O tom, jak veřejné dluhy na Západě v posledních cca 20-30 letech vznikly, bude nutné začít psát knihy. Bude nutné popsat, jak přesně vznikla a rozšířila se kultura závislosti na státech, která je hlavním zdrojem růstu veřejných výdajů. Většina veřejnosti a dokonce i mnoho analytiků a politiků žel stále žije v přesvědčení, že veřejné dluhy problémem nejsou. Že krize vznikla ze zlé vůle "spekulantů" a falešných "ratingových agentur". Podle této teorie stačí, když se spekulanti a ratingové agentury lépe "zregulují" a bude po problému. Nebude.
Je opravdu úsměvné, že titíž politici, kteří nyní nadávají na "spekulanty" si po desítky let od stejných "spekulantů" půjčovali miliardy na své pohodlné vládnutí. A je úplně stejně úsměvné, když se "rozhořčený lid" v ulicích Athén, Říma nebo Madridu rozčiluje nad utahováním opasků. Nastal čas dluhy splácet a najednou se všichni diví. Efekty pořízené na dluh jsou již zkonzumovány a zapomenuty a nastává nutnost splácet náklady dluhu. Výsledkem je blbá nálada a volání po "záchraně".
V médiích se nyní mluví o "záchranných balících", čímž se označují plány, jejichž podstatou je to, že ti, kteří mají dluhy zatím malé si půjčí peníze, které následně půjčí svým kolegům, kteří mají dluhy již nyní velké a pro které by další půjčky byly příliš drahé. Je ale toto možné označovat za "záchranu". Myslím si, že nikoliv. Ten, kdo se choval relativně odpovědně, má zachránit toho, kdo se choval neodpovědně? Proč? Naopak ten, kdo se choval neodpovědně musí na své jednání doplatit, protože jinak se nepoučí a bude v tomto jednání pokračovat. To je morální hazard a žádný odpovědný hospodář s tím nemůže souhlasit.
Záchrana může spočívat pouze v tom, že se vyřeší podstata problému. A tou je dluh. Pokud se chceme zachránit před dluhem, tak musíme v první řadě přestat k současnému dluhu přidávat dluhy další. Ve druhé fázi se musíme soustředit na to, jak ty již existující dluhy splatíme. Všechny evropské státy ještě nepřistoupily ani k té první fázi. Všechny státy EU totiž stále hospodaří s deficitem a svůj již nyní velký dluh tak stále zvětšují.
Západní civilizace se musí podívat pravdě do očí a přiznat si své chyby. Stojí před námi těžké roky. Naše produkční schopnosti se zmenšují, ale oprávněné (stárnutí populace) i neoprávněné nároky (sociální peřina) stále rostou. Jak se z tohoto dilematu dostat bude klíčovou otázkou, kterou máme před sebou.
