Děkuji pěkně za slovo.
Jsem rád, že jsme se vrátili k normální diskusi, která podle mého názoru neměla být odehrávána formou faktických poznámek, ale v rámci přihlášení. Na úvod bych chtěl říci, že zákon považuji za naprosto zbytečný a dál komplikující náš právní systém, a proto samozřejmě podporuji to, co navrhl kolega Munzar, to znamená zamítnutí v prvním čtení.
Návrh zákona je vítězství představy, kdy si stát myslí, že ví lépe než lidé, co mají dělat. Je to vítězství představy, že vše v našich lidských životech musí být regulováno a právně upraveno a že bez těchto regulací a právních úprav bychom pravděpodobně v džungli života nepřežili ani minutu. Já s touto představou zásadně nesouhlasím a je to jedna z hlavních motivací, proč jsem v politice, abych hájil svobodné lidi, kteří se dokážou na trhu rozhodovat a chovat lépe, než si myslí úředníci, poslanci, nebo jakýkoliv politici.
V tomto případě vyhrála představa, že podnikání je džungle z principu, že každý podnikatel vykořisťuje spotřebitele a spotřebitel je v pozici slabého, který vždycky prohraje. Tak tomu ale není. Pokud je trh svobodný a je tam dostatečná konkurence, to znamená v tomto případě dostatečný počet realitních zprostředkovatelů, vede to k tomu, že uspějí v dlouhém období ti, co jsou slušní. Proto také v realitě samozřejmě nezažíváme podvody u drtivé většiny zprostředkování, ale zažíváme podvody v naprosto jednotlivých minimálních případech, tak jako tomu je ostatně i u jiných podnikání. Když si jdeme koupit auto do autobazaru, tak většinou uspějeme, ale holt se někdy stane, že si koupíme šunt a následně se s autobazarem soudíme. Koneckonců když přijdeme do restaurace, ne vždy nám uvaří chutný oběd. Jak zareagujeme? No zkrátka do té restaurace už příště nepůjdeme, stejně jako si nepůjdeme koupit do toho autobazaru, kde nás napálili, automobil. Toto samozřejmě vede ke kultivaci podnikatelského prostředí, nikoliv regulace, nikoliv ochrana spotřebitele formou legislativní úpravy, ale čistě to, že spotřebitel může takzvaně volit nohama a vybírat si poskytovatele, kteří mají na trhu nějakou historii, kteří mají na trhu nějaké reference, které jsou pro něj třeba důležité proto, aby si vybral právě tohoto zprostředkovatele.
Co je skutečným hlavním cílem navrhovaného zákona? Tady dlouze mluvíme o ochraně spotřebitele a vymýšlíme to, jak je potřeba spotřebitele chránit, ale hlavní cíl tohoto zákona je přece úplně někde jinde. Tím hlavním cílem je snaha omezit počet zprostředkovatelů na realitním trhu. To je jediná a hlavní motivace předkladatele. Stát, prostřednictvím paní ministryně a těch, co zákony psali, si zkrátka myslí, že on ví nejlépe, kolik realitních zprostředkovatelů má na trhu fungovat. Z nějakého důvodu si usmysleli, že stávající počet zprostředkovatelů je nadbytečný, že je příliš vysoký a z nějakého důvodu proto chtějí tento počet zprostředkovatelů snížit, proto také přicházejí s tím dramatickým zkomplikováním podnikání v tomto oboru, se zvýšením kvalifikace na vysokoškolskou, což je absurdní a nesmyslné, jenom proto, aby snížili počet zprostředkovatelů, aby toto odvětví uzavřeli pro další zájemce, kteří chtějí v tomto oboru podnikat a zakonzervovali to pro stávající a zejména velké poskytovatele realitních zprostředkovatelů. Je to útok na ty nejmenší, na ty nejdrobnější.
Vůbec nechápu, a chtěl bych od paní ministryně slyšet, proč si středoškolák nemůže otevřít kancelář s realitním zprostředkováním? Co je na středoškolském vzdělání s maturitou tak nedůstojného, že tito lidé nemohou dělat kvalifikovanou práci zprostředkovatelů? To chceme lidi s maturitou posílat jenom do dělnických profesí? Mohou se živit jenom rukama a nemohou dělat realitní zprostředkovatele? Copak za čtyři roky na střední škole s maturitou není dostatečná záruka toho, že tito lidé mohou dělat kvalifikovanou práci realitních zprostředkovatelů? Zkrátka stát si nabubřele myslí, že ví lépe než trh, kolik makléřů má na trhu být a zvýšení kvalifikace je snahou ten počet snížit. Výsledkem toho snažení samozřejmě nebude kultivace podnikatelského prostředí, podnikatelské prostředí se žádnou regulací, žádným zákonem nekultivuje, podnikatelské prostředí se kultivuje pouze dostatečnou konkurencí. A tento zákon jde přesně proti konkurenci. Tím, že takto dramaticky zvýšíte kvalifikační požadavky, samozřejmě snížíte počet zprostředkovatelů a omezíte konkurenci na tomto trhu. Povede to pouze jenom k tomu, že se zvýší zisky menšímu počtu zprostředkovatelů a konečným spotřebitelům, těm, kteří si chtějí pořídit nebo prodat nemovitost, se ceny této služby zvýší. Před chvílí jsme řešili zákon o elektronických komunikacích, řešili jsme to, jakým způsobem zajistit to, aby zlevnila mobilní data. Mnozí z nás se shodují v tom, že jediná šance, jak zlevnit mobilní data, je když se zvýší konkurence, to znamená když přijde další poskytovatel těchto služeb na trh. V tomto případě používáte naprosto odlišnou logiku a říkáte, že služby pro konečné spotřebitele se zvýší v okamžiku, kdy bude na trhu menší nabídka. Je to absurdní, je to nelogické a nemá to jakýkoliv smysl.
Čili můj závěr je, abychom přestali vodit spotřebitele a občany za ručičku, nejsou to hloupí lidé, vědí, jak se chovat, mají na trhu dostatečnou nabídku dlouholetých osvědčených realitních zprostředkovatelů, kteří mají dostatečné reference na to, aby poskytli odpovídající službu za odpovídající peníze bez ohledu na to, jestli mají středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání. To, že ve finále se objeví nějaká nekalá praktika, že nějaký konkrétní realitní zprostředkovatel někoho podvede, to určitě řešme, ale už dnes jsem si jistý, že na to máme legislativu, která dokáže nepoctivé zprostředkovatele potrestat.
Čili velmi vyzývám, abychom si zachovali zdravý rozum, aby zvítězila představa, že ne vše je potřeba regulovat, aby to fungovalo, že naopak ty regulace vedou často k nezamýšleným důsledkům, které komplikují život našim občanům, abychom jim nekomplikovali život a hlavně abychom jim nezdražovali zprostředkovatelské realitní služby, protože to bude výsledným efektem tohoto zákona, díky kterému klesne nabídka realitních zprostředkovatelů.
Děkuji za pozornost.
