Odstavení od mocenského žezla „prokmotrovských občasných demokratů“, restitučně dychtivých lidovců, úzce navázaných na revanšistický Landsmannschaft, a v neposlední řadě také až eurofanatického, kalouskovsko schwarzenbergovského konglomerátu, bylo pro naši zemi asi tím nejlepším, co ji mohlo v kapitalistické nouzi morálky a hodnot posledních let potkat.

     Je štěstím, bohužel spíše nedoceňovaným, že „svatá a dlouho nedotknutelná trojice blahobytu „polistopadového“ vývoje, je dnes odsouzena v zásadních rozhodovacích aktech k pouhé sněmovní stafáži. K takovému konstatování je  nezbytné dodat, že zmíněný aktuální stav vzešel z rozhodnutí občanů ve svobodných a demokratických volbách.

  V platné ústavě ČR je uvedeno, že jsme demokracií parlamentní, a to se mnohým nehodí. Doba již nazrála v jejich neprospěch, k opuštění takového výkonu politické moci, který generoval nezanedbatelné, ale i nezasloužené a bezpracné prebendy některým. I proto se takto postižení příslušníci zneuznávaných elit, nemajíce jinou alternativu, nyní obrací kupodivu i na „ulici“. Na tu, která byla, jen tak mimochodem, obdobnou kulisou k únorovým událostem roku 1948, a na kterou tak systematicky plivali, a kterou ve svém nepostradatelném egoismu zatracovali.

      A především pražský dav, je některým „kavárenským figurám a partám“ věrným spojencem a slouhou! Zpěvák, hokejista či herecká hvězdička v něm potom rádi šíří svá „zkušenostní moudra“, aniž by si vůbec uvědomovali, že jsou vlastně jen pouhými figurkami v rukou loutkovodičů, filutů, kterým jde především o vlastní prospěch.

     Naše „nezávislá“ média jsou následně po své vlastní linii „boje“ proti moci sněmovně a vládě, ale také prezidentovi, těmi, kteří ještě přilévají do ohně občanské nesnášenlivosti a stoupající pravicové agresivity. A komu, že tento stav reálně prospívá? To lze snadno dešifrovat například ze zpravodajství a publicistiky veřejnoprávního média. Zjistíte to tak, že když si je pustíte a sami objektivně zhodnotíte, komu v debatách či komentářích straní či minimálně nadbíhají.

    Jestliže se však vůči nepřijatelně agresivnímu, a podle mého názoru i protiústavnímu, trendu některých pravicových sil nevymezíme, hrozí nejen postupná likvidace zastupitelské, parlamentní demokracie, ale i návrat k dominanci klientelistických struktur. Těch, které zde tak neblaze metastázovaly v rámci realizace „nepolitické politiky“ Václava Havla.

     „Vlak však některým ujíždí i tak stále více“, a proto je nutno přitvrdit! ODS je v tomto ohledu na pomyslné špici. Stačí zmínit výrok jejich místostarosty z Jesenice u Prahy Martina Langa, který nazval prezidenta „morální zrůdou a debilním bolševikem“ s tím, že „je druhý Hitler a je ho třeba podřezat jako svini“. Poslance svobodně hlasující pro zdanění finančních náhrad za nevydané církevní restituce, a podotýkám, že jich bylo více než polovina sněmovny, nazval „smradlavými, proradnými prasaty, která je třeba pozabíjet, aby svou morální zrůdností nenakazili svou morální zrůdností zbytek národa“. Co nato předseda ODS Fiala, jinak známý to moralista? Ani se nenamáhal navrhnout Langovo vyloučení z řad „modré partaje“.  A vlastně proč také, on by jim nejspíše mohl, při výkonu jejich „demokratického poslání“, do budoucna chybět!