Fiala přebíral ODS v žalostném stavu a naprosto zdiskreditovanou i v očích pravicových voličů. Při pohledu na vývoj preferencí se mu náprava daří, a nynější ODS pomalu získává ztracenou důvěru. Mění se názory, způsoby chování a výrazně se změnila osoba lídra, neboť prof. Fiala je na rozdíl od Klause zakladatele člověk neštítící se morálky, a na rozdíl od Topolánka a Nečase navíc není neotesanec ani hlupák. Nelze se divit, že nestojí o to, aby mu relikvie minulosti táhly stranu do původních vod.
Netřeba připomínat, co s naší zemí udělal Václav Klaus starší. Bez něj by se nikdy nestala nejhorší zvěrstva 90. let a kapitalismus by zde nikdy nenabyl tak zrůdnou podobu. Vzhledem k tomu, že po všech těchto zkušenostech gradujícími nesnesitelně dlouhými obdobími jeho prezidentského mandátu a končící hromadnou amnestií ekonomických kriminálníků nemá Klaus momentálně potřebnou většinovou společenskou podporu, předává postupně štafetu synovi. Štafetu úplně stejných sociálně patologických názorů i způsobů jejich projevu, snad jen s rozdílem, že Klaus mladší se jazykem na svých blozích stylizuje do role „člověka z lidu“, čehož by Klaus starší při své bezbřehé aroganci a přezíravosti vůči obyčejným lidem nikdy schopen nebyl. A oba patrně tajně sní o společné vládě – otec znovu v roli prezidenta, na kterého nevylučuje znovu kandidovat, a syn v roli předsedy vlády – v barvách ODS už mu to ale asi nevyjde.
Klausům se líbí, když se občané o politiku pokud možno nestarají. Proto je zejména Klaus otec zapřísáhlým odpůrcem přímé demokracie. Plebs má podle něj právo pouze jednou za volební periodu zvolit své patricijské zástupce (aby bylo o co opřít „legitimitu“ jejich moci), a po zbytek volebního období už jen mlčet a poslouchat. Tolik klausovská představa „reprezentativní demokracie“, stejná jako veškeré další jejich uvažování – formalistické, utilitaristické, patricijské, mocenské, krajně pravicové, direktivní, bezskrupulózní. V politických kuloárech se totiž vždy najde dohoda snáze než tváří v tvář lidové vůli. Stejně, jako tomu bylo při rozdělení ČSFR, o kterém se v rozporu s tehdejší ústavní úpravou nekonalo referendum. Klaus a Mečiar už měli republiku rozporcovanou, každý z nich zoufale toužil po moci a ani jeden nebyl ochoten dělat kompromisy. Opačná vůle lidu by mohla být nevítanou překážkou. Ústava se stala cárem papíru a rozhodující byla Klausovo vůle, jeho zarputilost a absolutní utilitarismus. Tak jako v první prezidentské volbě, kde žadonil i o hlasy levicových poslanců, jejichž názory jinak opovrhuje. V našich podmínkách si neumím představit přesnější ztělesnění odvrácené tváře politiky a její hodnotové vyprázdněnosti, než reprezentuje Klaus starší.
Podíváme-li se na názory Klause mladšího, jsou téměř kopií jeho otce. V něčem je dokonce ještě radikálnější, než býval Klaus starší na začátku své politické kariéry. Dominuje anarchokapitalismus v podivné kombinaci s rigidním konzervativismem, který přirozeně vede k vládě těch nejsilnějších, lhostejno jak morálně legitimované. Absolutizace soukromého vlastnictví, které má u něj význam srovnatelný se samotným lidským životem, nepředstavitelná a nekorigovatelná sebestřednost, názory upravované podle toho, kde čeká politické spojence, tolerance nadřazeného postavení muže zesměšňováním genderové problematiky, nenávist k EU (o které ví, že ji neovládne, na rozdíl od ČR, jejímuž ovládnutí sebevědomě věří), absolutizace individualismu, povýšení sobectví na společenskou normu atd. Objevují se i takové bizarnosti, jako prosazování práva šířit nesmysly či přiznání pro média, že někdy je sám vědomě šíří a nevidí v tom problém. Jak jinak, neoliberalismus je spjat s právním pozitivismem, a obé shodně morálku relativizuje.
Když se mu to hodí, omlouvá (coby bývalý ředitel gymnázia!) i plagiátorství na vysoké škole, viz http://vkml.cz/clanky/o-cem-jste-psali-diplomku.html a v poslední době dokonce dospívá dokonce k toleranci vůči trestu smrti, patrně bez vědomí neodstranitelného rizika justičního omylu, viz http://vkml.cz/clanky/trest-smrti-za-chladnokrevnou-vrazdu-.html.
Jiným výmluvným projevem povahy Klause mladšího je návrh zákona směřující k sankcím za mazání příspěvků administrátorem na sociálních sítích když zároveň říká, že na svých účtech si bude dále mazat, co bude chtít. Klasický příklad uvažování klanu Klausů – zákony platí jen pro plebs, ale oni sami coby vrcholná autorita stojí nad nimi. Princip běžný v absolutistických monarchiích a naprosto neslučitelný s právním státem.
V jiném příspěvku zas Klaus mladší psal cosi o tom, že si jeho články vylepují i někteří dělníci v továrnách, snad na své skříňky v šatně či kam. Pokud se tím chce „jen“ chlubit národu a dokládat tím velikost svého ducha, je to důkazem absolutní ztráty soudnosti. A pokud tomu opravdu věří, je to snad ještě větším důkazem téhož.
Ve státě podle Klause mladšího by patrně hráli prim urostlí „chlapáci“ s mužným vousem (který si patrně podle současné macho módy nechal sám narůst), kteří by s vykasanými rukávy seřezali své děti, kdykoliv by to z hlediska výchovy uznali za vhodné (výchova je přece výsostným právem rodičů, a státu do ní nic není, tím méně třeba tomu norskému), místo politiky by se zajímali o auta, hospodu či fotbal a ženy by podle tradicionalistických pravidel stály doma u plotny, vychovávaly děti a nepletly se do „mužských“ záležitostí. A co mužská nevěra? To je přece adrenalinový sport, jak dříve říkal Václav starší. Obě pohlaví plebsu by se pak shodně nepletly do politiky, protože ta je přec tak složitá, že ji běžný smrtelník nemůže rozumět, a je lépe ji přenechat hlavám pomazaným k vládě zjevně předurčeným, jako jsou třeba Václavové z rodu Klausů.
Chcete žít v takové společnosti? Pokud ano, podpořte Václava staršího v návratu na trůn a mladšího v budování nové politické strany, která dříve či později přijde, protože bez ní nikdy premiérem nebude. Možná budeme pak novým Polskem či Maďarskem s diktátorským Orbánem, či se posuneme ještě dále k východním (polo)diktaturám, kam řadím i putinovské Rusko. Možná s těmito státy založíme novou nacionalistickou krajně pravicovou „Říši středu“, a možná vezmeme nakonec na milost i ten Islám, neboť má ke krajně pravicovému myšlení blíže než se může zdát, a nadvláda mužů nad ženami je jeho pojmovým znakem.
Snad to vidím příliš černě a většina voličů návrat rodu Klausů na trůn nepřipustí. A snad se většina levicových voličů nenechá opít rádoby „pronárodní“ rétorikou Klausů, která vůči současné EU nenabízí alternativu, a vede jen do východního izolacionismu a zpátečnictví. Onen ryze český klausovský kapitalismus je totiž mnohem asociálnější, brutálnější, arogantnější a pro levicové voliče nesrovnatelně nebezpečnější, než kapitalismus evropský i se všemi nedostatky, které nynější EU má.
Každopádně jednu pozitivní věc mně klan Klausů do života přinesl. A sice přesvědčení, jaký bych v žádném ohledu nikdy sám být nechtěl ani jako politik, ani jako člověk. I odstrašující příklady jsou někdy dobré. A taky díky nim vím, jak bych shrnul své politické názory do jediného slova: AntiKlaus.
