Jednou z priorit programu hnutí BOS (Bezpečnost, Odpovědnost, Solidarita) v oblasti bezpečnosti je „Obnovení branné přípravy na školách a dalších vzdělávacích zařízeních ve smyslu zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR a výchova mladé generace k odpovědnosti za obranu svých rodin, vesnice nebo města, své vlasti“.
Branná výchova svou věcnou náplní patří do gesce Ministerstva obrany (dále MO) a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále MŠMT). Podívejme se nyní jak obě ministerstva k branné výchově přistupují a jak v praxi naplňují svou odpovědnost za brannou výchovu dětí a mládeže.
MO má už několik let vypracovaný projekt „Příprava občanů k obraně státu“ (dále POKOS), který uplatňuje prostřednictvím Krajských vojenských velitelství (dále KVV) v jednotlivých krajích a vybraných vojenských útvarů. Jejich činnost se soustřeďuje především na prezentaci armády ČR hlavně formou ukázek a na školení pedagogů. Zda tohle přispívá k branné výchově nějakým výrazným způsobem, tak o tom vážně pochybuji.
Když se podíváme na zveřejněný pololetní plán roku 2019, tak zjistíme, že měsíčně probíhají v ČR jen u dvou škol nějaké ukázky. Zda tento počet je postačující nechám na úvaze čtenářů. V tomto případě rozhodně postrádám aktivnější činnost jednotlivých KVV a podstatně vyšší využití aktivních záloh.
Na druhé straně oceňuji, že projekt POKOS má dva dotační programy, a to:
1. „Příprava občanů k obraně státu“, který je zaměřený na podporu vzdělávacího procesu v ZŠ a SŠ a na podporu mimoškolní činnosti žáků.
2. „Program na podporu branně sportovních a technických aktivit“, který v rámci spolkové činnosti , aktivit klubů a kroužků je zaměřený na brannou činnost.
To u MŠMT je situace v porovnání s MO zcela odlišná. Předmět Branná výchova ve školských zařízeních prostě neexistuje. Podle sdělení jednoho z ředitelů škol vydalo MŠMT nějaký Dodatek k rámcovému vzdělávacímu programu, který má stanovovat, kam je možné zařadit brannou tématiku. Například téma 1. pomoci do Prvouky na 1. stupni a na 2. stupni do předmětu Výchova ke zdraví, téma Topografické orientace do předmětu Zeměpis apod. Přes veškeré úsilí jsem ale tento Dodatek na WEB stránkách MŠMT nenašel. Tento přístup MŠMT mi tak připomíná staré přísloví „Vlk se nažral a koza zůstala celá.“ To dokresluje například i to, že v Tělesné přípravě ze sebeobrany se nacvičují jen pády, a to je opravdu hodně málo.
Laxní přístup MŠMT k Branné výchově dokazuje i ta skutečnost, že MŠMT nemá žádný dotační program, který by pomáhal mimoškolním aktivitám v této oblasti.
Pokud jde o mimoškolní aktivity v oblasti Branné výchovy, tak mohu zodpovědně prohlásit, že kdyby nebylo dobrovolných nadšenců a příznivců z řad rodičů, tak by v této oblasti nebyly vůbec žádné mimoškolní aktivity. Mé tvrzení může dokázat následující příběh, který může být i inspirací pro mnohé jiné občany.
Ústřední rada Hnutí BOS obdržela dopis od p. Jaroslava Šimiceho (nečlena hnutí) ze Stříbra, který nás seznamoval se svými aktivitami. Já sám jsem byl před mnoha lety instruktorem pro branné sporty, tak jsem by pověřen, abych pana Šimiceho navštívil, protože jsem to k němu měl také nejblíže.
Ve Stříbře, v Domově dětí a mládeže (DDM) mne uvítal starší bělovlasý muž a seznámil mě se svou brannou činností ve Stříbře. On sám po odchodu z vojenské činné služby v armádě do důchodu před 16 lety založil ve spolupráci s DDM střelecký kroužek 7 starších žáků, který začínal cvičit na školní půdě. Za podpory ředitele DDM během 3 let vlastnoručně vybudovali střelnici na vzduchovku ve sklepení DDM a počet střelců se do dnešní doby navýšil na 30.
V současné době kdy p. Šimicovi je 70 let vede už dva střelecké kroužky a juniorský oddíl ve střelbě při Sportovním střeleckém policejním klubu – Stříbro, který se zúčastňuje střeleckých soutěží FOMEI CUP v rámci soutěží republiky. Postupem času jak léta běžela vychoval si ze svých prvních žáků a z jejich rodičů personál pro zabezpečení výcviku, který se podle zájmů dětí rozrůstal o zdravotní přípravu, výuku konstrukce zbraní a střeliva, topografii a sebeobranu. O své nástupce se tak p. Šimice nemusí bát.
Jde výslovně o dobrovolnickou činnost jak p. Šimiceho, tak i jeho 6 spolupracovníků. Dobrovolný zájem je jak samotných dětí, tak i jejich rodičů, kteří mají zájem a jistotu, že se jejich děti naučí něco, co je nenaučí škola a připraví je tak pro budoucí život.
Noví zájemci z řad dětí jsou získávání jak přes pořádané ukázky pro veřejnost organizované DDM, tak i samostatnými akcemi pro veřejnost organizované Sportovním střeleckým policejním klubem na velké střelnici. Rodiče mají přehled, protože dostávají roční plán akcí. Docházka do kroužků a oddílu je celoroční v pravidelných plánovaných týdenních hodinách a není to jen nějakou výsadou chlapců, protože p. Šimice má i střelecké družstvo dívek.
Během roku školního roku o sobotách jsou organizované branné a střelecké dny na střelnici. Na závěr školního roku je pořádán pro členy střeleckých kroužků branný tábor v trvání 1 týdne z důvodu prověření a zdokonalení celoroční přípravy, kterého s účastní také i část rodičů.
Po rozhovoru s p. Šimicem jsem se na jeho pozvání také zúčastnil hodiny sebeobrany, kde se nacvičovaly chvaty při vyprošťování ze sevření a byl jsem velmi překvapen nejen jeho metodickým vedením ale hlavně zájmem a přístupem dětí něco se naučit. Vůbec mne už ani nepřekvapilo, když p. Šimice se zmínil, že několik jeho svěřenců se připravuje ke studiu v armádě a k Policii ČR.
Musím ale také zmínit, že bez podpory vedení města Stříbra, jmenovitě p. starosty Václava Votavy a místostarosty p. Martina Záhoře, činnost vedoucího p. Šimiceho by nebyla tak rozsáhlá. Oba pánové stáli po boku p. Šimiceho už od počátků jeho činnosti.
Při rozloučení s p. Šimicem jsem mu poděkoval za velmi užitečný čas, který mi ve svém nabitém programu věnoval a ocenil jsem jeho práci kterou věnuje nejmladší generaci v oblasti branné výchovy. Na mou otázku, zda ví o nějakých podobných aktivitách v Plzeňském kraji mi řekl, že spolupracuje se střeleckým kroužkem ve Stodu a o podobných aktivitách v Plzeňském kraji ani neví.
Po návratu domu jsem oslovil několik svých známých a dva mně už potvrdili vážný zájem o vytvoření dalších střeleckých kroužků s rozšířením i o další disciplíny přesně po vzoru p. Šimiceho ze Stříbra. Chci tedy věřit, že můj článek může oslovit i další zájemce v ČR, kteří mají zájem ve svém okolí přispět k branné výchově když MO na to nestačí a MŠMT se chová jako by se ho to netýkalo.
Ing. Věstislav Křenek,
krajský zastupitel Plzeňského kraje, člen Ústřední rady hnutí BOS
