Opět se objevují hlasy, abychom stejně jako je tomu v řadě západoevropských zemí, zákaz zahalování tváře na veřejnosti. Ve skutečnosti, ale chtějí zakázat nosit na veřejnosti symbol přísného islámu - burky a nikáby. Jen se v rámci politické korektnosti opět bojí nazvat věci pravými jmény.
Naše tvář je naše vizitka, identifikuje nás. Není možné, aby se běžně po veřejném prostoru pohybovali „maskovaní“ lidé. To přece dříve dělávali jen bankovní lupiči. Je proto v pořádku, že s ohledem na bezpečnost a elementární komfort ve veřejném prostoru je zahalování tváře nepřípustné.
Ale pozor! Opřením se o bezpečnost se vyhýbáme podstatě problému. Tím problémem přece není zvýšený výskyt bankovních lupičů s punčochou přes hlavu. Tím problémem přece jsou symboly ultra islámu, burky a nikáby, který se velmi „rád“ překlápí do radikální formy.
Pokud se kvůli burkám a nikábům zakáže plošně zahalování tváře, pak to může dopadnout i takovou nefalšovanou Švejkovinou jako nedávno v Rakousku, kdy byli zadržen účastník maškarního plesu ve žraločí masce, reklamní marketér coby lego figurka nebo japonská turistka, co nastydla a vzala si lékařskou roušku. Pokud by šlo jen o bezpečnost, tak stačí, ať se maskovaný Mikuláš s čertem třeba ukáží a identifikují ochrance nákupního centra a pak ať jdou klidně dál. Nebo před pneuservisem nebude vadit maska Michelinského panáčka. Ale do banky pochopitelně takto nemůže.
Řekněme narovinu – problémem je projev radikálního islámu jako takový prezentovaný burkou nebo nikábem! Jsou to jeho průvodní znaky a radikální islám je hnutí prokazatelně směřující k potlačení práv a svobod jiných.
Stejně tak byl nacismus hnutí prokazatelně směřující k potlačení práv a svobod jiných, viz Norimberské zákony, viz praxe. A proto jsou symboly nacismu zakázané.
Ke hnutím prokazatelně směřujícím k potlačení práv a svobod jiných je třeba přistupovat jedním metrem. Proto je třeba zakázat i bez ohledu na bezpečnost nošení burek a nikábů a dalších symbolů radikálního islámu.
Úplné zahalování žen na veřejnosti, to bylo a je to první, symbolické a viditelné vítězství radikálního islámu.
A není to nezbytná součást víry! Vždyť i muslimské ministryně z Maroka, Tuniska nebo manželka Jordánského krále, přímého to potomka proroka Mohameda, chodí prostovlasé anebo mohou islámské ženy nosit hidžáb či čádor.
