Navrhovali čtyři roky, myslím si, že to byla právě paní poslankyně Maxová, která vystoupila proti tomu a lhůtu zkrátili. A já jsem očekával, že ministerstvo přijde s nějakou novou koncepcí nebo s nějakým plánem, jak zajistí lékařskou posudkovou službu. A přichází nyní tedy s tím, že ji vlastně vyjme ze služebního zákona, což mně nějak principiálně nevadí, lékaře to samozřejmě staví do jiného postavení, a tím se vyhne věkové hranici.

Čili je to ovšem řešení, jak nechat – a teď mi odpusťte ten výraz – lékařskou posudkovou službu přestárlou, a nevidím v tom příliš řešení, jak do ní dostat více lékařů. Myslím si, že by měl být na to koncept trošku širší, než jenom takovéto administrativní opatření a že by se měla hledat cesta, jak zapojit praktické lékaře do této služby, jak rozšířit okruh lékařů, kteří tuto službu mohou poskytovat, samozřejmě s odpovídajícím systémem vzdělávání. Ale já těmto detailům až tolik nerozumím, takže tuto reformu nechci navrhovat. Ale očekával jsem tenkrát, a byla to předchozí vláda, která v podstatě narazila se svým návrhem. A tak jsem si myslel, že již tehdejší paní ministryně zahájí nějaké přípravy a že nová paní ministryně už nám ukáže nový systém.

Ale toto je opatření, kterému rozumím a nechci mu bránit. Ale zase je to jenom hašení ohně a není to tedy zásadní koncept, který by nám zajišťoval dlouhodobou udržitelnost této důležité služby.

To je tato mírně kritická poznámka.

Pak k odkladu elektronických neschopenek. Nebudeme tady asi usilovat o to, abychom trvali na původním termínu, když dostáváme jasnou zprávu, že to nemůže fungovat, že to není připravené. Ale dovolte mi obecnou poznámku k těmto významným velkým konceptům, a netýká se to jenom této vlády, ani této paní ministryně, ale i vlád předchozích, zejména té předcházející, kdy veliké koncepty a průlomové změny fungování některých služeb státu se odkládají, protože se prostě nestihnou. A pak se tedy ptám, proč jsou jim dávány termíny, které se ukazují téměř vždy jako nesplnitelné a proč se tedy rovnou na to nevyčlení více času, anebo, jestli to funguje tak, jak u mnohých, že se věci řeší, až když opravdu hoří, čili na poslední vteřinu a nikoli s tím výhledem, že máme nějaký termín, ke kterému máme být hotovi.

Jinak si všimněte, že nenavrhuji nic, ale jenom jsem si nemohl nepovšimnout těchto dvou aspektů.

Děkuji.