Dost těžko se mi bude vracet ke směrnici. Na druhou stranu, uvědomuji si, že celá ta směrnice je pouze vizí do roku 2050, ano. Ale já nevím, kolik z kolegů senátorů těch 28 stránek přečetlo. Já vás seznámím s pěti, s šesti záležitostmi, kde si myslím, že si to sdělení docela odporuje.
Už v tom úvodu, vytyčení cíle být konkurenceschopný a klimaticky neutrální při 10% zátěži, kterou přináší EU, nemožnost ji ovlivnit, těch 90 %, je mírně řečeno pochybný cíl. Pak budu citovat některé pasáže. Díky snaze EU dosáhnout do roku 2020 svých cílů v oblasti energetiky a klimatu již vznikla nová průmyslová odvětví a pracovní místa. Jistě, s tím se dá souhlasit. Ale bohužel, obávám se, že více pracovních míst zaniklo, resp. v nejbližší době zanikne s útlumem těžby, s opatřením na zpracování oceli atd.
V současnosti je v Evropě více než polovina dodávek elektrické energie bez emisí skleníkových plynů. O tom si dovolím pochybovat, protože jeden klasický větrník představuje 300 tun oceli a 150 tun cementu. To pochopitelně podle mě není započítáno do toho, jestli to je nebo není bezemisní výroba energie. Energetický systém se opírá o bezpečné a udržitelné zásobování energií, s podporou celoevropského přístupu, založeného na trhu. Fajn, ale měli bychom zbystřit, protože v jiném odstavci se píše, že do roku 2050 bude z obnovitelných zdrojů energie většinou příbřežních pocházet více než 80 % energie. My nemáme žádné moře. My tu energii vyrábět asi v tomto případě nebudeme.
Jedna pozitivní věc. Nejde to sdělení podle Německa, že by úplně likvidovalo jádro. To nutno přiznat, to se tam připouští.
Aby mohla EU reagovat na nedávnou zprávu IPCC a přispět ke stabilizaci klimatu v tomto století, měla by být do roku 2050 mezi prvními, kdo dosáhnou nulových čistých emisí skleníkových plynů a vedoucích pozic ve světě. Jak se to slučuje s tou konkurenceschopností? Ano, já jsem všemi deseti pro, ať děláme všechno možné pro to, abychom tu planetu co nejméně poškozovali, abychom ji našim dětem, možná už vnukům a vnoučatům předali ne-li v lepším, tak aspoň ve stejném stavu, jak jsme ji převzali my od našich předků. Ale je otázka, za jakou cenu, resp. při vědomí těch 10 %, jestli naše veškeré úsilí je vůbec schopno ovlivnit ten zbytek, těch 90 %, jak říkal pan ministr, ten svět na nějaké to pionýrské přesvědčení moc neslyší.
Pak by měli možná zbystřit běžní obyvatelé, protože se tam taky dočtete, že modernizace a dekarbonizace ekonomiky EU bude vyžadovat značné dodatečné investice, za velkou většinu těchto investic budou odpovědné soukromé podniky a domácnosti. Přitom se tam taky ale píše, že přechodná hospodářství s nulovými čistými emisemi skleníkových plynů může být úspěšné pouze v případě, že občané změnu přijmou. Už to vidím, jak je budeme přesvědčovat.
Úplně na závěr mám dotaz, možná na oba, jak na pana ministra, tak na pana zpravodaje, protože se trošku liší, zdánlivě jenom ve 20 %, ale přesto se liší bod č. 1, doporučení v EU, to znamená že Senát podporuje dlouhodobou strategickou vizi pro klimaticky neutrální ekonomiku do roku 2050, předloženou Evropskou komisí atd., ale vláda ČR s dosažením uhlíkové neutrality do roku 2050 prozatím nepočítá, politika ochrany klimatu v ČR obsahuje dlouhodobý indikativní cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 80 % oproti roku 90. Takže zřejmý rozpor 20 %, což není zas tak málo. V tom případě se obávám, že určující je tady vláda, ne Senát. Takže buď bychom měli vyzvat vládu, aby přehodnotila svoje cíle, nebo bychom neměli přijímat ten první bod toho doporučení k vyjádření Senátu.
Děkuji za pozornost.
