Všichni přitom víme, že zejména regionální nemocnice jsou v krizi, což samozřejmě může mít dopad na péči o pacienta. Kraje na tato zařízení musí doplácet. Navíc ani populistické navýšení platů lékařů a zdravotních sester ministrem se dostatečně nepromítlo do navýšení úhrad. Takže v reálu za tento slib ministra zaplatily kraje a další vlastníci nemocnic.
Kromě toho je vychvalované dohodovací řízení možné nazvat "účtem bez hostinského". Jsou z něj totiž vyřazeni ti nejdůležitější – daňoví poplatníci a pacienti. Do zdravotnictví občané odvádějí 320 miliard, a to bez sebemenší šance ovlivnit, co bude z této sumy hrazeno. Jsme ve stylu „o nás bez nás“ odkázáni na dohody zdravotních pojišťoven, které v nejlepším zájmu pacientů jednat rozhodně nemusí – mají přece své ekonomické zájmy.
Úhrada služeb či vyšetření paušálem (například u praktických lékařů nebo nově u gynekologů) může podle expertů i zkušeností ze zahraničí vést k omezování potřebných vyšetření. Za jejich provedení totiž lékař nedostane nic navíc, čímž se zhoršuje reálná kvalita i dostupnost péče.