Základní princip je naprosto jasný. Kdo chce čerpat z veřejných peněz, musí vyjasnit svoji vlastnickou strukturu do fyzického vlastníka nebo veřejně obchodovatelné společnosti. A teď pohleďte na to, co navrhuje pan ministr. To, co vytvořil, mu museli přes rameno nakutat pánové Hrdlička a Janoušek, známí to pražští kmotři. A určitě mají z jeho díla radost. Kamil Jankovský není ani tak ministrem jako spíš jejich bílým koněm.

V původním vládním návrhu pan ministr navrhuje, aby vlastnickou strukturu rozkrýval pouze vítězný uchazeč o veřejnou zakázku, tedy hlavní dodavatel, jenž musí uvést všechny, kteří drží více než deset procent jeho společnosti. O subdodavatelích se ve vládním návrhu neříká ani slovo. V pozměňovacím návrhu, který máme ve Sněmovně a který je také z dílny pana ministra Jankovského, se žádá, aby vítězný dodavatel zakázky poskytl také seznam subdodavatelů, na němž musí uvést pouze ty subdodávky, které čerpají více než deset procent z oné veřejné zakázky (u významných zakázek - stát od 300 milionů, obec od 50 milionů – pět procent). Podotýkám, že takovýto seznam subdodavatelů je téměř k ničemu, protože se z něj dozvíme například jen jméno nějaké společnosti sídlící na Kypru. Vůbec to nemusí znamenat vyjasnění její vlastnické struktury. Pokud tento seznam vítězný dodavatel nedodá, následuje sankce až 20 milionů (tzn. dvacet je maximum, takže skutečná sankce může být třeba jen jeden milion). Jedná se o opravdu směšný způsob trestu pro toho, kdo nedodá seznam subdodavatelů. Považte, že jde třeba o zakázku, ve které  se jedná o půl miliardy.

Vyzkoušejme účinnost návrhu pana Jankovského například na kauzu ProMoPro, dnes už slavný emblém českého předsednictví EU a Alexandra Vondry. Tady zhruba 600 milionů šlo společnosti NWCD, která byla hlavním dodavatelem a kde jsme znali vlastníky (jistý manželský pár). Od  společnosti NWCD šlo 135 milionů společnosti Deeside Service Solutions. Na tohoto subdodavatele bychom se v systému ministra Jankovského vůbec nedostali, ani jeho jméno bychom se nedozvěděli. Tomu říkám transparentnost!

Ministr Jankovský si nedal ani tu práci, aby posoudil, do jaké míry jeho návrh řeší aktuální problémy netransparentnosti veřejných zakázek. Proč by to také dělal, vůbec nevypadá, že by ho to upřímně zajímalo. Kamil Jankovský nebyl ochotný učinit transparentními úspěchy své společnosti v  získávání veřejných zakázek v nemocnicích IKEM a Královské Vinohrady - přes všechny výzvy v Poslanecké sněmovně v souvislosti s podezřeními a  pochybami o regulérnosti těchto soutěží, v nichž jeho společnost, potažmo jeho syna, získala zakázky za stovky milionů. Ne vždy se vyplatí udělat kozla zahradníkem. V našem případě kozel dál pustoší zahradu.

Poněvadž jsme se od ministra Jankovského nedočkali žádné slušného návrhu, který by se snažil zajistit, abychom skutečně věděli, kdo, jací vlastníci se zítra dostanou k veřejným penězům, tak byl poslancem ČSSD Jiřím Petrů podán pozměňovací návrh. Podstata je jednoduchá: pakliže někdo vyhraje v soutěži o veřejnou zakázku, musí beze zbytku doložit svoji vlastnickou strukturu a musí ji doložit také subdodavatelé, pokud se na zakázce podílejí více než 250 tisíci korunami.

Tak kdopak se bojí transparentnosti? Teď se to v hlasování ve Sněmovně ukáže!

Pokud nedokáže vítěz své vlastníky doložit, nemůže prostředky čerpat. Že  je to tvrdé? Upozorňuji, že pravidla pro používání „evropských peněz“ jsou ještě tvrdší. Tam pokud nedodržíte podmínky, tak nejen že vrátíte peníze, ale ještě dostanete sankci ve výši 100% dotace. Prostě čerpat peníze, které nejsou vaše, to v civilizovaném světě musí být za přesně a  tvrdě stanovených podmínek. Jinak se nacházíme v džungli loupežníků. Pan Jankovský se zřejmě v téhle džungli cítí výborně a člověku se zdá, že návrhy z jeho dílny jsou psány právě těmi loupežníky.