Přijmout dohodu nebo nepřijmout? Odejít z EU nebo raději dát zpátečku? Těžko dnes soudit a těžko radit. Přece však existují scénaře, které by měly varovat. Scénáře, jichž by si právě Spojené království mělo být dobře vědomo.
Málo kdo si už asi pamatuje na tato slova: „Když jsem vás sem pozval, apeloval jsem na vás, v zájmu lidu Rhodesie, abyste k těmto jednáním přistupovali pozitivně naladěni a abyste se snažili vytvořit co nejlepší dohodu. Doufáme, že jen tak položíme základy svobodné, nezávislé a demokratické společnosti, v níž všichni občané Rhodesie, nezávisle na rase a jejich politickém přesvědčení, budou žít navzájem i se svými sousedy v bezpečí a míru. Toto setkání je důležité. Je na nás tyto základy postavit.“
Aktuálnější jsou slova následující: „Mám důvěru v to, že Spojené království se bude těšit lepší budoucnosti mimo Evropskou unii….Slibuji vám dnes, že toto je nejlepší možné ujednání pro britský lid a žádám vás, abyste ho podpořili v nejlepším zájmu britských občanů a naší země..“
Prosinec a prosinec. Ten první je starý třicet devět let a slova pronesl tehdejší britský ministr zahraničí Lord Peter Carington na úsvitu podpisu Lancasterské smlouvy, která slibovala nebe na zemi lidu Rhodesie. Smlouva byla podpesána 21. prosince 1979 a „lidu Rhodesie“ přinesla největší možný teror a úpadek od vzniku země.
Ten druhý je ze 4. prosince letošního roku a na poslance parlamentu jím apelovala britská ministerská předsedkyně Theresa Mayová.
Schválit nebo neschválit? Stejně jako v prvním případě jsou obě varianty špatné. V prvním případě by nepodepsání dohody vedlo k pokračovaní Sověty financovaného teroru vůči pokojnému obyvatelstvu Rhodesie, ve druhém případě může nepodepsání dohody zapříčinit ekonomický, politický i společenský chaos, z něhož by se Spojené království asi hned tak nevzpamatovalo a jehož důsledky na stabilitu země by se mohly dotknout celého evropského uspořádání. Lord Carington a biskup Muzorewa v prvním případě dohodu podpepsali aby pak vypuklo klasické vyřizování účtů mezi novými černými mocipány a postupný přechod do současného ekonomického marastu. Podpis v druhém případě by možná zachránil určitou pomíjivou ekonomickou stabilitu, ale důsledky pro jednotu Spojeného království a jeho politickou stabilitu by mohly být stejně zásadní jako v případě prvním pro blahobyt rhodeských občanů.
Čas se vrátit nedá, ale špatná rozhodnutí z minulosti by nás měla učit k obezřetnosti. Viděno z perspektivy času je možné říci, že Lancasterské dohody byly příliš ukvapeným řešením tzv. rhodeského problému. Instituty jako „přechodné období“ nebo „dočasné záruky pro menšiny“ mohly politické změny pozdržet a po pádu komunistické říše zla se mohlo hledat úplně jiné řešení, jak koneckonců ukázaly příklady Namibie nebo jižní Afriky. A v případě druhém? Není někdy na škodu otočit kolem dějin, dokud to jde. Jestli „britský lid“ rozhodl o brexitu, nechť rozhodne také o vyjednané dohodě. Informací už je více, občané už tuší, do čeho jdou a co je čeká, nechť se tedy opět vyjádří. Má-li politik odvahu jednou řídit se hlasem lidu, měl by tuto odvahu sebrat i podruhé.
Dokud je čas a dokud je možné se vyhnout rozhodování, které ať už se vyjádříme tak nebo onak nic dobrého nepřinese.