Náš pokus zastavit nespravedlivé vládní zákony měl charakter maratonu a dopadl podobně jako antická bitva u Thermopyl – v soutěsce omezené parlamentní rozpravy jsme nakonec (po vyčerpání přiděleného času) „padli“ všichni. Prohráli jsme, ale hájili jsme právo. Vláda vyhrála, ale musela sáhnout k ostudnému porušení zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (podobně, jako Peršané u Thermopyl využili zrady, aby obráncům vpadli do zad).
Snažili jsme se posledním nástrojem, který nám zbýval, parlamentní obstrukcí, zabránit tomu, aby balík zákonů, tvořících základ asociálních vládních reforem, platil už od Nového roku. ČSSD nakonec vyčerpala svoji zásobu řečníků a v následujícím hlasování mohla trojkoalice demonstrovat převahu. Výsledek, kterého vláda dosáhla, je zatím poněkud nejistý, protože nyní v konzultaci s právními experty zvažujeme stížnost k Ústavnímu soudu. Diskutabilní způsob prosazení zákonů, které jsou demagogicky obhajovány jako obrana proti krizi, tak vytváří nejistotu a zvyšuje riziko České republiky. Jenže toto riziko by vzrostlo tak jako tak, protože vláda i bez toho prudce prohlubuje zadlužení země, brzdí hospodářský růst, nebývale rozevírá nůžky příjmové a majetkové nerovnosti a prokazuje čas od času pozoruhodnou toleranci k názorům, které v politickém spektru obyčejně symbolizuje hnědá.
„Jednání Poslanecké sněmovny paralyzovala vládní koalice rozhodnutím, že jednat se bude i v noci a o víkendu.“
I když se premiér Petr Nečas opakovaně rozčiloval, že obstrukce ČSSD paralyzují jednání Poslanecké sněmovny, bylo to spíše opačně. Paralyzovala je vládní trojkoalice rozhodnutím, že se bude jednat i přes noc, o víkendu, a třeba i ve svátcích, a že až na výjimky se členové koalice do debaty s opozicí pouštět nebudou.
Byli jsme svědky i v pravdě absurdních vystoupení představitelů vlády. Nečas kritizoval poslance ČSSD za to, že se příliš zapojili do debaty v prvním čtení zákona o státním rozpočtu (trvala jeden den, ČSSD vůči rozpočtu žádnou obstrukci neuplatňovala, stejně jako ji neuplatňovala vůči zákonu o zadávání veřejných zakázek). Pak na to ale nejspíše zapomněl a začal sociálně demokratickým poslancům spílat do lenochů, kteří v Poslanecké sněmovně málo vystupují při projednávání zákonů. Pak si máte, s takovým vnitřně rozpolceným předsedou vlády, vybrat.
Je pozoruhodné, co si vládní koalice představuje jako obranu demokracie. Na pořadu probíhajících schůzí sněmovny byly kontroverzní zákony, které se vláda pokoušela prosadit bez řádné debaty už jednou. Poprvé k tomu použila režim legislativní nouze, jako kdyby byla válka nebo Vltava vystoupala až do parlamentní restaurace. Ústavní soud pochopitelně odmítl zneužití tohoto výjimečného režimu. Bylo totiž zřejmé, že nouze spočívala pouze v tom, že trojkoalice se bála zákony obhajovat v detailní debatě. Publikované analýzy mohly ukázat, že reformy, které vláda navrhuje, zdaleka nejsou tak úsporné a rozpočtově odpovědné, jak se holedbá. Jsou spíše destruktivní a likvidační vůči sociálnímu státu a nekřesťansky výnosné pro úzkou skupinu privatizátorů veřejných služeb na úkor zbytku obyvatelstva.
„Osm z deseti dotázaných je s reformami nespokojeno. Procento těch, kdo považují práci vlády za výbornou, lze spočítat na prstech jedné ruky.“
Byla to oprávněná obava. Společnost začala otevírat oči, jak ji k tomu pomohly zejména odbory. Veřejné protesty se začaly množit a koordinovat ve spolupráci občanských a odborových iniciativ. Vládní návrhy narazily i v tripartitě, a to nikoliv jen u odborů, ale stále častěji u zaměstnavatelů. Průzkumy veřejného mínění začaly ukazovat, že vláda je s reformním snažením v naprosté izolaci a sadu asociálních zákonů rostoucí měrou odmítají i její voliči. Osm z deseti dotázaných je s reformami nespokojeno. Procento těch, kdo považují práci vlády za výbornou, lze spočítat na prstech jedné ruky.
Když vládě nezbylo, než poslechnout Ústavní soud a předložit zrušené zákony znovu, prosazovala je neméně tvrdě, byť v normálním režimu. Zákony však uvázly v Senátu, kde má opozice většinu. Řeklo by se, že to je typická situace pro kompromis. Společnost je rozdělena a je třeba hledat řešení, které většinu obyvatelstva neohrožuje. Některé zákony zvyšují daňové zatížení zaměstnanců (vyšším pojistným a zdaněním benefitů). Prudké zvýšení DPH dopadne na lidi se středními a nízkými příjmy, ale poškodí i zdravotnictví. Pacienti a lidé se zdravotním postižením se dostanou do kritické situace. Na druhou stranu, penzijní reforma je šita na míru finančním institucím a možná ještě mladým bohatým.
Tady prostě nelze tlačit na pilu. Přinejmenším by bylo vhodné počkat, než si společnost ujasní, do čeho jde, a také než se zlepší mezinárodní ekonomická situace. Vyplývá to i ze zkušenosti z dosavadního postupu vlády, který měl tendenci ještě vyostřovat domácí dopady globální krize.
„Parlamentní obstrukce ČSSD byla posledním nástrojem, jak lavinu nepromyšlených změn zbrzdit.“
Parlamentní obstrukce ČSSD byla posledním nástrojem, jak lavinu nepromyšlených změn zbrzdit. Vláda se ji rozhodla zlomit silou a vehnala Sněmovnu do nepřetržitého jednání ve dne i v noci, aby vyčerpaným opozičním poslancům zmařila i tuto příležitost k detailní debatě. Přitom však bylo vidět, jak v předkládané látce sama tápe.
Pozoruhodná byla slovní výměna v neděli v podvečer mezi poslancem Romanem Sklenákem (ČSSD) a ministrem práce a sociálních věcí Jaromírem Drábkem (TOP 09). Sklenák hovořil o důchodové reformě v pojetí ČSSD. Cílem je především stabilita průběžného systému. Tomu má pomoci také zavedení mezinárodního standardu, kdy vdovské, sirotčí a invalidní důchody jsou financovány z jiných zdrojů veřejných rozpočtů než z fondu sociálního pojištění.
Ministr Drábek to označil za názorný doklad nesmyslnosti celého návrhu. Vždyť by to stálo 100 miliard korun - kde je vzít? Inu, tyto peníze jsou přece placeny i dnes. Jde však o to, aby byly poskytnuty někým jiným, než zaměstnanci. Pokud však nechceme na objemu vybraných peněz nic měnit, mohou se upravit parametry jak sociálního pojištění, tak daní, aby to vyšlo nastejno. Tak se to dělá ve světě. My raději vynalezneme trakař. A prosadíme ho silou, silou, silou. I kdyby na chleba nebylo.
Poslanec Sklenák však mohl na poznámku ministra Drábka reagovat jen faktickou poznámkou, že mu bohužel vypršel osobní časový limit. Déle už o této vážné věci mluvit nesměl. Takhle tedy chystáme penzijní pravidla pro příští generace.
Doufejme, že ne definitivně. Ponechme teď stranou případný názor Ústavního soudu k porušování parlamentních pravidel či obsahu jednotlivých zákonů, ale i když to vláda ustojí a dokonce se i udrží, nakonec budou stejně jednou parlamentní volby. Pokud lidé otevřou oči, vznikne vláda vedená ČSSD a první věc, do které se pustí, bude energická obnova práv většiny obyvatel a změna nespravedlivých reforem. Včetně penzí, včetně DPH.
Není to tedy navždy. Ale kdyby dnes vznikla dohoda, že vznik tzv. druhého pilíře v rámci penzijní reformy počká na rok 2015 a tím i na volby, lidé by se mohli sami rozhodnout a všechno by bylo snazší.
Včerejší jednání Poslanecké sněmovny mělo ještě jeden zajímavý aspekt. V neděli ráno byly všechny přístupy k dolní komoře Parlamentu přehrazeny kovovými ploty a silně hlídány policisty. U jedné z bariér stála s transparenty skupina občanů z iniciativy ProAlt, která přišla podpořit probíhající obstrukci opozice.
V roce 1988 a 1989 jsme s rodinou jezdili ze Slavkova u Brna do Prahy na demonstrace proti tehdejšímu totalitnímu režimu. Když jsem v neděli viděl malou skupinku demonstrantů z ProAltu a ten policejní kordon, který byl ve zjevné přesile, úplně mi to ty roky připomnělo. Také proto, že se blíží 17. listopad.
„Vládní poslanci evidentně nechtěli při vstupu do Sněmovny diskutovat s kýmkoliv, kdo má na reformy jiný názor, než oni. Nechtěli být nijak obtěžování jiným názorem.“
Vládní poslanci evidentně nechtěli při vstupu do Sněmovny diskutovat s kýmkoliv, kdo má na reformy jiný názor, než oni. Nechtěli být nijak obtěžování jiným názorem. A tak se podobně, jako kdysi komunističtí papaláši v roce 1989, schovali za záda policistů. Nevěřím, že o povolání policistů a postavení zábran ve Sněmovní ulici nevěděla předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová z ODS. Takto to v Poslanecké sněmovně nechodí, předseda bývá ochrannou službou informován. Nesmyslně posílená bezpečnostní opatření se tak stala další ostudou vládních poslanců a jen smutně dokreslila atmosféru projednávání nespravedlivých reforem.
Chtěl bych moc poděkovat všem občanům, kteří našemu postupu při projednávání tzv. reformních zákonů vyjadřovali v minulých dnech prostřednictvím mnoha e-mailů, dopisů a zpráv sms svoji podporu. Poslanci sociální demokracie si všech těchto projevů sympatií velmi váží. Děkuji také za podporu občanských iniciativ.
Čekají nás další bitvy v boji o charakter naší země. Budeme o tom mluvit také v sobotu na programové konferenci ČSSD v Praze.
Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD
