Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny,
vážený pane předsedo vlády,
vážený pane předsedo Ústavního soudu,
Vážený pane předsedo Nejvyššího soudu České republiky,
vážená paní předsedkyně Nejvyššího soudu Slovenské republiky,
vážený pane ministře spravedlnosti,
vážení zahraniční hosté,
dámy a pánové,
jsem rád, že zde dnes mohu vystoupit při zahájení této mezinárodní konference. Nebudu se zde vyjadřovat k historii českého soudnictví, neboť na rozdíl od většiny zde přítomných nejsem v této oblasti odborníkem. Zůstanu u stoletého výročí naší země. Letošní rok se nese ve znamení oslav výročí takzvaných „osudových osmiček“ české historie a to především stého výročí od vzniku samostatného Československa, ke kterému se váže také sté výročí založení Nejvyššího soudu Československé republiky. Většina těchto „osmičkových výročí“, však nejsou připomínkou radostných událostí, tím mám pochopitelně na mysli události roku 1938, 1948 a 1968, které na dlouhá léta znemožnily našim zemím možnost plného rozvoje demokracie a tím pochopitelně utrpěl i náš soudní systém.
Tato konference je nazvána „Role nejvyšších soudů v měnící se době“. Doba se opravdu mění, mnohdy dokonce rychleji, než si často uvědomujeme. Díky všudypřítomnému vlivu moderních komunikačních technologií máme dnes snadný přístup k takovému množství informací, že bychom si to před těmi sto lety nedovedli ani představit. Můžeme svobodně cestovat téměř po celém světě, životní úroveň neustále roste a celá společnost se relativně rychle posouvá kupředu. Role Nejvyšších soudů však v mých očích zůstává stále stejná, tedy stát na samotném vrcholu soudního systému státu jako konečný článek, který rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím soudů nižších instancí a především sjednocuje judikaturu v zemi. To však ještě neznamená, že se práce Nejvyšších soudů s postupem času nemění.
Je potřeba podotknout, že technologický pokrok přináší nejen užitek, ale také množství problémů. Existuje celá řada trestných činností a s nimi spojených bezpečnostních rizik souvisejících s kyberprostorem, kterými se naše soudy musí zabývat. Příkladem budiž všem známé obecné nařízení Evropského parlamentu o ochraně osobních údajů, se kterým se dnes potýkáme téměř všichni.
Žalob stále přibývá a s nimi i dovolání k nejvyššímu soudu, což ve výsledku vede často k zahlcení instituce a prodlužování celého rozhodovacího procesu. Nicméně pevně věřím tomu, že se s přispěním Nejvyššího soudu, který působí jako sjednotitel naší judikatury, podaří tyto lhůty, které jsou často trnem v oku veřejnosti dále zkracovat.
Rád bych při této příležitosti zmínil ještě jednu záležitost, se kterou se opakovaně setkávám během svého působení v Senátu PČR. Obrací se na mne řada občanů, kteří mne žádají o pomoc či radu ve věci jejich soudních sporů. Většina z nich bohužel neví, jak funguje systém nezávislých soudů v České republice a ústavní princip oddělení jednotlivých složek státní moci. Jistě, je to pouze malá část z řad našich občanů, ale byl bych opravdu rád, kdyby se podařilo rozšířit povědomí o našem soudním systému mezi laickou veřejností.
Dámy a pánové, dovolte mi poděkovat Vám na závěr za práci, kterou pro Českou republiku děláte a popřát Vám jen vše nejlepší do dalších let.
