Dovolte mi, abych vám představil poslaneckou novelu zákona č. 329/2011 Sb., o dávkách osobám se zdravotním postižením, kterou předkládám s dalšími kolegyněmi a kolegy a děkuji vám za její zařazení na dnešní pořad jednání.
Tato novela navazuje na volně úspěšně přijatou poslaneckou novelu téhož zákona, kterou jsem stejně jako je tomu dnes u projednávaného tisku připravil s Národní radou osob se zdravotním postižením. Vloni přijatá novela valorizovala příspěvek na mobilitu ze 400 korun na 550 korun na měsíc zejména v souvislosti s prudkým nárůstem cen pohonných hmot v posledních deseti letech. Zkrátila také dobu na opětovné pořízení motorového vozidla z deseti na sedm let, odstranila posuzování celkových majetkových a sociálních poměrů žadatele. Novela také snížila hranici ceny pomůcky, do které se pro přiznání příspěvku vyžaduje potvrzení o příjmech žadatele a společně posuzovaných osob a součástí novely byly ještě některé další dílčí změny.
Už při projednávání loňské novely jsme avizovali, že je zde ještě jeden závažný problém, a tím je fakt, že v působnosti zákona chybí některé skupiny osob postižené chorobami, které závažným způsobem omezují mobilitu dané osoby, ale přitom se nejedná o poruchu nosného nebo pohybového aparátu. Jen pro upřesnění, v současné době se zákon dotýká pouze osob s těžkým zrakovým postižením, těžkým sluchovým postižením, kombinovanými vadami sluchu a zraku, osob s těžkým postižením nosného a pohybového aparátu a osob s hlubokou nebo těžkou mentální retardací.
Pouze o příspěvku na mobilitu na něj mohou dosáhnout i některé osoby s jinými diagnózami, pokud mají přiznán průkaz ZTP či ZTP/P. Zákon o dávkách osobám se zdravotním postižením přiznává dva druhy příspěvku. Tím prvním je už zmíněný příspěvek na mobilitu, který lze považovat za klasickou finanční dávku. Druhý typ příspěvku je tzv. příspěvek na zvláštní, nebo spíše řekněme kompenzační pomůcku. Zde už nejde o klasickou finanční dávku, ale o příspěvek státu na konkrétní kompenzační pomůcku, která má za cíl zmírnění sociálních důsledků zdravotního postižení dané osoby a slouží k podpoře jejího sociální začleňování. (Krátká odmlka.) Omlouvám se vám trošičku za zdravotní handicap dnešní.
To je rozdíl od zdravotních pomůcek hrazených z veřejného zdravotního pojištění, které má za cíl zlepšit zdravotní stav dané osoby, či pomoci kompenzovat zdravotní handicap, případně bránit dalšímu zhoršení zdravotního stavu. Chci připomenout, že žádající osoba o ty tzv. kompenzační pomůcky je povinna uhradit deset procent z ceny této kompenzační pomůcky. To, o čem budeme dnes hovořit v souvislosti s předloženou novelou, je právě ten druhý typ příspěvku, tedy příspěvek na kompenzační pomůcky, kde stát za splnění podmínek daných zákonem poskytuje zdravotně handicapovanému příspěvek na konkrétní pomůcku, která mu při jeho zdravotním stavu zlepší jeho kvalitu života. Problém, který chceme řešit je fakt, že doposud nejsou zařazeny do působnosti tohoto zákona zdravotně handicapovaní, kteří sice nemají těžce postižený nosný či pohybový aparát, ale jejich mobilita je výrazně narušena jejich interním stavem.
Konkrétně se jedná o osoby s těžkým postižením srdce, s těžkým plicním onemocněním, či s výrazným postižením cév dolních končetin. Všechna tato onemocnění v těžším stadiu nebo v těch nejtěžších stadiích výrazným způsobem limitují mobilitu člověka, a to v některých případech ještě hůře, než je tomu u těžkého postižení pohybového či nosného aparátu. Každý z nás jistě známe ze svého okolí osoby, které vzhledem k těžkému stupni postižení jejich srdce či plicního aparátu nezvládají více než jen pár kroků, protože více prostě neudýchají. U osob s těžkým postižením cév dolních končetin je to podobné, byť příčina jejich zhoršené mobility je z medicínského hlediska jiná. Zde je třeba říci, že i tyto zmíněné skupiny osob mohou dosáhnout na prvý typ příspěvku, tedy na příspěvek na mobilitu, protože většinou jsou držiteli průkazu ZTP či ZTP/P. Bohužel tyto osoby bez pomoci některých kompenzačních pomůcek se prostě mimo svůj domov nedostanou, tedy nechci být cynik, ale lze říci, že jim je příspěvek na mobilitu k ničemu.
Právě proto považujeme se spolupředkladateli zařazení těchto tří skupin pacientů do působnosti zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením za velmi důležité. Jedině tak mohou tito postižení dosáhnout na pomůcky, které jim mohou pomoci dostat se mimo své obydlí, ale v řadě případů se vůbec pohybovat po svém bytě. Kritéria pro stanovení stupně postižení k zařazení do působnosti zákona byla konzultována s příslušnými odbornými lékařskými společnostmi. Konkrétně s kardiologickou společností, se společností kardiovaskulární chirurgie a s Českou pneumologickou a fyziologickou společností.
Součástí předložené novely je i návrh na novelizaci prováděcí vyhlášky č. 388/2011 Sb., která zahrnuje i výčet kompenzačních pomůcek pro nově zařazené diagnózy. Jde o nájezdové ližiny, svislou zdvihací plošinu nebo šikmou zvedací plošinu, roštovou rampu, schodišťovou sedačku, elektrický skútr jako mnohem levnější alternativu příspěvku na motorové vozidlo, případně dodatečnou úpravu motorového vozidla, zejména při usnadňování nastupování, nakládání vozíku apod.
Jistě je možné diskutovat o omezeném množství dalších pomůcek, které by připadaly v úvahu dle doporučení odborných společností, ale to nechávám na diskusi ve výborech. Naopak se nepočítá u této skupiny osob s příspěvkem na pořízení motorového vozidla.
K diskusi pak zcela jistě bude i případné zařazení ještě jedné skupiny osob, a těmi jsou děti či dospělí s těžkou formou poruchy autistického spektra. I tyto osoby potřebují některé pomůcky, které nejsou hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Velkým problémem těchto osob a jejich rodin je jejich doprava v prostředcích hromadné dopravy či soukromým vozidlem. Mnohé z těchto osob potřebují pro bezpečnou dopravu svou i okolních osob zádržný systém, nebo jejich stav vyžaduje jiné kompenzační pomůcky.
Zmíním se ještě o druhé změně, kterou naše novela přináší, a tím je navýšení maximálního limitu příspěvku na dvě nákladné skupiny pomůcek, a těmi jsou svislá zdvihací plošina nebo šikmá zvedací plošina. Zde je třeba si uvědomit, že jde o vysoce nákladné pomůcky, kde při povinné desetiprocentní spoluúčasti žadatele je za současného limitu 400 tisíc Kč tato pomůcka pro mnohé zdravotně handicapované nedostupná, protože reálná cena těchto pomůcek je v relaci 550 - 600 tisíc Kč, tedy žadatel zaplatí povinných 10 % z ceny a dále doplácí částku, která je nad zákonem stanoveným maximálním limitem příspěvku. Z těchto důvodů si někteří žadatelé potřebnou pomůcku prostě nemohou dovolit, nepomůže-li jim některá z nadací.
Takto zdravotně postižený se pak stává uvázaným ve svém domácím prostředí se všemi zdravotními a sociálními dopady. Je potřeba říci, že počet žadatelů o tyto pomůcky je omezený. Celkový počet žadatelů o zvedací plošiny byl v roce 2016 377, z toho svislé, tedy ty nejdražší plošiny byly v roce 2016 přiznány jen padesáti žadatelům. Nejde tedy o nějaké závratné počty.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dosavadní verze zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením ignoruje některé skupiny zdravotně handicapovaných, u nichž je sociální a společenské vyloučení vzhledem k jejich zdravotnímu stavu stejné, někdy i větší, než u osob, které již do působnosti zákona spadají.
Tyto zmíněné skupiny osob jsou v tomto ohledu diskriminovány. Je tedy na nás, zda dokážeme i těmto osobám pomoci zlepšit jejich kvalitu života a alespoň částečně se začlenit zpět do společnosti. Je jen na nás, zda některé skupiny obyvatel ponecháme v situaci, kdy je jejich jedinou perspektivou pohled z okna vlastního bytu, nebo zda jim pomůžeme alespoň v omezené míře se začlenit do života mimo jejich domov.
Vláda zaujala k našemu návrhu neutrální stanovisko, přičemž z jejího stanoviska je patrné, že problém, který novela řeší, vláda vnímá, a považuje jej za hodný řešení. Některé připomínky k novele považují předkladatelé za hodné další diskuse a případně vyřešení a je nutné o nich v rámci projednávání ve výborech diskutovat i se zástupci odborné veřejnosti. Zejména se to týká nutnosti upřesnit zdravotní i další podmínky nároku na příspěvek na kompenzační pomůcky u nově navržených diagnóz, které navrhujeme zařadit do působnosti zákona.
Toto však považuji za řešitelný problém a oceňuji v tomto postup Ministerstva práce a sociálních věcí, které již v mezidobí mezi jednáním vlády a projednání v prvním čtení svolalo kulatý stůl za účasti zástupců předkladatelů, odborných sekcí MPSV a odborných lékařských společností. Byli zde přítomni i zástupci úřadu práce a lékařské posudkové služby.
Zde jsme i na podkladě připomínek vlády stanovili společný postup konzultací s odbornými společnostmi, lékařskou posudkovou službou a odbornými sekcemi MPSV s cílem ještě přesněji vymezit objektivní kritéria pro jednotlivé nově zařazené diagnózy a u některých z nich i zúžit okruh potenciálních žadatelů.
Cílem je připravit do výborů či do druhého čtení pozměňovací návrh, který sporné body upřesní. Nepůjde ale o zásadní zásah do koncepce této novely, pouze o její upřesnění, aby kritéria pro zařazení konkrétního žadatele byla co nejvíce objektivní a usnadnila i práci lékařské posudkové službě.
Milé kolegyně, vážení kolegové, jsem přesvědčen, že jsme schopni v průběhu legislativního procesu odstranit některé dílčí nedostatky této předlohy a pevně věřím v naši spolupráci napříč Poslaneckou sněmovnu. Za předkladatele navrhnu v podrobné rozpravě prodloužení lhůty na projednání ve výborech o 20 dnů, tedy celkově na 80 dnů, aby byl dostatečný čas na přípravu dílčích pozměňovacích návrhů, které by neměly narušit základní cíl této novely. Děkuji vám za pozornost a dovoluji si vás požádat o postoupení tohoto návrhu k projednání ve výborech.
Děkuji.
