Už vstup k jednacímu sálu byl lehce komplikovaný. V centrálním registru se přišli pozvaní zapsat, ale nikde, ani před plenárním sálem, ani kdekoliv jinde, nebyla jediná zmínka, co dál. Parlamentní sluhové byli poněkud rozpačití a elektronické karty všech končících poslanců byly v hodině oficiálního zahájení, tj. v 10.00 hod., vyřazeny z elektronického systému. Podle instrukcí zaměstnanců parlamentu jsem dojel do 3. patra na diplomatickou galerii a tam mne čekalo další překvapení. Máte rezervaci? Vysvětlil jsem, že v pozvánce se nic o rezervaci neříkalo a že mne to lehce šokuje. Nakonec jsem tedy byl uveden do první řady mezi další končící poslance.
Místo v 10.00 hodin dosluhující předseda parlamentu Antonio Tajani zahájil v 10.15., a to obvyklou lživou informací. Prohlásil: „Teď si poslechneme hymnu Evropské unie.“ Letmým nahlédnutím do Lisabonské smlouvy lze zjistit, že nic takového neexistuje. Óda na radost je hezká skladba, provedení bylo na vysoké úrovni, ale o hymnu se nejedná. Jeden z poslanců vznesl dotaz, proč 3 řádně zvolení katalánští zástupci nejsou v jednacím sále. Nebyl jim totiž umožněn vstup. Dostali informaci, že jejich mandát nebyl potvrzen. Na dotaz se předsedající neobtěžoval odpovědět.
Za čtvrt hodiny byl program schůze vyčerpán a nám bylo umožněno pouze odejít. Kdybych něco podobného provedl na sklárně novým důchodcům, strhla by se jistě vřava. A dokážu si představit, jak by mne zneuctili. V Evropském parlamentu je bráno podobné faux pas jako norma. Zajímavé bylo také odevzdání klíčů od kanceláří a karet. Klíče se odevzdávají kdesi v kanceláři ve vyšších sférách, zato karty u pultu registrace u východu. Vyšel jsem na malé nádvoříčko uprostřed budovy zvané Věž (Tower) a stále jsem nebyl schopen pochopit, že kvůli tomuto představení jsem vážil cestu do Štrasburku a zpět.
Jedinou velmi osvěžující aktivitou dne byla masová demonstrace Katalánců, podpořená Francouzi, na konci mostu před vstupem do parlamentu. Skromným odhadem 5 000 lidí, vlajky Katalánské republiky, trička, batůžky, zpěv, skandování jmen tří zvolených, ale nepotvrzených poslanců z Katalánska. To byl hezký příklad, jak má vypadat projev vůle lidí. To mi trochu spravilo náladu a vylepšilo i poslední vzpomínku na aktivitu v Evropském parlamentu.
