„Kdyby hloupost nadnášela…“, praví se k jedné dámě ve známém televizním seriálu. Nechci ale podceňovat některé výroky, konání ani jejich nositele, tedy ani např. senátora J. Doubravu. Ten se zaskvěl stylem „sobě vlastním“ při pátečním (7. 10. 2011) projednávání změn v zákonu o DPH. A přestože již proslul „vypravěčským“ talentem stran vtipů o Romech, stejně jako tzv. zaručenými projevy o současném dění na severu Čech, smysluplná řešení bychom hledali marně. Doba pokročila a on přidal nyní k „dobru“ ještě nějaká ta vyjádření, která se opírají o tzv. Protokoly siónských mudrců. Nebudu se sáhodlouze rozepisovat o těchto neslavně proslulých textech, jejichž překlady se tu a tam liší. Záměr, s jakým byly vytvořeny, nám přetrval. Dodám jen, že jejich údajná země původu Rusko za cara Mikuláše II. byla v určitých kruzích vládního establishmentu posedlá antisemitismem a bylo třeba tzv. konkrétního podnětu, jak postup proti židovské komunitě učinit součástí oficiální propagandy zejména směrem k veřejnosti. A to i navzdory tomu, že v kruzích ruských a později sovětských intelektuálních elit hráli Židé velmi významnou roli a jejich představitelé byli význačnými vědci a umělci. Osobně ze svého pobytu v této zemi znám učitele, vědecké pracovníky, kteří k tzv. kulturní elitě z řad příslušníků židovského národa zcela jistě patřili. Znám ale i ty, kteří z pohnutek klasických pro rádoby zastánce a propagátory prý ruských a později sovětských kulturních tradic Židy a jejich potomky označovali za nositele těch nejhorších úmyslů a skutků. Bohužel se tyto přístupy předávají již staletí a pohnutky k nim vedoucí by zasloužily nejen historický rozbor, ale i odpovídající psychologickou analýzu. Ale o tom někdy později.
Zřejmě tuším, jaké pohnutky mohly vést pana senátora za Severočeši.cz, jež při projednávání poměrně věcné problematiky na téma daní, musel vystoupit s citacemi pasáží odvolávajícími se na uvedené Protokoly. Nechci přeceňovat páně senátorovo nadšení pro historii, zejména z tohoto období a v souvislostech, jež nabízí tento spisek, ale mohu se podivovat nad tím, že pokud chtěl tento pán vystoupit k věcnému obsahu o projednávaných změnách, proč právě svému projevu „vdechl“ tento kontext. Je toto výkon hodný zákonodárce placeného z peněz daňových poplatníků? Pokud mu odborný servis této „padlé“ úrovně poskytlo jeho zázemí, pak lze jistě pochybovat o takové úrovni. A jestli se přesto tento pán rozhodl s takovým podkladem vystoupit, dosti to vypovídá také o jeho vlastní úrovni.
Vidno, že parlamentní prostředí snese hodně, zákonodárce pronášející podobné projevy je a může být „nad věcí“. Je to fraška? Kdoví… Lze z toho dokonce udělat jakýsi špatný vtip, někomu jako panu senátorovi možná k smíchu. Třeba tím pan senátor opravdu pobavil. Někteří na severu Čech se prý docela bavili. Obávám se ale, čemu všemu se už v této zemi také někteří smějí, a co vůbec k smíchu vlastně není. Ale třeba někomu jinému by odvaha scházela, ne tak panu senátorovi. O rozumu v tuto chvíli nemá asi smysl příliš mluvit… Pan senátor se posléze za své „extempore“ omluvil. Zůstává otázka: k čemu tedy to divadlo? No, řekněme, že mediálně se pan senátor ocitl na chvíli v centru pozornosti. Nic ho to nestálo. Politickou úroveň, snad i myšlenkovou to v této zemi zase o něco posunulo. Neptejme se raději kam. To ví jistě pan senátor, a ten nám to už přeci řekl.
Hana Svobodová
