Vážený pane premiére, vládní krize už nějakou dobu plní novinové titulky, ale výsledek nikde. Přesvědčit prezidenta, aby plnil své ústavní povinnosti se vám nedaří. Takže to teď u nás vypadá tak, že si prezident s Ústavou dělá, co chce. V přímém přenosu tak sledujeme nepřátelské převzetí vlády, a to mě silně znepokojuje. Ne kvůli vám, ale kvůli institucím, kvůli naší Ústavě, ze které si prezident dělá trhací kalendář a vy se neodvážíte ani ozvat. Je očividné, že jste jako premiér slabý. Slabší, než váš předchůdce, ze kterého jste si tak rád utahoval.

Ukazuje se, že není důležité, jestli premiér mluví nebo nemluví čtyřmi nebo kolika cizími jazyky, ale jestli se ve správnou chvíli dovede ozvat doma, česky. A to se vám bohužel nedaří. Vaše slabost se projevuje i na fungování vlády dovnitř i navenek. Vláda je zadřená. Když říkám dovnitř, tak mám na mysli třeba kvalitu návrhů. Řada věcí je nedostatečně prodiskutovaných, řada nedostatečně promyšlených. A za to často nemohou jednotlivé rezorty. Na vině je nedostatečná koordinace z Úřadu vlády.

Má to i rozměr navenek. Co třeba neschopnost domluvit se a navrhnout kandidáta na evropského komisaře, byť nás čas už tlačí. Nebo to už vláda vzdala, protože kvůli vašim evropským aférám nemáme šanci na zajímavé portfolium? Chápu, že řešíte svoje vlastní problémy. Chápu, že se přetahujete s prezidentem. Nezasloužila by si ale Česká republika lepšího premiéra, který bude moci odevzdávat v maximum? Vy to nestíháte.

Pane premiére, nebylo by čestnější podat demisi a vládu předat některému zdatnějšímu kolegovi nezatíženému aférami? Ano. Takoví ve vládě jsou, a to říkám jako opoziční poslankyně, a pak prostě odejít. Ulevilo by se všem. Nejvíc vám a České republice. Zvažte to.