Není to tak dlouho, kdy zhruba na přelomu května a června 2011 byla veřejnost, ale spíše členská základna KSČM informována, že strana vyhrála soudní spor s italskou firmou Poste Re a budova zůstává v jejím majetku. Málokdo však věděl, že bylo řečeno jen A a B je jako konečně vždy v jakémsi „talonu informační mlhy“, s nímž se v KSČM za ty roky naučili slušně pracovat. Zpráva tehdy zklidnila rozjitřené nejen dušičky věkově starší části členské základny, mající ke svému sídlu odjakživa velice citlivý vztah, čemuž se nelze divit. Zklidnit měla, což se až do zveřejnění B-části informace celkem zdařilo, ale i nitra stranických funkcionářů na krajích a okresech, kteří jsou placeni především z členských přípěvků, dalších stranických financí, jdoucích na účty za volební výsledky a z „poplatkových odpustek“ volených zástupců KSČM v placených funkcích státní správy a samosprávy.
V KSČM asi leckomu začíná i bez pozastavování nebo zákazů činnosti docházet dech. Dříve polopravda nebo lež vydržela mnohem déle než nějakých pár měsíců. Vždyť vina hlavních protagonistů za „průšvihový pokus o obchod“ s budovou ÚV KSČM M. Grebeníčka, V. Exnera a zesnulého F. Tomana vlastně v plné nahotě začíná vyplouvat na povrch až nyní. V každé jiné standardně fungující společnosti či organizaci by za takovéto chování a jednání padaly návrhy na trestní oznámení, leč v KSČM se odměňovalo. Zesnulý bývalý ekonom Toman byl zvolen v Č. Budějovicích na VI. sjezdu KSČM do funkce místopředsedy, Grebeníček pokračoval ve funkci předsedy až do „dobrovolného“ odchodu z funkce a stejně pokračoval jako poslanec, podobně jako Exner, který vlastně skončil až v roce 2010. Vlastně tehdy skončil jako jeden z mála kritiků tohoto způsobu hospodaření s budovou ÚV KSČM místopředseda V. Balín. Úsměvné je, že tehdy byla zrušena i funkce 1. místopředsedy a další strukturální a organizační kroky jím prosazené, které se nyní v rámci přípravy VIII. sjezdu v roce 2012 v Liberci mají vrátit zpět do činnosti KSČM.
Přitom KSČM v souvislosti s tímto zmařeným, nesmyslným a pro ni od počátku nevýhodným obchodem nevydá jen současnou částku 40 mil. Kč, protože více než stejnou částku již vyplatila. Část již zmíněné firmě Poste Re či rodině též shodou náhod zesnulého svého právního zástupce v této kauze (údajně kolem 30 mil. Kč dle mandátní smlouvy, kterou měl s KSČM uzavřenu). A to se na nedávném tzv. Vratimovském semináři ve Frýdku – Místku představitelé KSČM opět „kasali“, jak by dokázali problémy řešit oni a přitom mají dost starostí s vlastním majetkem a „sebeukočírováním se“.
Klasické je vyjádření předsedy ÚV KSČM V. Filipa, že „studují rozsudek a jeho zdůvodnění a zváží další kroky“, jako i to, „v každém případě znamená pokuta 40 miliónů korun pro KSČM vážnou komplikaci, strana si bude muset utáhnout opasek a šetřit… jako možné řešení, kde sehnat peníze je varianta omezení výdajů nebo půjčka, rozhodnutí je ale na stranickém výkonném výboru“. Jako vždy je v KSČM snaha utéci od osobní odpovědnosti k té kolektivní, vždyť šlendrián se lépe ukryje v davu, masách, nebo v obvinění společensko-politickém systému, který KSČM diskriminuje a dává zelenou antikomunismu. Ale třeba pan předseda již ví, kdo by mohl půjčit. Když by to bylo z prostředí, které již skoro zlikvidovalo jednu nejmenovanou okresní organizaci KSČM v okrese na severu, pak by již žádný soud nemusel rozhodovat její pozastavení nebo zákaz činnosti. Skončila by vlastníma rukama. Nemohu se ubránit pocitu začít věřit hlasům, které tvrdí, že balamucení veřejnosti a zejména vlastní členské základny se stalo standardem v jednání jednotlivých struktur KSČM, najmě jejího vedení na čele s V. Filipem. (vb)
<a href="http://www.novinky.cz/domaci/247205-kscm-musi-zaplatit-40-milionu-za-to-ze-zrusila-prodej-sveho-sidla.html?ref=stalo-se">KSČM musí zaplatit 40 miliónů za to, že zrušila prodej svého sídla</a>
