Pane místopředsedo, pane poslanče, kolegyně, kolegové, já zcela souhlasím s tím, aby se otevřel prostor uveřejňování smluv u podniků, jako je například ČEZ, a to z toho důvodu, že si myslím, že kdyby tomu tak bylo už dlouho, nejméně 20 let, tak pak by cena elektřiny zcela jistě byla jiná, protože my některé platby, které platíme teď, a to je především na přenos elektřiny, tak jsou v naprostém rozporu s tím, kolik tvoří přenos elektřiny v jiných státech proti nám. U nás je to strašně moc. A je jisté, že firmy, které tuto činnost dělají, jsou na tom velmi dobře.
Oproti tomu kolegové, kteří mluvili o zdravotnictví, tak tvorba zdrojů do zdravotnictví, pominu-li soukromé platby například u stomatologů apod., tak kde je to možné, kde lékaři pracují bez smluv se zdravotní pojišťovnou a pracují tzv. cash, tak jinak všechno, tzn. zhruba více než 300 mld., které do zdravotnictví jdou, jdou přes zdravotní pojišťovny. A tam by asi mělo být jedno, jestli je subjekt veřejný nebo soukromý, jsou to zkrátka veřejné peníze, které nicméně zdravotní pojišťovny kontrolují.
Ale chtěl bych říci, a nebudu opakovat to, co tu řekli mí předřečníci, kolegové senátoři Malý a Žaloudík, kdy jsme ve světovém prostoru léčiv, kdy se jednotliví nejen výrobci, ale hlavně distributoři a prodejci chovají tak, aby obchod mohli dobře prosadit. S tím, že oni nejednají tak, že by se dívali na dnešní den či na tento měsíc. Oni vědí, že když se uchytí na tomto našem trhu, samozřejmě tu budou dlouhodobě, desítky let, pokud distribuční a výrobní společnosti jsou kvalitní, čekají a srovnávají kupní sílu, která je v ČR, jak tu bylo zmíněno, v Gruzii, v Americe nebo ve Švýcarsku. A podle toho také upravují cenu léčiv.
Pokud my, a to teď říkám panu kolegovi, panu poslanci, věřte mi, já jsem byl nucen vstoupit do řízení společností, které dohromady mají výkon kolem 7 mld., myslím tím nemocnic, tak kdybychom museli zveřejnit ceny všech léků, tak jsem přesvědčen, že přijdeme nejméně o 200 mil. Kč. A když to přepočítám na celou ČR, tak jsem si jist, že několik miliard. Mj. ceny i u nás s ohledem na zvyšující se životní úroveň a průměrné mzdy se zvyšuje, takže i ceny a vyjednaná cena také není stejná jako před 10 lety, byť výrobek v jiných státech má stejnou cenu, tak u nás pomalu roste také. Ale oni se tomuto přizpůsobují a samozřejmě když my zveřejníme ceny léků, tak jsem přesvědčen, že v ČR obecně zdravotnictví přijde o několik miliard korun. A je to právě o tom, o čem jsem tady už kdysi mluvil, samozřejmě vy, co se v této problematice nemusíte pohybovat, tak si to nemusíte také pamatovat, je to tak, že dojednaná cena za léky může být skutečně podstatně nižší, než když to bude cena, která je veřejným řízením, tzn. že všechny ceny jsou veřejné. A oni samozřejmě ví, že Rakušané, Švýcaři, Němci pozorují, za kolik se prodává tam i tady. Bohužel docházelo a možná ještě někdy dochází k tomu, že někteří distributoři nakupují léky tady a vyváží je do Německa a Rakouska, protože na tom vydělávají, ceny jsou na našem trhu zkrátka levnější. Nicméně pro nás je tento případ jasného uveřejňování všeho v tuto chvíli nevýhodný. Ve chvíli, kdy my dosáhneme životní úrovně okolních států, jsem přesvědčen, že pak už to bude jedno, ale v tuto chvíli to tak není.
Ano, a máte pravdu, že tam jsou zpětné bonusy, tzn. řekněme ta distribuční společnost nás odmění tím, že dostaneme něco zpátky. To je pravda.
Ale nedefinuje za co. Státní zastupitelství se touto problematikou minulý a předminulý rok významně zabývalo a nakonec také od tohoto problému odešlo, protože viděli, že by nám všem způsobili problémy.
To, co říkal předřečník, pan senátor Kunčar, ano, je to vždy tak, že ten, kdo ve veřejném prostoru a z těchto veřejných peněz, ať už jsou to neziskovky nebo zdravotní pojištění při řízení nemocnic nebo svých ordinací chce krást, tak krást bude. Věřím, že se prostor hodně zmenšuje pro tyto věci, nicméně dnes je to ještě tak, a to víte všichni, že za naprosto stejné výkony v jednotlivých nemocnicích je úplně jiná sazba, jiná cena. Tzn. zdravotní pojišťovny přistupují selektivně. A kdybychom dnes tak, jak je podaná ústavní stížnost, já jsem ji také podepsal, a to jen proto, abychom vytvořili tlak na stát a na pojišťovny, kdyby se vše změnilo dnes, tak si buďte jistí, že hlavně v Praze zdravotnictví přestane fungovat, protože tady ceny některých výkonů jsou významně větší než například v krajských či okresních nemocnicích. Dokonce se liší ceny za výkon u nemocnic, které jsou kontrolovány státem, to jsou fakultní nemocnice. Takže si myslím a jsem pro to, že tento návrh, kdyby byl takto striktně uplatněn, tak nám skutečně přinese velké problémy.
A poslední věc, vy jste řekl, pane poslanče, že obce, kraje atd., že se nezaznamenaly žádné velké problémy. Je to proto, že tak, jak se obměňují pochopitelně volbami lidé, kteří sedí na jednotlivých postech, tak podle velikosti města nebo obce také chvíli trvá, u větších měst je to minimálně dva roky, než ten člověk zcela pochopí, jakým způsobem se město řídí, jak probíhají finance atd., co mu vlastně vadí, proč administrativa tolik stojí. A já bych to podtrhl slovem "letargie", protože nikdo nechce dlouhodobě bojovat například s problémem zákona 106, s problémem registru smluv, takže se přijímají lidé, tedy hlavně právníci, kteří nejsou zase tak levní. Toho si nikdo nevšímá, protože to je tzv. v provozu a jsou to provozní peníze. A podívejte se, jak rostou. Peníze nerostou jen proto, že rostou platy, to je v pořádku, ale musí být přijímáno více lidí. A já jsem ten příklad tady užíval. Před 10 lety na základě zákona č. 106 muselo ministerstvo pro místní rozvoj přijmout další dva právníky kvůli jednomu jedinému stěžovateli. Ten si velmi sofistikovaně uměl stěžovat a věděl, co chce. Ač jsme se hádali jakkoli, nakonec bylo zjištěno, že on musí dostat v určité kvalitě dokumenty, které žádá. A proto byli přijati lidé, kteří to museli udělat. Byť zákon umožňuje, že budeme platit, tzn. že on za tu službu zaplatí něco, za jeden zkopírovaný list atd., tak to je jedna věc, ale celá ta mašinerie nakonec prostoupí letargií a zkrátka všechna města i ministerstva nakonec poskytují, aby neměly problémy se zákonem, neuvěřitelné množství informací. Z nichž podle mě je maximálně 10 % a to, co odhaduji, není, že bych si to teď tady vymyslel, je to ze znalosti krajských i městských požadavků a bohužel nebo bohudík také ministerských je 10 % oprávněných, těch férových, kdy skutečně lidé něco kontrolují. Všechno ostatní jsou ti, kteří pro své obchodní zájmy, k jejich využití čerpají informace, které potom přeprodávají nebo s nimi nějakým způsobem pracují, nebo jsou to lidé nějakým způsobem postižení stihomamem nebo něčím jiným. A kverulují a dělají problémy.
Nicméně vrátím-li se k registru smluv, poslední případ, který jsem tady zmínil, tak si vytáhla paní poslankyně registr smluv a v době, kdy na tribuně při krajském zastupitelstvu se sestry dožadovaly vyššího platu, tak úplně o něčem jiném, zkrátka vytáhla registr smluv a řekla: "Podívejte se, jaké tady ti vaši udělali smlouvy za 1500 Kč na hodinu, kdo z vás na to má?" Tribuna hučela a paní poslankyně za komunistickou stranu byla spokojená, odkráčela. Ale samozřejmě to, že IT firmy mají 1 hodinu za 1800, za 2000, které jsou řádně vysoutěžené, jsou samozřejmě zveřejněné, to zapomněla říct. Takže my jsme vlastně udělali smlouvy, které byly i levnější. Ale takto se s tím ve veřejném prostoru dá dělat, ale vrátím se hlavně ke zdravotnictví. Jsem přesvědčen, že tento návrh, když bude pojat takto naprosto striktně, tak nám přinese teď do ČR ztrátu na ceně léků v řádu několika miliard korun, to je jisté.
