Podle průzkumů mohou být volby ještě napínavé. Tuskova Občanská platforma má sice náskok, ale pokud budou obyvatelé měst, mladí a vzdělanější Poláci apatičtí a nepůjdou k volbám, má šanci zvítězit Kaczynski, jehož zázemí je hlavně na zemědělském a konzervativním venkově. Jeho vítězství by nejen zkomplikovalo polské předsednictví v EU, ale i vzájemné vztahy v Evropě.
Kaczynski se v kampani neštítil použít zcela absurdních útoků na Německo. Podle jeho spikleneckých teorií prý Němci svými investicemi usilují o odtržení Slezska a Pomořanska a Angela Merkelová prý dokonce vděčí za svůj post východoněmecké tajné službě. Většina mladších Poláků však je naštěstí vůči těmto nesmyslům imunní a chápe, že budoucnost Polska neleží v konfrontaci se sousedy, ale naopak ve spolupráci s nimi. Polská veřejnost, hlavně mladší lidé, jsou výrazně proevropští. Zbývá doufat, že Poláci nezapomněli na politickou izolaci a posměšky, kterým byli vystaveni během krátké vlády Jaroslawa Kaczynskeho v letech 2005 až 2007. Tehdejší polská neochota pracovat na kompromisech a iracionální blokování reforem EU nadlouho negativně poznamenalo dojem z integrační politiky mladých členů EU.
Současná politika polské vlády je daleko otevřenější, sází na spolupráci, snaží se o rozvíjení vlastních iniciativ a pěstuje dobré vztahy se sousedy. Premiér Tusk spolu s prezidentem Komorowskim velmi šikovně vyvedli Polsko z nacionalisticky zatuchlé éry dvojčat Kaczynskych. Polsko dnes předsedá Evropské unii a počíná si velmi profesionálně – to není zas tak málo, vzpomeneme-li si na předsedání Maďarů nebo některé trapné okamžiky českého předsednictví.
Polsko chytře podporuje silnější spolupráci mezi zeměmi EU a dokonce tlačí na státy eurozóny, aby nezapomínaly na země stojíci momentálně mimo měnovou integraci. Je třeba si uvědomit, že Varšava tím hájí i naše zájmy! Poláci totiž rozpoznali vážnost krize, která ohrožuje euro, a vytušili nebezpečí rozdělení Evropy na jádro a periferii. Dali najevo, že si přejí být zahrnuti do diskuse o zřízení hospodářské vlády, o kterou bude dříve nebo později euro doplněno. Je to úspěšná taktika: i když Poláci zatím do eurozóny nesměřují, stali se znovu respektovaným hráčem v EU, protože jsou schopni konstruktivně přispět do debaty. Na rozdíl od naší vlády, jejíž poměr k EU lze charakterizovat jako dílem euroskeptický, dílem pasívní a velkou měrou diletantský, což vede k tomu, že nás partneři vnímají jako potížistu, jako někoho, kdo si stále stěžuje a odmítá návrhy ostatních. Praha se tváří, že se jí problémy eurozóny netýkají, další integrační kroky ideologicky odmítá a hřeší na svou výhodnou geopolitickou pozici v srdci Evropy.
Proevropské a kooperativní Polsko může být inspirací i pro evropsky smýšlející občany České republiky. Není naším zájmem zůstat za dveřmi sálu, kde se bude rozhodovat o budoucnosti evropské integrace. Právě Češi, kteří mají traumatický zážitek mnichovského „o nás bez nás“ by toto měli rychle pochopit. Po pádu železné opony jsme se spolu s Poláky a dalšími zeměmi východního bloku za značného úsilí dokázali začlenit do hlavního proudu svobodné a tolerantní evropské politiky založené na nadnárodní spolupráci. Pokud v polských volbách vyhraje nacionalismus, bude to voda na mlýn těch, kteří si myslí, že země střední a východní Evropy nejsou schopné proměnit šanci, které se jim vstupem do EU dostalo. Šance nebýt Evropany druhé kategorie a možnost rozhodovat sami o sobě.
