Radek John celý systém považuje za velmi výhodný. Jistě, systém je velmi výhodný pro zaměstnavatele i zaměstnance, kteří stravenky poskytují a přijímají. Nevýhodný zůstává pro ty, kteří jej prostřednictvím státu sponzorují. Tedy pro zaměstnance a zaměstnavatele, kteří daňově zvýhodněné stravenky nepoužívají.

Argument o prospěšnosti pravidelného stravování bych uznala za relevantní, pokud by se jednalo pouze o tento jeden účel použití. Nicméně za daňově zvýhodněné stravenky lze nakupovat zboží i služby, které se stravováním mají pramálo společného. Zjistilo se dokonce, že stravenky slouží jako platidlo i v různých erotických klubech. Chceme vážně na tyto účely přispívat ze svých daní?

Za zcela absurdní považuji následující tvrzení Radka Johna: „finanční prostředky se (prostřednictví stravenek) vrací zpět do oběhu, pomáhají živé ekonomice a neleží „ladem“ na účtech. Což opět v ekonomicky svízelné současnosti není zanedbatelné.“ To bychom mohli zrovna navrhnout, že zaměstnanci Státní tiskárny cenin dostanou jako zaměstnanecký benefit daňově zvýhodněné bankovky. Dostanou příkaz je okamžitě utrácet, aby neležely ladem a pomohly živé ekonomice. Ale vážně. Snahu řešit hospodářskou situaci inflací jsme v minulosti zaznamenali mnohokrát. Vždy vedla k totálnímu rozvratu ekonomiky.

Pokud se Věci veřejné prohlašují za „sociální svědomí koalice“, proč přihlížejí, když nízkopříjmový poplatník bez stravenek přes daňový systém dotuje poplatníka s vyšším příjmem a stravenkami? Daňové zvýhodnění zaměstnaneckých benefitů totiž narušuje základní princip daňového systému, ke kterému se veřejné hlásí i Věci veřejné. Podle tohoto principu odvádí poplatník s vyšším příjmem na dani z příjmu více než poplatník s nižším příjmem. Daňové úlevy tento princip nabourávají, a vedou tak i k porušení solidarity, která je v daňovém systému zabudována, a kterou Věci veřejné neustále zdůrazňují.

Helena Langšádlová,

místopředsedkyně TOP 09, poslankyně