Ale jsem asi ta poslední, která by z toho vinila pracovníky v sociálních službách, kteří za malé peníze poskytují obrovskou službu mnoha potřebným lidem. Těchto lidí si já osobně nesmírně vážím, protože jich spoustu znám osobně, nejenom u nás na Praze 2.
Hlavně jde o to, jak se o sociální oblast stará a staral sám stát. Třeba současná vláda Andreje Babiše na to jde vyloženě „s rozumem a manažersky“. Třeba za slevy na jízdném pro studenty a seniory vyhodí z okna půl miliardy měsíčně a zároveň naprosto extrémně seškrtá financování krajů v sektoru sociálních služeb. Vůbec jim nevadí, že tam momentálně chybí 2 miliardy a reálně tak hrozí masivní odchody sociálních pracovníků. O seniory se sice nebude mít kdo starat, ale alespoň si mohou levně dojet do Prahy na vládu stěžovat…
Ale konec trpkého humoru. Stát musí nutně přijít s dlouhodobým řešením. Já vím, slýcháme od politiků často něco o reformách, kterými spíše většinu lidí vystraší. Jde často o extrémně nepopulární kroky, jenže dlouhodobý plán na stabilizaci financování sociálního systému se opravdu nemůže odkládat donekonečna. Odkládáním si jen hodně draze kupujeme čas a časovanou bombu házíme na generace po nás, na naše děti. A to já fakt nechci. Například současný model důchodů nejde ufinancovat. Už teď je jasné, že dnešní čtyřicátníci prostě budou mít vážný problém a generace po nich jim důchody už nezaplatí, ne v současném modelu. A přesto se více méně pořád nic neděje.
Věřit a pracovat
Úkolem politika ani tak není přijít s nějakým propracovaným technickým provedením. Od toho je tu byrokratický aparát, úředníci, odborníci na ministerstvech nebo ve firmách. Úkolem politika je mít nějakou vizi a pro ni získat podporu a tu vizi uvést v život. A je nejvyšší čas.
Věřím v malý a levný stát, který funguje jako záchranná síť v nejvyšší nouzi, ale povzbuzuje k tomu, aby jeho občané žili zodpovědně a na stáří se zajistili a v tom jim pomohl vhodnými nástroji.
Věřím v to, že o své rodiče se mají na stáří starat hlavně jejich děti. Věřím ale taky v to, že by vám stát neměl sebrat půlku toho, co vyděláte, nebo vám nesmyslnou byrokracií v podstatě znemožňovat podnikání. To je v hrubých obrysech moje vize.
Nebude to populární, nebude to jednoduché, ale je to naprosto nezbytné. Nevěřím v socialismus, nevěřím v blahodárné účinky přerozdělování a budu se pokoušet představit vám vizi toho, jak by měl vztah občana a státu v naší zemi vypadat. A začít u sociálního systému není vůbec špatné, protože to naše země potřebuje nejvíc.
