Její katastrofální důsledky pro celou tamní oblast i Evropu si lze lehce spočítat.
Důvodem amerických hrozeb Islámské republice Irán má být podle Washingtonu porušování dohody o iránském atomovém programu z roku 2015 ("Joint Comprehensive Plan of Action" / JCPOA).
Americké tvrzení však nebylo potvrzeno Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE), která naopak prohlásila, že Irán závazky plní, a nesdílejí je ani ostatní účastníci tzv. atomového dealu (Rusko, Čína, Německo, Francie, Velká Británie, EU). Spojené státy jsou tedy jedinou ze smluvních stran, která smlouvu jednostranně vypověděla.
Důvody amerického postupu lze evidentně hledat někde jinde, stejně jako v jiných případech globálních amerických intervencí pod uměle fabrikovanými záminkami.
Zde několik faktorů, které odporují globálním zájmům USA.
1. Irán sehrál důležitou roli v boji proti násilné změně režimu v Sýrii organizované a podporované USA, Velkou Británií, Francií, Saudskou Arábií a dalšími zeměmi.
2. Irán je důležitou součástí čínského hospodářského projektu tzv. Nové hedvábné stezky.
3. Irán je regionálním rivalem Saudské Arábie, blízkovýchodního spojence Spojených států a tzv. transatlantického společenství. Při této příležitosti připomínáme opomíjený fakt, že Saudská Arábie a její spojenci vedou zničující válku v Jemenu.
4. Není pochyb o tom, že nemalou roli v postupu USA vůči Iránu hrají zájmy Izraele, který se obává ztráty vlastní vojenské dominance v blízkovýchodní oblasti. V tomto kontextu je nutné vidět i politiku sbližování mezi Tel Avivem a Rijádem.
ČMF důrazně upozorňuje na fakt, že americké, nyní již americko-britské (připomínáme paralely k válečné propagandě Washingtonu a Londýna proti Iráku v roce 2003) argumenty nejsou ničím jiným než snůškou vágních, subjektivních tvrzení namísto empirických faktů a mají tedy stejnou kvalitu jako ty z nedávné historie: "genocida kosovských Albánců a jejich masové hroby", "Saddámovy chemické zbraně", "vraždění pokojných civilistů Kaddáfím" nebo "Assadovy chemické útoky". Jednou větou: každý z cílových "režimů" spáchal v pravou chvíli přesně ten "zločin", který předtím USA resp. NATO deklarovaly jako "červenou linii".
ČMF v souvislosti se stoupajícím napětí v Perském zálivu odkazuje na jiný příklad z nekončící řady amerických válek, na tzv. Tonkinský incident ze srpna 1964. V něm podle americké strany severovietnamské válečné čluny ve výše jmenovaném zálivu (Tonkin) bezdůvodně (!) napadly americký křižník Maddox, čímž byl zdůvodněn přímý vstup USA do války. Tato akce pod falešnou vlajkou měla za úkol legitimovat útok na severní Vietnam, který USA připravovaly již rok předtím. Tato provokace s hrůznými následky je obecně známý fakt, doložený m.j. i americkými prameny.
Ačkoliv jsou tyto skutečnosti známé, přesto se nic nemění na dalších a dalších válečných tažení Spojených států, které očividně celý svět považují za jednu velkou americkou střelnici. Diplomacie Washingtonu se od 90. let zredukovala na kombinaci hospodářských sankcí a válečných tažení proti těm zemím, které se odmítají podřídit jeho diktátu.
Vladimíra Vítová
Petr Schnur
Praha 24. 6. 2019
