Děkuji, pane místopředsedo. Já bych nejprve vaším prostřednictvím rád zareagoval na pana poslance Ferjenčíka, protože on je velice rád vtipný, když řekne, že někdo přichází s něčím, když mu padají preference. Chci říct, že Komunistická strana Čech a Moravy s tím nepřichází poprvé, nepřichází s tím ani z žádných politických důvodů. Přichází s tím proto, protože velice citlivě vnímá situaci mezi pracujícími a názory jednotlivých odborových organizací a svazů. A také velice dobře vnímáme, jak jednotlivé odborové organizace a svazy a i členské státy a vlády zemi Evropské unie přistupují k otázce dovolené. Možná by bylo dobré třeba vaším prostřednictvím, pane předsedající, mu říci, že pracující, dělníci někde v 18. století velice tvrdě bojovali za to, aby měli volné alespoň sváteční dny mimo církevních svátků. A nezmiňoval jsem proto tady vůbec náhodou onen rok 1910, kdy v rakousko-uherské monarchii bylo uzákoněno právo na dovolenou na zotavenou v neveřejném nestátním sektoru a bylo výrazně potom i regulováno ve veřejném státním sektoru, protože do té doby lidé neměli právo téměř na žádnou dovolenou na zotavenou.
Čili nic není přirozeným vývojem a všechno stojí určité úsilí a je věcí také toho, jak se za to některé politické strany a nebo třeba i odbory berou a bojují. Možná ne náhodou také některé země Evropské unie, a byly tady citovány, například Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Spolková republika Německo, Litva, Lucembursko, Malta, Polsko, Rakousko, Portugalsko mají uzákoněnou podstatně delší dobu zákonné dovolené na zotavenou a neponechávají to na otázkách benefitů. (V sále je velký hluk a neklid!)
Já se nezlobím za ta stanoviska, která tady zaznívají z pravice i od vás, od Pirátů, protože rozumím tomu, že pro vás je primární hájit svazy zaměstnavatelů a vy se zase nebudete zlobit na levici, protože pro ně je primární hájit zaměstnance a najít určitou rovnováhu v tom, aby ekonomika fungovala, ale také, aby zaměstnanci měli svůj právoplatný zákonný podíl na tom, že mohou zregenerovat své síly, načerpat je a znovu se vrátit plnohodnotně do pracovního procesu a také mít čas a zdraví na svůj vícestranný rozvoj a na starost o své rodiny a děti. Zkuste se postavit na linku do mladoboleslavské Škodovky, která je vlajkovou lodí české ekonomiky. Zkuste se tam postavit a zjistěte si, do kolika let tam člověk vydrží pracovat, neustále se zrychlující se tempo a průběh linky, a to přesto, že tam funguje silná odborová organizace, že tam funguje do určité míry Baťův systém různých benefitů včetně zdravotních rehabilitací, a zjistíte, že po čtyřiceti letech tam najít zaměstnance je výjimkou, že si musí hledat práci jinde, být přeřazen na jiné pracoviště, protože prostě tomu tempu nestačí. A zkuste si zase zajít do menších firem, ne úplně těch malých rodinných, to je možná o něčem jiném, třeba malých obchodních řetězců, kde se zcela vůbec nedodržuje zákoník práce a neříká se zaměstnancům, jaký mají mít rozvrh pracovní doby alespoň čtrnáct dní dopředu. Existuje sice zákonné právo, že zaměstnavatel musí umožnit čerpat kalendářní dovolenou v délce alespoň čtrnácti dnů, ale velice často se to porušuje, protože prostě je žádoucí nepřetržitý proces, minimální počet zaměstnanců, protože zaměstnanci zvyšují mzdy, snižují míru zisku a jsou nadbytečnou položkou, leč jsou pro provoz těch firem nutní. Já si myslím, že země, které jsem jmenoval, si neprošly žádnou historií cesty budování jiné společnosti než kapitalistické, a přesto pod tlakem zaměstnanců, odborů přistoupily k tomu, že si dokázaly uzákonit delší dovolenou na zotavenou pro své zaměstnance, protože pochopily, že to je určité know how a výhoda k tomu, jak třeba šetřit i zdravotní náklady, jak jim umožnit lépe se vracet do pracovního procesu a že se jim to dlouhodobě vrátí. (Hluk v sále neutichá!)
Komunistická strana Čech a Moravy bude a vždycky hájila zaměstnance a bude bránit novodobému otrokářství. Jestli to některé politické strany, třeba strana Pirátů skrytě chce zavést, nechť chce. (Důrazně.) Komunistická strana Čech a Moravy s tím nechce mít nic společného. My tady předkládáme rozumný nepopulistický návrh, který je dlouhou řadu let diskutován mezi odborovými organizacemi a svazy zaměstnavatelů, který je dlouho diskutován na Mezinárodní organizaci práce, který je dlouho diskutován na mezinárodní úrovni i v Evropské unii, kde se hovoří o tom, zda se nemá ona třítýdenní doba posunout na čtyřtýdenní nebo dokonce pětitýdenní a hovoří se i o šestitýdenní a vzhledem k tomu, že ten stav v České republice je takový, jak tady moji předřečníci popsali, že řada velkých firem v rámci kolektivních smluv dojednává delší než čtyřtýdenní základní výměru dovolené na zotavenou, tak si myslíme, že je dobré jej uzákonit, protože zaměstnanci ve veřejné správě již toto uzákonění mají dané zákonem. Kdyby totiž zaměstnavatelé nepřistupovali v řadě případů k odborovým organizacím tak, že ten, kdo vstoupí do odborů, tak se ho primárně chceme zbavit a vyhodit ho ze zaměstnání a odborovou organizaci zlikvidovat, pak byste mohli říct dobře, nechme to na kolektivním vyjednávání, na vyšších kolektivních smlouvách a bude všechno v pořádku, protože to bude ošetřeno jiným předpisem, předpisem rovným právní síly a vymahatelným soudně, ale realita v České republice z hlediska odborové organizace je tristně jiná. A proto tady je také třeba tento návrh z řad komunistických poslanců, že nastal čas, aby se po vzoru jiných zemí v Evropské unii srovnalo naše právo, náš právní řad, ochrana našich zaměstnanců a uzákonila se kalendářní výměra dovolené na zotavenou na pěti týdnech. (Obrovský hluk v sále!) Jestli zaměstnavatelé chtějí poskytovat další benefity formou třeba sick days, nebo jiných dnů volna a odčítat si je z daní, a tím si snižovat náklady klidně potom nad rámec těch pěti týdnů, mohou. Já vás prosím o rozumný přístup k těmto věcem bez různých přívlastků a axiomů a o propuštění tohoto návrhu zákona do prvého čtení, abychom o něm mohli diskutovat třeba i s avizovanou novelou zákoníku práce, která má připutovat do Poslanecké sněmovny, ale předem říkám, že k ní máme zrovna tak jako odborové svazy velké výhrady, protože liberalizace a uvolnění pracovního trhu a pracovního práva není ve prospěch zaměstnanců a v době hospodářské krize se otočí i vůči zaměstnavatelům.
