Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Když jsme tady před rokem v Senátu předávali petici na obranu médií veřejné služby, tak já jsem coby petent skutečně netušil, že za rok už budu při projednávání této petice tady stát jako člen tohoto ctihodného tělesa, zároveň jako člen Stálé komise pro sdělovací prostředky.
Jak se ta situace za rok změnila? Nezměnila se jenom u mě, změnila se i ve společnosti. My jsme tuto petici připravovali v době, kdy média veřejné služby byla pod silným tlakem čelních představitelů tohoto státu, zejména pana prezidenta a pana předsedy vlády a čelila silným verbálním útokům. Ta situace se změnila tak, že dnes už ta média tak silným verbálním útokům nečelí, ale začíná se měnit situace v radách těchto médií. Zákon říká, že v radách by měly být zastoupeny významné regionální politické, sociální a kulturní názorové proudy. Skutečnost je taková, jak vidíme, že současná většina v Poslanecké sněmovně si ze všech těchto aspektů vybrala jenom to politické, a to ještě ne ve smyslu zastoupení různých politických směrů, ale jenom toho svého. Místo tohoto různorodého zastoupení v radách do těchto rad vysílá jenom zástupce jednoho politického a názorového přesvědčení, a to sice přesvědčení, že médiím veřejné služby je nutné pořádně utáhnout uzdu, nebo je úplně zrušit. V tom vidíme veliké nebezpečí, proto jsem rád, že jsme tu petici tehdy nazvali Braňme média veřejné služby, protože je to výzva jak veřejnosti, tak vám, tedy dnes už můžu říct nám, zákonodárcům, abychom se pokusili tomuto neblahému trendu čelit.
Já tu teď stojím jako petent, senátor, člen komise pro sdělovací prostředky. Je to zdánlivě jakýsi konflikt zájmů, ale já jsem jako občan, jako petent, jako zákonodárce, ve všech těchto rolích jsem přesvědčený, že ta média veřejné služby jsou důležitá, že ta jejich nezávislost je důležitá pro udržení nějakého demokratického směřování naší země, takže v tom žádný rozpor necítím.
Já musím říct, že shodou okolností v těchto dnech přišel do Stálé komise pro sdělovací prostředky podnět od místopředsedy Rady Českého rozhlasu, ve kterém píše mimo jiné: Jako místopředseda rady, jehož mandát zanedlouho vyprší, snad mohu po pěti letech v této pozici vyslovit na adresu zákonodárců následující podnět. Domnívám se, že o členech Rady ČT a Rady ČRo by měly rozhodovat v poměru 50:50 obě komory PČR, tedy jak Poslanecká sněmovna, tak Senát. Ve větším počtu a širším spektru volitelů by se mohlo lépe naplnit ustanovení příslušných zákonů o veřejnoprávních médií, které konstatují, že v těchto dvou radách mají být zastoupeny významné regionální politické, sociální a kulturní názorové proudy. Ano, to je ten citát, který už jsem tady před chvílí použil.
My jsme v té komisi tyto argumenty uznali za relevantní a zavázali jsme se připravit návrh systémového řešení úpravou mediální legislativy, to už cituji přímo z toho usnesení té Stálé komise pro sdělovací prostředky, budu velice rád, když nám v tom budete nápomocni.
Děkuji za pozornost.
