Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové. Rád bych se také vyjádřil opakovaně k předmětnému projednávání tohoto zákona, když tedy i předkladatelé mají také potřebu v rámci druhého čtení opakovaně tady přednášet argumenty, které jsou často smyšlené, ne polopravdivé, či úplně nepravdivé. Tak já bych rád připomněl a opakovaně to tady zaznívalo z mých úst i z úst dalších poslanců, o co v tom zákoně jde, o co v něm nejde, a čeho jsme chtěli dosáhnout.
Nebudu se vracet k vysvětlování - a říkal to tady přede mnou v rámci faktické poznámky - pan poslanec Benda, jak to bylo s oceněním např. té půdy, protože tady pravděpodobně to je skutečně v rovině házení hrachu na zeď. Nicméně zákon se nazývá zákonem o vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.
Tady skutečně je potřeba vnímat to, že se tady jednak zákonem z roku 2012 napravily křivdy, spáchané komunistickým režimem po roce 1948. Já to považuji nejen za oprávněné, ale za správné a spravedlivé, pokud chceme být právním státem, demokratickým státem, jak to máme definováno v naší ústavě, tak samozřejmě křivdy z minulosti po roce 1948, spáchané komunisty, tak je třeba napravit. Do jaké míry, a o tom celém se tady vede debata, to bylo nebo nebylo přiměřené, o tom tady bylo mnohé řečeno. Ta přiměřenost je posuzována zcela nelogicky, některé aspekty, například výnosy daného majetku, se zcela opomíjí a nakonec je neřešil ani ten zákon samotný.
Co je ale potřeba říci a to už často v těch debatách nezaznívá, součástí toho zákona přece, dámy a pánové, je také odluka církve od státu. Zaznívá tady, že jsme státem s výraznou menšinou občanů, kteří se aktivně hlásí k církvím a náboženským společnostem. Ano, já naprosto souhlasím s tím, že není důvod, proč by stát měl financovat chod církví a náboženských společností, a to přece je také součástí tohoto zákona. Je potřeba si uvědomit, že už od roku 2014 se ta částka, kterou Ministerstvo kultury každoročně vyplácí církvím, snižuje a bude to tak pokračovat i v následujících letech právě podle tohoto zákona, tak, aby došlo k úplné odluce církví od státu. To znamená, nikdo z občanů nebude moci argumentovat tím, že platí provoz církví, ke kterým se vůbec nehlásí.
Finanční náhrady samotné jsou potom používány - a říkal jsem to tady opakovaně - na tu činnost, kterou církev vykonávají, nikoliv jenom čistě ve prospěch svých členů, ale ve prospěch celé společnosti, ať už je to oblast vzdělávání, ať už je to oblast sociální a charitativní. To je přece také to, co církve mají z principu konat. Je to služba veřejnosti a to je třeba z něčeho financovat. Proto je součástí toho zákona i ta zmiňovaná finanční náhrada, která částečně slouží k financování chodu církví, ale také k této činnosti ve prospěch celé společnosti.
Co tady chceme, nebo resp. co chce předkladatel tímto návrhem učinit? Zákonem, který byl jasně stanoven, byly vyčísleny finanční náhrady, v § 15 odst. 6 se hovoří, že nebudou podléhat zdanění, tak chceme zpětně změnit, čímž jdeme také proti smlouvě, která byla podepsána mezi církvemi, náboženskými společnostmi a státem, bez toho, že by jedna strana té smlouvy si změny smlouvy dojednala s druhou stranou. Já bych považoval za oprávněné, kdyby Česká republika, potažmo tedy vláda, vstoupila do jednání s druhou stranou a dohodly se na úpravě té smlouvy, k tomu určitě právo je, ale není možné takto činit ze strany moci zákonodárné. Článek 1 Ústavy České republiky v odst. 1 mimo jiné hovoří o tom, že žijeme v právním státě a k jeho znakům patří i princip právní jistoty a ochrany důvěry občanů v právo. Já jsem hluboce přesvědčen, že tímto vstupem a touto ač nepravou retroaktivitou je právní jistota v České republice výrazně zpochybňována.
A ten opakovaný argument, že má být zdaněno něco, co není darem, a to tady opakovaně z úst některých předřečníků zaznívalo, že Nečasova vláda obdarovala církve, dámy a pánové, to je naprostý nesmysl. O žádný dar se nejednalo, jedná se o finanční vyrovnání za ten majetek, který prostě už nebylo možné z různých důvodů vydat a který byl po roce 1948 státem církvím ukraden.
A pokud tady pan poslanec Grebeníček, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, hovoří o katolické církvi, tak je potřeba si uvědomit, že pokud tato Sněmovna schválí tento zákon, tak on nepoškodí na prvním místě katolickou církev, ale ten, kdo na tom bude nejvíce bit, jsou ty malé církve, které jsou součástí toho vyrovnání.
Já netuším, jestli toto je také cílem vás, poslanců, kteří toto chcete podpořit.
Já na druhou stranu musím říci, že vítám opakovaně i slova komunistických poslanců, že chtějí - doufám, že to je skutečně pravda - respektovat případný nález Ústavního soudu a jeho rozhodnutí, to si myslím, že je povinností nás všech, ale je otázkou, zda Sněmovna, potažmo Senát, Parlament, má přijímat zákony, které dle všeho, i dle stanovisek ústavních autorit, jsou protiústavní. Je to skutečně to, čemu má sloužit moc zákonodárná?
Děkuji.
