Jenom velmi krátká reakce, ať se dostane i na další. My jsme včera nepodpořili, nebo já jsem nepodpořila, a potom Poslanecká sněmovna, celou řadu pozměňovacích návrhů, ale to má svůj důvod. A ten důvod je jasný. Rozpočet se tvořil od dubna tohoto roku. A tvořil se hodiny, týdny, měsíce. Zohledňovaly se tam priority vlády vyplývající z vládního prohlášení, z koaliční smlouvy. Celá řada věcí, o kterých jsem hovořila, je tam zohledněna, ať jsou to školy, školky, ať je to kultura, kde jsme navýšili naprosto historicky rozpočet, ať jsou to investice a další věci, o kterých jste mluvila. Všechno je tam promyšleně nastaveno tak, aby to bylo i z pohledu udržitelnosti veřejných financí.
Proto mým zájmem, jako ministryně financí, bylo maximálně neměnit vnitřní strukturu toho rozpočtu, protože jsme ho měsíce tvořili. Zodpovědně. S obrovsky velkým a zodpovědným přístupem jsme diskutovali s resorty, se sociálními partnery. To znamená, že jestliže jsme dosáhli toho, že vnitřní změna rozpočtu tak, jak ho schválila vláda a poslala do Poslanecké sněmovny, se liší o nějaké 1,2 miliardy, tak je to historicky největší úspěch za posledních x let.
A ještě jsme dosáhli toho, že návrhy, které jsem podpořila, to byly primárně ty, které prošly rozpočtovým výborem, jakožto garančním, tak neměnily ani toho adresáta, neměnily dotační programy, směřují na školy, na školky, na byty. Mění pouze kapitolu, která je bude poskytovat. Takže já považuji včerejší projednání rozpočtu za velmi, za... považuji ho, že prošel velice dobře, hladce, a je to výsledek toho, že byl dobře připraven. To je můj názor na rozpočet.
Říkáte, že udělat takový národní investiční plán není nic složitého, že je to pár mailů. Já si to úplně nemyslím, protože vím, jak to kolegyně Klára Dostálová dávala velice komplikovaně dohromady, kolik na to bylo schůzek, různých debat s kraji a se všemi. Ono to není úplně pár mailů. Ale dobře, to už je otázka nějaké organizace práce, nechci teď vaše slova zpochybňovat. Ale kladu si otázku, proč to tedy nikdo neudělal? Je to prostě první krok.
A to, po čem voláte: Já jsem řekla otevřeně a upřímně, my nemáme 3,5 bilionu. Víte, kolik činí rozpočet, že jsme se tady včera bavili řádově o třetinové částce na to, abychom tyto věci mohli slíbit.
Ale víme, že máme zmapované ve spolupráci s kraji a s municipality vlastně jejich potřeby. Je to tady zmapované ne jenom pro tuto vládu, je to tady zmapované pro další vlády, které přijdou a mohou s tím pracovat.
A o těch prioritách, na které se ptáte, paní poslankyně, tak o těch právě bude jednat Rada pro investování, která nově vzniká, jejíž první zasedání bude v lednu a kde se právě budeme bavit o tom - my nechceme zpátky vracet, ale ono to dneska už naštěstí podle rozpočtových pravidel není možné - ale možná si pamatujete někteří, kteří tady sedíte dlouho, co to bylo porcování medvěda. Já si pamatuji některé poslance z našeho regionu, jejichž obce jsou pozlacené. A pak vidím vedle toho obce, kde toho strašně moc chybí. A to už se nesmí nikdy vrátit. To už ani dneska se vrátit nemůže, protože máme rozpočtová pravidla. Ale my chceme, aby tady byla i nějaká vize. A každá další vláda, která přijde, tak se bude muset vypořádat, bude mít svoje priority, bude mít samozřejmě svoje úkoly a svoje politické plány, ale pořád tady bude Národní investiční plán. A pořád tady prostě bude něco, co se dalo historicky dohromady a co obsahuje reálné projekty. A to, co říkáte, ty priority v dopravní infrastruktuře a další věci, ty jsem prostě zmínila i ve své odpovědi na vaši interpelaci. A o tom všem bude jednat Rada pro investování a bude se o tom bavit s Asociací krajů a s dalšími zástupci. Tak o tom je to celé. Mít vizi. A tu my chceme mít. Tu my máme a chceme ji zajistit i pro další budoucí vlády.
Děkuji vám.
