Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři. Na úvod mi dovolte jenom zlehčení. Stojím tu před vámi poprvé. Chtěla bych moc poblahopřát nově zvolenému panu předsedovi i vám, kteří tu dnes sedíte na této první vaší schůzi také poprvé. Nyní mi dovolte, abych vás seznámila s návrhem novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, který dnes projednáváte.
V minulém volebním období prošel bez připomínek sněmovnou i Senátem můj pozměňovací návrh, který v rámci zákona o pomoci v hmotné nouzi zavedl povinný způsob výplaty části nejméně 35 % a nejvýše 65 % příspěvku na živobytí u příjemců, kteří jej pobírají déle než 6 měsíců, v posledních 12 měsících prostřednictvím poukázek opravňujících k nákupu zboží ve stanovené hodnotě. Toto opatření je účinné od června 2017, ale do praxe vstoupilo až v prosinci 2017, kdy se ukázalo v některých ohledech jako problematické. Zavedení těchto poukázek dopadlo na některé zranitelné skupiny příjemců příspěvku na živobytí, například klienty sociálních služeb nebo osoby hospitalizované ve zdravotnických zařízeních a přineslo to některé praktické problémy. Problémy se týkají hlavně osob využívajících zdravotnické nebo sociální služby, kdy tyto osoby mají problém uhradit stravu a základní potřeby v těchto zařízeních, protože mají část dávky ve formě poukázek, které v některých zařízeních nelze použít. Každý měsíc je tak nutné řešit způsob poskytování poukázek těmto klientům. Rovněž je zbytečně náročné vyplácení části příspěvku na živobytí prostřednictvím poukázek v situaci, kdy je dávka v nízké výši. V tomto případě je finančně dražší výplata poukázek příjemci než samotná výše vyplacené dávky. Na základě těchto skutečností je nutné tento zákon o pomoci v hmotné nouzi opět změnit. Nikoli ale povinné vyplácení části příspěvku na živobytí zcela zrušit, jak bylo navrhováno v Poslanecké sněmovně. Úřady práce totiž potvrzují, že je i přes drobné nedostatky toto opatření efektivní a to považuji za zcela zásadní.
Rovněž zdůrazňuji a opakuji, že se formou poukázek vyplácí pouze část příspěvku na živobytí, jiných dávek se to netýká. Tyto poukázky lze uplatnit na potraviny, nápoje, kromě alkoholických, oděv, obuv, základní hygienické potřeby, potřeby osobní hygieny, čisticí prostředky, dětské zboží, školní potřeby, hračky, léčiva, doplňky stravy, potřeby osobní hygieny, stravování v zařízení sociálních služeb. Žádá-li občan po státu a veřejných zdrojích dávkového systému v souladu s platnými zákony, definicemi pomoc pro zajištění základní životní úrovně, je přece naprosto legitimní, že pro to stát použije nástroje, které považuje za vhodné, a je přeci naprosto legitimní, že se stát snaží využitím nástrojů jako je např. právě poukázkový systém předcházet zneužití těchto dávek k jiným účelům. Nic nespravedlivého, devastujícího v tomto přístupu nehledejme. Tento způsob sociálních transferů a výplat dávek a příspěvků najdeme napříč celým evropským kontinentem. Používají je vyspělé země EU, používá se v USA či Izraeli. Společným jmenovatelem tohoto způsobu výplaty dávky je poskytnutí účelově vázaného platebního prostředku pro materiální zajištění elementární životní úrovně a osobních potřeb. Dovolte mi rovněž zmínit některé mýty, které se k poukázkám vztahují a často používají. Stravenky berou dražší obchody a lze jich najednou utratit jen omezené množství. Dle dostupných informací z Úřadu práce jsou obchodníky a poskytovateli poukázky akceptovány více než na 16 000 obchodních místech po celé ČR. Mezi těmito místy najdeme ty nejběžnější a českému spotřebiteli dobře známé a vyhledávané obchody. Úřady práce stále mapují aktuální situaci a na základě podnětu občanů rozšiřují nabídku obchodů, kde lze poukázky uplatnit.
Další mýtus. Poukázky uživatelé prodávají pod hodnotou. Toto rozhodnutí je odpovědností příjemce dávky, znovu opakuji, že dostává pouze část příspěvku na živobytí ve formě poukázek, příspěvek na živobytí je určen na pokrytí základních životních potřeb, míst, kde lze poukázky uplatnit, je dostatek. Příjemce tohoto příspěvku zpravidla pobírá i další dávky, na bydlení, na děti, na péči. Pokud poukázku smění pod cenou, lze se domnívat, že peníze z výměny potřebuje na zaplacení jiných záležitostí, než jsou základní životní potřeby. Třetí mýtus, který bych ráda uvedla, příjemci poukázek se cítí diskriminováni tím, že jsou v obchodech označeni za sociální případy, jak bylo uvedeno někde, socky.
Tento problém není problémem zákona o pomoci v hmotné nouzi, nýbrž jednotlivců. Při vší úctě k příjemcům příspěvku na živobytí si myslím, že primárně by si měli vážit toho, že se jim snaží stát nějakým způsobem pomoci, byť chápu, že taková situace může být nepříjemná. Pokud má personál v obchodě poznámky ohledně jejich životní úrovně, je to nemorální, nikoliv neřešitelné. Na druhou stranu, používání poukázek nebo stravenek je zcela běžné u zaměstnanců, kteří je dostávají v zaměstnání jako benefit. Placení v obchodě poukázkami možná není pohodlné, ale jak jsem již uvedla, systém je to z pohledu práce efektivní a lze tak omezovat zneužívání příspěvku na živobytí. Moje kolegyně z Plzeňského kraje, poslankyně, si takové poukázky od jednoho klienta zakoupila a šla s nimi do obchodu, s ničím, s žádnou diskriminací nebo názvy socka se opravdu nesetkala. Ale neříkám, že se to nemůže stát. Nyní se ale vrátím zpět k navrhované novele, která vám přišla z Poslanecké sněmovny, kde jsou již zahrnuty i další pozměňovací návrhy, které byly přijaty. Předložená novela zákona o pomoci v hmotné nouzi definuje zranitelné skupiny osob, na které se nebude vztahovat zákonná povinnost výplaty, nejméně 35 procent a nejvýše 65 procent přiznané dávky ve formě poukázky opravňující k nákupu zboží. Klienti, kterým jsou poskytovány pobytové sociální služby, je poskytována zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení po celý kalendářní měsíc, byla pravomocným rozhodnutím soudu omezena svéprávnost, byl přiznán příspěvek na péči ve 4. stupni, což je úplná závislost, a to ode dne právní moci rozhodnutí o přiznání této dávky, nebo jsou osobou starší 70 let. Dále byla přiznána invalidita, komu byla přiznána invalidita 3. stupně...
Co bych velice ráda zdůraznila? Poukázky se nebudou týkat ani případu, kdy se jedná o důvody zvláštního zřetele, což dává možnost Úřadu práce ČR zohlednit další situace, kdy by poskytnutí části dávky v poukázkách nevedlo k naplnění jejího účelu. V této souvislosti bych ráda zmínila i příjemce dávky, kterým byla zvýšená částka živobytí z důvodu dietního stravování. Těm se příspěvek na živobytí dle novely vyplácí vždy v hotovosti. K tomuto si dovolím říci, že to je velice nešťastné, že tento pozměňující návrh prošel, protože osoby dostávají dávky v hmotné nouzi v poukázkách, ale pokud mají dietní stravování, zaplní nám úřady práce tím, že tam budou chodit pro hotovost, což zvýší i administrativu a práci už teď tak docela náročnou na úřadech práce.
Zároveň se poukázky nebudou týkat příjemců, kdy výše příspěvku na živobytí nepřesahuje 500 korun.
Dále návrh novely zákona obsahuje návrh na zjednodušení řízení v případech, kdy Úřad práce ČR rozhoduje ve správním řízení o změně způsobu výplaty dávek. Aby ke změnám v souvislosti s nevýplatou části příspěvku na živobytí mohlo dojít co nejrychleji.
Navrhovaná právní úprava nebude mít žádné ekonomické dopady na státní a ostatní veřejné rozpočty, neboť touto úpravou nevzniknou žádné vícenáklady. Naopak se sníží nedůvodné administrativní a majetkové zatížení Úřadu práce ČR.
Na závěr dodávám, že mi vadí, že v ČR příspěvek na živobytí supluje jiné dávky, jako jsou příspěvek na péči, příspěvek na bydlení, přídavky na děti a jiné. Myslím, že se tak i díky poukázkám odkryl jiný problém, a to, že jednotlivé sociální dávky ne vždy slouží svému původnímu účelu, a celý systém státní sociální podpory i podpory v hmotné nouzi by potřeboval zrevidovat. Děkuji za pozornost.
