Děkuji, pane místopředsedo. Hezké odpoledne ještě jednou, dámy a pánové. Hned v úvodu bych chtěla uvést to, že nebudu hlasovat pro vydání kolegy Roznera k trestnímu stíhání, stejně jako jsem v minulosti nehlasovala pro vydání řady dalších kolegů a kolegyň v momentech, kdy jsem měla vážné pochybnosti. Vede mě k tomu hned několik důvodů.

Tím vůbec prvním je fakt, že jednoduchost a hloupý výrok nejsou trestným činem. Výrok kolegy Roznera ve vztahu ke koncentračnímu táboru v Letech byl mimořádnou hloupostí. Zdůrazňuji, že se s ním v žádném případě neztotožňuji. Poslanec Rozner jej ale pronesl na uzavřené stranickém jednání. Nevím, co bylo jeho motivací k těmto slovům. Zda snaha posílit svou pozici a sympatii u spolustraníků nebo zalíbit se předsedovi svého hnutí, který se vyjadřoval o Letech podobným způsobem. Jisté je, že tento výrok nebyl určen široké veřejnosti a abych akceptovala naplnění skutkové podstaty popírání holokaustu, musela bych si být jista, že primární motivací k tomuto výroku bylo skutečně popírat, že se děla genocida nebo že se kolega Rozner takzvanou osvětimskou lež snaží šířit nějakým soustavným způsobem, že se obdobně vyjadřuje obecně k holokaustu jako takovému a tak podobně. Tohoto dojmu jsem ovšem nenabyla, a proto se spíše přikláním k názoru, že šlo o výrok na úrovni - odpusťte mi to slovo - pouhého blábolení.

Druhou věcí, kterou bych zde chtěla zmínit, že míra společenské nebezpečnosti, míra společenské škodlivosti tohoto výroku. Domnívám se, že s ohledem na obecně známá a nepopiratelná fakta - a s ohledem na relevanci kolegy Roznera coby nehistorika a nevědce - jsou společenské dopady jeho slov zanedbatelné. Jeho vyjádření lze velmi snadno vyvrátit, k čemuž i došlo a možná tomu pomohl i ten seminář, který uspořádali Piráti. Jsem jednoznačně přesvědčena, že jeho výrok nezměnil názor na koncentrační tábor v Letech, byť jednoho jediného člověka. Ano, samozřejmě nepopírám, že výrok by urážlivý k těm, kteří v Letech byli internováni a kteří zde trpěli, i k jejich blízkým. V tomto ohledu jej samozřejmě považuji za hanebný. Tak jako v mnoha jiných případech je však tato záležitost spíše věcí morálky než věcí zákona. A v této rovině jsou oprávněni nás soudit pouze voliči, kteří rozhodují o tom, zda politici - jako kolega Rozner - mají zastupovat jejich zájmy nebo nemají.

Třetí věcí, kterou zde zmíním, je samotná problematičnost výrokových - to výrokové je v uvozovkách - trestných činů, která je navíc u zákonodárců hodně specifická. Víme to všichni. Je paradoxní, že pokud by kolega Rozner své tvrzení přednesl zde, na plénu Poslanecké sněmovny, před objektivy kamer, byl by nepostižitelný. Nicméně v situaci, kdy jej přednesl před svými spolustraníky na uzavřeném jednání, aniž by na klíčová slova, za která má být stíhán, kladl nějaký zásadní důraz - předpokládám, pracuji s tím, co mám z médií - hrozí mu trest. Ano, to je paradox imunity, respektive indemnity, který mne vede k závěru přiklonit se ke zdravému rozumu. A že těch hloupých výroků tady slýcháme, bohužel, hodně a já nemohu nezmínit včerejší hloupý výrok mého kolegy Václava Klause o židovských transportech. To víme všichni. Každý si můžeme sáhnout do svých vlastních klubů a říct si, kolik hloupých výroků jsme tady za poslední dva týdny slyšeli. Ale zde jsme chráněni imunitou, na rozdíl od jednání politického klubu, politického výboru, na kterém proběhla tato debata a toto vyjádření kolegy Roznera.

Posledním, neméně závažným bodem, o kterém se zmíním, je neustávající a spíše se stupňující politická motivace k trestání zákonodárců a snaha o kriminalizaci politiky, kterým je třeba se bránit. A myslím si, že každý z vás, kdo v Poslanecké sněmovně už nějakou dobu jste, možná na začátku jste si o tom mysleli něco jiného a říkali jste si: vždycky budu hlasovat pro vydání, já nejsem soud, ať to rozhodují jiní. Ale jak běží čas, jak se dozvídáte více a více informací o některých kauzách, i z médií i prostřednictvím našich kolegů, případně mandátového a imunitního výboru, občas nepřestáváte žasnout stejně jako já. Je to skutečně záležitostí nás všech, kteří přebíráme politickou odpovědnost, kteří činíme tu závažnější, tu méně závažná politická rozhodnutí, kteří musíme počítat s tím, že naše konání může mít vliv na to, že na konci politického mandátu přijde zúčtování a že nemáme pracovní smlouvu na dobu neurčitou tady v této Poslanecké sněmovně. A pakliže se nedaří politickým či jiným soupeřům odstranit nás ve férové politické soutěži, začnou se chytat - byť sebemenších - přešlapů či napadání našich rozhodnutí. To také všichni známe.

Chtěla bych zde proto v této souvislosti zmínit jeden z čerstvějších případů, který stále není uzavřen a vyvíjí se právě v tomto duchu. Informace, které mám, mám z médií a ptala jsem se našeho kolegy, jestli tady o tom mohu hovořit. Mám jeho souhlas a tehdy - vzpomenete si - jsem to byla já, která mu vyčítala, že tady nebyl, že se neobhájil. Bohužel by nemocný, ale možná i dneska, v souvislosti s vydáváním jiného kolegy, je dobré si tuto záležitost připomenout. A hlavně si připomenout to, kam se to celé posunulo, protože je to skutečně bizarní.

Pan Růžička a jeho údajné provinění, pan poslanec, kolega Růžička, prostřednictvím pana místopředsedy, byl tedy obviněn z údajného provinění při správě cizího městského majetku. Tento případ, jak jsem říkala, jsme tady měli zrovna v lednu. Pro připomenutí: pan kolega Růžička měl svým hlasováním v městském zastupitelstvu způsobit, že město tratilo cca půl milionu korun na prodeji domu, který nepotřebovalo a který se mu nedařilo dlouhodobě prodat, přičemž jeho cenu snížilo na 1 milion. Policie v té době operovala s cenou 1,5 mil. korun, kterou určila na základě vlastní metodiky. Zvolením pana kolegy, dnes poslance, Růžičky do Poslanecké sněmovny pak vyvstala pro orgány činné v trestním řízení překážka imunity, která ovšem nechrání jeho ostatní kolegy ze zastupitelstva. A naše komora se díky bohu rozhodla kolegu Růžičku nevydat. Za dobu, která uplynula, se pak přihodilo několik věcí.

A jak jsem říkala, podle informací, které mám z médií, došlo k tomuto. Nejprve příslušná soudkyně chybně zastavila trestní stíhání pana poslance Růžičky zcela, a nikoliv na dobu trvání jeho mandátu, jak je to obvyklé, aby následně na podnět státního zastupitelství bylo toto chybné rozhodnutí opět zvráceno. Následně se paní státní zástupkyni i soudu znelíbila legálně vybraná zmocněnkyně města, a proto s ní odmítali zcela protiústavně - je tady někde paní doktorka Válková, aby na mě kývla, že mám pravdu - komunikovat a zvát ji na jednání soudu. Kolegyně, kolegové, kde to jsme? Zcela zlomově pak letos v únoru vyzněl znalecký posudek soudního znalce, který došel ke zcela opačnému závěru, než kvůli kterému se policie rozhodla poslance Růžičku a jeho kolegy stíhat, a sice, že dům město prodalo za vyšší cenu, než jakou v té době měl dle tržní hodnoty a že policie postupovala zcela chybnou metodikou.

Tento závěr může pak mít jen dvě vysvětlení: buď šlendrián a naprosté selhání vyšetřovatelů, nebo dle mého názoru pravděpodobnější, účelový postup, který měl napravit to, že při koupi jeden ze zájemců neuspěl. Co je však ještě daleko závažnější a zcela nepřijatelné, je fakt, že i přesto, že jsme kolegu Růžičku nevydali k trestnímu stíhání, a poslouchejte, prosím, dobře, viděla jsem toto předvolání na vlastní oči, je nyní kolega Růžička předvolán soudem k dalšímu stání coby obžalovaný. Jakoby ochranný instrument zákonodárců neexistoval, nebo byl zbytečný a bezcenný?

Vážené kolegyně, vážení kolegové, dokud budou orgány činné v trestním řízení postupovat takto nevěrohodným, amatérským a frivolním způsobem, dokud z žádostí o vydání zákonodárců k trestnímu stíhání budou tak okatě čnít zřejmě politické objednávky či účelovosti, bude má ochota k tomu zvednout ruku pro vydání v případech zcela nečitelných či zanedbatelných velmi nízká. A doufám, že ke stejnému závěru jste tady došli i vy. Odmítám se podílet na dehonestaci, která může dotyčnému napáchat mnohem větší škody, než jaké měl způsobit jeho skutek. Domnívám se, že případů, kdy byl politik na pranýři nakonec již bez stejného zájmu kamer osvobozen, bylo už i v naší Poslanecké sněmovně dost. Nemyslíte? V žádném případě nepovažuji nás, poslance, za vyvolené, kteří by měli být vyjmuti z trestní odpovědnosti, v žádném případě ne. Pouze jsem přesvědčena, že vydání k trestnímu stíhání by mělo být až tou nejzazší možností v těch skutečně závažných případech, která není automatem a která přichází ve chvíli, kdy je zcela zjevný úmysl, motiv, racionalita jednání a tak dále. Neunáhlujme se kvůli něčí výrokové unáhlenosti či hlouposti, neboť příště se to může týkat kohokoliv z nás.

Závěrem opakuji, že tábor v Letech u Písku rozhodně nebyl ani neexistujícím, ani pseudokoncentrákem. Domnívám se, že pokud by kolega Rozner měl zopakovat tato svá slova, tak by si to rozmyslel a že dostatečným trestem je mu již jeho veřejný obraz, který byl kvůli těmto slovům vytvořen a asi jsme si toho každý z nás v médiích o panu kolegovi díky tomu hodně přečetli.

Zároveň bych chtěla, prostřednictvím pana místopředsedy, pana poslance, kolegu Roznera poprosit, aby vystoupil ještě jednou a aby se za svá slova veřejně omluvil, což by určitě přispělo k definitivnímu uzavření této záležitosti. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk napříč sálem.)