přiznávám, že v rámci debaty o důchodech jsem částečně zapomněl, co jsem tady vlastně chtěl říkat. Ale to vůbec nevadí, protože bych byl moc rád, kdyby diskuse o tomto tisku byla trochu jiná než o jiných návrzích, protože se to týká nás všech. I vláda ve svém stanovisku, které bylo neutrální, konstatovala, že plně respektuje autonomii zákonodárného sboru a to, že jakým způsobem si upravíme pravidla, je na nás. Ten tisk jsem podával jako poslanec, nicméně je výsledkem jednání pracovní skupiny, ve které byli zastoupeni zástupci všech politických stran, které jsou v současné Poslanecké sněmovně. Ta skupina se sešla třikrát, sešli jsme se 1. února, 1. března a 26. dubna 2018. Kromě toho ještě proběhlo několik dotazů a schvalování v rámci mailové korespondence. My jsme se v té skupině shodli na tom, že nemá cenu se scházet neustále, že tři schůzky postačí k tomu, aby se vytvořil nějaký základ kompromisu. A v té pracovní skupině jsme pracovali způsobem, že každý z těch devíti klubů měl právo veta. Jestliže jsme nenašli absolutní shodu na nějaké otázce, tak se dále v té věci nepokračovalo a tématu jsme se nevěnovali.
A často ty debaty byly zajímavé, řešili jsme třeba větší atraktivnost interpelací, řešili jsme otázku, jakým způsobem třeba zefektivnit debatu a omezit počet faktických poznámek. Nebo třeba padl návrh, že by v rozpravě nebyla uplatňována přednostní práva, jenom mimo rozpravu. Těch návrhů bylo víc, ale když někdo vznesl námitku, že tímto směrem nechce postupovat, tak jsme tematiku dále nerozvíjeli.
Výsledkem je určitá kompromisní neutrální novela spíše technického rázu. Debata hlavně směřovala k tomu, jak zefektivnit naše jednání, jak zefektivnit práci Poslanecké sněmovny a jak si třeba někdy také usnadnit práci.
Návrh zákona obsahuje některé podstatnější změny procesních pravidel. To nejzásadnější, na kterém jsme se shodli, je rozšíření doby pro projednání třetích čtení ve středu až do 19.00, což by výrazně prospělo, co se týče nějaké plynulosti, odbavování třetích čtení v Poslanecké sněmovně.
Racionalizovat úpravu procedurálních námitek - já tomu říkám menšinové veto, týká se to třeba zařazení nového bodu na program jednání v určitou dobu, nebo kdybychom rozšiřovali třetí čtení na jiné dny. Reagovali jsme na to, že je zde devět politických klubů, často s malým počtem členů a aby bylo vyrovnané veto, takzvané veto na podpisy a takzvané veto na počet klubů, tak jsme, myslím, bez větších problémů dospěli k nějakému závěru a k nějakému paragrafovanému znění.
Pak zde padl návrh, byl to návrh zástupce Pirátské strany, abychom přímo do jednacího řádu dali možnost paritního ustanovení sněmovní komise.
Potom zde byla širší shoda na tom, že je řada mezinárodních smluv, které jsou spíše ekonomického charakteru. Příklad: smlouvy o dvojím zdanění. U nich jsme se shodli na tom, že není důvod, proč bychom analogicky neupravili postup, jaký třeba máme v § 90, že bychom zvládli nějaké méně komplikované mezinárodní smlouvy schválit již v prvém čtení.
Pak je zde velký okruh projednávání zpráv, kdy samozřejmě zpráv nám přibývá a zvyšuje to počet neprojednaných bodů, které následně vyřazujeme. Poslanecká sněmovna se těmi zprávami ze zákona samozřejmě zabývat musí, musí je vzít na vědomí, ale často jsou to opět zprávy různých fondů, nebo u nichž není větší problém s tím, aby byly schváleny a jedná se do jisté míry o formalitu. A tam jsme přišli s řešením, že by bylo možné, aby věc projednal příslušný výbor a když plénum, jako suverén, neprojeví zájem a zejména je to zase opět ochrana menšiny, která by měla zájem projednat tu věc na plénu a prodiskutovat, tak když takový návrh vznesen nebude, že by byla nastavena fikce, že projednání výboru je, jako kdyby to projednala samotná Sněmovna v plénu. Je to stejný princip, který se uplatňuje už v současné době v mnoha otázkách u usnesení výboru pro evropské záležitosti a jsou to často velmi významné a důležité otázky.
Pak jsou tam další změny, řekněme opravdu technického rázu, protože při našich jednáních vždy byl zástupce legislativního odboru Poslanecké sněmovny a zástupce Ministerstva spravedlnosti a řešili jsme, řekněme, opravdu i technické věci.
Vypouští se zmínky o návrhu jiné předlohy, což je věc, kterou si nepamatuji, že by za tu dobu, co jsem tady, někdo uplatnil.
Umožňuje se například změna účinnosti návrhu ve třetím čtení. Zatímco v § 90 ta možnost je, když projednáváme podle § 90, můžeme navrhnout jinou účinnost, tak u klasického projednávání na tři čtení tato možnost není a stane se, že projednání se protáhne do té míry, že účinnost uvedená v zákoně už není aktuální.
Vypouští se obsolentní ustanovení o České konsolidační agentuře, která už neexistuje.
Upřesňuje se oprávnění poslanců žádat informace od orgánů územní samosprávy, to je něco, co by vás mohlo zajímat, protože to v jednacím řádu nemáme. Naproti tomu Senát a senátoři toto oprávnění už v zákoně jasně mají a my jsme se napříč shodli, že je naprosto logické, aby ta oprávnění u obou komor byla stejná.
Věc možná zajímavá, že se propracovává vynutitelnost disciplinárního postihu poslanců, že je možnost v případě, že mu bude uložena nějaká pokuta, že mu bude stržena z platu. Za tu dobu, co jsem tady, tento problém nenastal, nastal v minulém volebním období. Ale proč bychom tedy nevyužili příležitosti a tuto otázku si tady nepoložili a nepokusili se najít řešení.
Já očekávám opravdu mimořádně, řekl bych, demokratickou diskusi nad tímto návrhem, ať každý z klubů přijde se svým řešením a můžeme se potom bavit o této novele jako o určitém nosiči dalších úprav, protože podnětů ze strany různých klubů bylo víc, ale když jsme se neshodli, tak jsme pokračovali dál, řekněme, v neutrální poloze.
Hodně velká debata se vedla například o interpelacích, že nechodí ministři, nechodí poslanci a je to nezáživné, o nějakém zatraktivnění interpelací. Nicméně jsme se neshodli. Zhruba byla shoda na tom, že by bylo dobré zkrátit jednotlivé intervaly pro odpovědi a otázky, zhruba jsme se shodli na tom, že by bylo třeba vhodné, aby se pořád nechodilo tam a zpátky, kdyby třeba interpelující poslanec seděl a vznášel interpelaci z místa a vedl by v podstatě dialog s ministrem, že by to trošičku víc odpovídalo třeba té britské tradici, questioning time.
Já přicházím s návrhem, který se netýká tohoto tisku, ale my bychom si to vlastně mohli i vyzkoušet, kdybychom se gentlemansky některý čtvrtek dohodli na tom, že by nebyly podány žádné ústní interpelace, ty by byly ukončeny a mohl by následovat bod, který by se jmenoval například "Otázky na členy vlády". A v těch otázkách bychom zkusili ta nová pravidla. Bylo by vhodné, aby byly otázky položeny třeba o den, dva dříve a losování by proběhlo dříve, pak by se vyhodnotilo, na kterého ministra je otázek nejvíc a požadavek a návrh by byl, že by otázky probíhaly v blocích, že by se například kladly dotazy na ministra financí, potom na ministra životního prostředí, podle toho, kolik otázek by se sešlo. A vzhledem ke kratší době je reálná šance, že by došlo k odpovědi na všechny. Kromě toho by vedení Poslanecké sněmovny mělo nějakou časovou rezervu a mohli bychom skutečně apelovat na jednotlivé ministry, že ve čtvrtek tam máte čtyři interpelace, tak, prosím vás, přijďte. Oni by je věděli dopředu, věděli by, že odpověď by musela být hutná a byli bychom schopni takto fungovat. A můžeme si to zkusit nanečisto. Takže to je jenom takový můj návrh v rámci tohoto tisku. Když by o takové řešení byl zájem, mohli bychom si to třeba jednou do prázdnin zkusit.
Jinak znovu říkám: těším se na všechny připomínky do debaty a to je všechno. Nám všem přeji štěstí, ať se nám podaří přijmout nějakou novelu jednacího řádu.
