stále žije z toho, co zde bylo vybudováno za minulého režimu, ale už pomalu není co rozkrádat, takže nás brzy čekají těžké časy. Skoro vše je v naší zemi dnes v majetku zahraničního kapitálu a zisky utíkají do zahraničí. Nejsme soběstační v zemědělské výrobě a tak jsme závislí na dovozu a to je z dlouhodobého hlediska dost nebezpečné. Spoléháme se opět na naše takzvané spojence a naše armáda by nebyla schopná ubránit ani jeden kraj České republiky a to je další velká hrozba do budoucna. Sociální situace velké části naší společnosti není nejlepší. Řada lidí za svou práci bere nepřiměřeně nízké platy a důchody máme také nízké, ale náklady na život stále rostou. Nemůžeme se proto divit, že většina našich občanů je dlouhodobě nespokojená s politickou situací a to představuje další problém, který může skončit opravdu dost nešťastně. 

Popravdě nejsem optimista a nemyslím si, že 21. století bude pro republiku výrazně klidnější než to minulé už díky tomu, že se ještě ani pořádně nerozjelo a vzhledem ke stále napjatější mezinárodní situaci se můžeme dočkat rovněž i další války v Evropě. Proto si na závěr dovolím říct, že pro Českou republiku bude úspěchem, když se ve stejných hranicích dožije dalšího dvousetletého výročí založení republiky a doufejme, že za těch dalších sto let na tom bude Česká republika po všech stránkách lépe než dnes.