Politici, politické strany a politická hnutí se předhánějí, kdo, že toho pro své občany v tom, byrokraty zamořeném prostředí, udělá více. Jsme svědky lží a nepravd, protože na některé předkládané „velkolepé“ plány nemají budoucí zvolení europoslanci ani špetku kompetencí.
Pro ty, kteří to nevědí – europoslanci nemají zákonodárnou iniciativu, a tedy nemohou předkládat jakékoliv zákony, byť EU parlament neschvaluje zákony, ale směrnice. Tato iniciativa přísluší Evropské komisi, kterou nevolí přímo občané, ale vlády jednotlivých států a každý stát má nárok na „svého“ eurokomisaře. Avšak pozor! Slovo „svého“ je v uvozovkách proto, že okamžikem zvolení tento eurokomisař na svou zemi MUSÍ vlastně zapomenout, protože MUSÍ být nezávislý. To znamená, že například NESMÍ přijímat instrukce od svého státu, a tak dochází ke zvláštní situaci, kdy člověk zvolený za určitou zemi nesmí prosazovat její zájmy čili je, dá se říci, irelevantní, že má vláda ČR možnost zvolit Evropského komisaře, když takový komisař nesmí pracovat v zájmu daného státu.
Zkrátka jsou tito komisaři povinni prosazovat pouze a výhradně zájmy EU, což je tím pádem další nesmysl, protože co je tedy EU? Je to něco mimo Evropu? Je to nějaký superstát nebo supersystém nadřazený národům v Evropě? Aha, už by politici mohli pochopit, proč mnoha lidem současný systém fungování EU vadí. Čili komisaři jsou nezávislí na svých státech, a tak jsou vlastně taková nadnárodní skupina lidí, která má možnost navrhovat cokoliv, co si usmyslí. Já nechci Evropskou komisi jen hanit, podle mě by to mohl být poměrně výkonný úřednický aparát, protože pokud si odmyslíme negativa uvedená výše, tak komise a její úředníci například zkoumají a zjišťují, zda je jimi navrhovaná nová legislativa implementovatelná do jednotlivých států, zda tam podobný zákon již neexistuje atp. a tak v tom vidím jediný důvod, proč jsou poslanci jmenováni jednotlivými státy, protože když už je nemohou zastupovat, předpokládá se alespoň jejich znalost dané země a jejích zákonů.
Ale zpět k tématu voleb do EU parlamentu a k různým slibům politických subjektů. V letošních volbách u nás nejvíce rezonuje téma dvojí kvality potravin. Oč vlastně jde?
Dvojí kvalita potravin
Občany převážně východní části Evropy poněkud pochopitelně tíží situace s tím, že v západní části Evropy jsou potraviny tak nějak kvalitnější. Čokoláda je čokoládovější, ovoce ovocnější a prací prášky voňavější. Ano, je to pravda. Některé výrobky, které se například v Německu a u nás prodávají ve stejném obalu obsahují například větší procent kakaa nebo podíl ovocné složky.
Za úplnou drzost považuji, že se výrobci ohání tím, že prý berou v potaz naše chutě, které jsou prý specifické, a tudíž nám tak tyto méně kvalitní potraviny více chutnají. Opět nám někdo říká, co je pro nás dobré, a dokonce zná naše chutě lépe, než my samotní. Také bychom si to mohli přeložit jako: „Vy, Češi, jste vždy jedli nekvalitní potraviny, jste na ně zvyklí, a tak bychom to neměli narušovat, ano?“. Ne! Nikdo nemá právo nařizovat lidem, co mají nebo nemají konzumovat, nicméně pokud nechceme dvojí metr, tak naopak ani my nesmíme nikomu nařizovat, co zde má nebo nemá prodávat.
Nařizování, příkazy a rozkazy jsou doménou socialistických režimů, my žijeme do jisté míry v demokratickém prostředí a prostředí tržní ekonomiky (kde samozřejmě, aby byly tyto systémy funkční, i zde musí fungovat pravidla a jejich dodržování) a tak o co bychom se měli starat my, je umožnit co nejširší výběr produktů a služeb pro občany České republiky a podnikatelům v tom má bránit co nejméně překážek. Ale pokud sem nějaký výrobce nebude chtít své výrobky dodávat nebo naopak některý prodejce nebude chtít nějaké výrobky prodávat, no tak mu to zkrátka nařídit nelze. Je to jako byste nutili Škodovku prodávat ve svých autosalonech i vozy značky Hyundai. Proto správným řešením je podpora domácích podnikatelů a jejich projektů, které budou chtít dovážet a prodávat co nejširší spektrum kvalitních produktů a služeb, a tedy i potravin a z problému je najednou velká příležitost pro české podnikatele.
On je totiž tento potravinový byznys velmi tvrdý a dám příklad. Když si německý řetězec usmyslí (a ono to tak v podstatě funguje), že mléko od českých farmářů bude vykupovat za 5 Kč a prodávat ho ve svých řetězcích za 12 Kč, tak bez ohledu na to, že ho čeští zákazníci budou kupovat na hektolitry, tak české mlékárny dříve nebo později stejně zkrachují, protože výkupní cena mléka bude na zachování provozu natož na zisk příliš nízká. V takové situaci není cílem někomu nařídit, aby mléko vykupoval za vyšší ceny, to státu ani politikům nepřísluší a ani by se v tu chvíli nemohli označovat za politiky, kteří prosazují SVOBODU, ale naopak umožnit v tomto oboru podnikatelskou příležitost pro novou konkurenci, která si s tímto obchodním modelem poradí lépe. Jen je na to trochu pozdě, protože řetězce u nás mají velkou moc díky tomu, že máme na počet obyvatel největší hustotu obchodních řetězců v Evropě, a proto si umí diktovat podmínky.
A nyní k tomu, proč žádný politik nevyřeší dvojí kvalitu potravin. To, co nyní politikům vadí je, že potraviny, ale i další zboží, které má v zahraničí vyšší kvalitu, jsou u nás prodávány ve stejných obalech a vlastně tím dochází ke klamání spotřebitele. S tím lze souhlasit. Škodovka také nemůže prodat Octavii 2.0 TDi v České republice s dieselovým motorem a do Rumunska s motorem ze sekačky. Nicméně pokud se opravdu někomu podaří prosadit směrnici, kde nebude možné prodat například čokoládu ve stejném obalu jak v Německu, tak v ČR, když bude mít různý obsah kakaa, tak výsledkem nebude vyšší kvalita potravin, ale pouze jiný obal. Bravo! Jako vážně to sledujte, protože u této komedie se ještě hodně nasmějeme! Protože jak jsme si řekli, nikdo nikomu nenařídí dovoz určitého zboží, každý má totiž právo prodávat to, co sám chce, jen přibyde povinnost označit potraviny s jinou kvalitou jiným obalem, což je správné. A pokud mu bude toto právo odebráno, rozhodně se nemůžeme bavit o svobodném systému a svobodě obecně, což je slovo, kterým politici pravidelně plní svá ústa, ale ve skutečnosti ani nevědí, co to slovo znamená.
Nechci, aby zde vznikl dojem, že tento článek hájí řetězce, to jste snad z výše uvedeného pochopili. Já bych zde raději viděl schopného podnikatele, který vytvoří český řetězec, který všem těm zahraničním vytře zrak a zároveň pomůže českému zemědělství a potravinářství znovu na výsluní a zajistí pro naše zemědělce důstojné podmínky pro podnikání v České republice. Zkrátka nelze prosazovat svobodu pouze tam, kde se nám to hodí, ale naopak umožnit svobodu ve všech směrech a oborech tak, aby vzniklo co nejvíce konkurenčních podnikatelských subjektů, protože až v ten moment zasahuje ta takzvaná „neviditelná ruka trhu“, která sama sebe nutí vytvářet a prodávat kvalitní produkty a sama sebe nutí nastavovat příznivé ceny a je to tak nejspravedlivější forma regulace trhu.
