Do právního hávu byly haleny akce nastupující totality proti kulakům a keťasům po roce 1948. Cílem byla likvidace lidí, které režim měl za třídní nepřátele. Ve skutečnosti to byli sedláci a obchodníci. Režim jim vymyslel hanlivá jména. Nebylo dobré útočit na sedláka, který byl od národního obrození vnímán jako základ národního života a pracovitého hospodáře spojeného po generace s půdou. Ovšem útok na kulaka, což je slovo do té doby u nás neužívané, to bylo něco jiného. Takové pojmenování vedlo k sociální selekci těchto lidí, jejich vydělení ze společnosti řádných občanů. Byl nalezen nepřítel lidu.

Z hlediska demokracie a právního státu je nutné mít zvýšenou citlivost proti kampaním v trestní politice. Podívejme se pod touto zkušeností na tažení proti provozovatelům solárních elektráren.

Cíl

Cílem kampaně je najít obětního beránka, jehož rituálním potrestáním bude odčiněna chyba státu při podpoře obnovitelných zdrojů.

Počátek

Na počátku bylo mesiášské rozhodnutí evropských elit, na které se napojili aktivisté a vlivové skupiny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Novodobý mesianismus je spojen s tezí o konci lidstva a apokalyptické katastrofě spojené s globálním oteplováním. Tito mesianisté hlásají, že záchrana lidstva vede přes masivní užívání obnovitelných zdrojů, ať to stojí, co to stojí. Podařilo se jim ovlivnit bruselskou věrchušku, které se podřídily naše státní orgány. Přes odpor prezidenta Václava Klause byly roku 2005 uzákoněny finanční přesuny na podporu ekonomicky nevýhodné výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, ze solárních elektráren a biomasy.

Ekonomické zatížení všech lidí bylo tak ohromné, že si stát uvědomil chybu a v listopadu 2010 radikálně změnil přístup k financování výroby solární elektřiny snížením výkupní ceny za MWh z 12 150 Kč na 5 500 Kč. Snížení finanční podpory však nestačilo, bylo nutné na někoho svalit vinu za přesuny peněz z kapes občanů na podporu určité výroby elektřiny. Byť je významně dotována výroba z biomasy, není viditelná. Zařízení jsou umístěna uvnitř zemědělských podniků a lidé neví, že se jedná o elektrárny. Mnohem viditelnější v krajině jsou solární elektrárny.

Trestněprávní solární kampaň

Pro označení provozovatelů solárních elektráren jako těch zlých, kteří mohou za výdaje na podporu výroby z obnovitelných zdrojů, byly splněny základní předpoklady. Solární elektrárny vznikly na mnoha místech a lidé je vnímají jako cizí prvek, který zabral půdu pro nezemědělskou činnost. Majitelé solárních elektráren jsou lidé bohatší a často podnikatelsky úspěšní, takže lze využít závist. A jako se vymyslelo slovo kulak, vznikly pojmy solárník a solární baron. Již vyznění těchto slov vede k tomu, že je to cimrmanovsky řečeno "sprostý vrah, přinejmenším sprostý podezřelý". Našel se ideální viník za výsledky vnucené podpory obnovitelných zdrojů.

Pravý a nepravý viník

Praví viníci jsou v klidu. Jde o lidí sedící v mocenských orgánech Evropské unie a státu, kteří v touze měnit svět stvořili projekt, jehož dopady nedomysleli. Neměli na to.

Obětní beránci - provozovatelé solárních elektráren - vyslyšeli poptávku státu na jejich budování. Stát a Evropská unie dotuje kdeco, tož proč ne některé elektrárny. Podpora byla dána zákonem, tudíž věřili pojmům, kterých má jinak náš Ústavní soud plnou pusu - panství právního státu, stabilita práva, legitimní očekávání atd. Ovšem spravedlnost je jen pro někoho a ukázalo se, že pro ně ne.

Ti, kteří hráli nekalou roli při přijímání zákona na podporu obnovitelných zdrojů v roce 2005, měli roku 2010 postaveno, začali hned po přijetí zákona. Rozestavěno měli roku 2010 ti, kteří neměli informace předem a nastoupili do solárního vlaku za několik let po schválení zákona v důvěře v jeho platnost.

Ani se ziskem to není průzračně jasné. Většina projektů solárních elektráren byla financována z bankovních úvěrů. Banky si vymínily finanční spoluúčast i ručení majetkem dlužníků. Solární baron je vlastně dlužník a příjmy z elektrárny jsou prvotně určeny na splacení bankovních úvěrů. Teprve až se splatí, přijdou na řadu vlastníci. Přitom banky jako solární barony nikdo nenazývá.

Speciální trestní orgány

Trestněprávní kampaně byly v minulosti prováděny zvlášť ustavenými represivními orgány - zvláštní policejní útvary, prokuratury a soudy. Proti kulakům byla 22. 10. 1951 přijata směrnice ministrů národní bezpečnosti, vnitra a spravedlnosti.

V roce 2013 došlo k ustavení týmu Záření, na kterém se podílely zvláštní útvary policie, státní zastupitelství a Energetický regulační úřad. V praxi si působnost veřejné žaloby přivlastnilo Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, které stíhá údajné trestné činy při uvádění solárních elektráren do provozu, ať jsou postaveny na Moravě či v Čechách. Soudem, který je výlučně soudí, je Krajský soud v Brně a odvolací Vrchní soud v Olomouci.

Někdy to připomíná jízdu na horské dráze. A tak bývalá předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková dostala v rámci kauzy bratří Zemků od soudního senátu soudce Aleše Novotného 8,5 roku odnětí svobody, aby ji Vrchní soud v Olomouci zprostil obžaloby a Nejvyšší soud pak jeho rozhodnutí zrušil, neb zproštění má být lépe odůvodněno.

Právní jistota jako prázdná nálepka

Ústavní soud se ohání pojmem právní jistoty a legitimního očekávání. Ale platí zde charakteristika činnosti Ústavního soudu: "Komu chceme pomůžeme, komu nechcem, nemůžeme.". Stát radikálně v listopadu 2010 s účinností od 1. 1. 2011 změnil pravidla financování obnovitelných zdrojů i vůči rozběhlým projektům, kdy stavby probíhaly z nasmlouvaných bankovních úvěrů. A banky vždy chtějí své. Na to, že stát udělal skrčku, nehledí. Tím část stavebníků byla pod likvidačním tlakem. Ve stresu mohli někteří udělat chybu. Ovšem byl to stát a Evropská unie, jež to způsobily. Ne ti, kteří jim uvěřili, a najednou měli rozestavěné projekty a na zádech zakleknuté banky, jímž ručili vlastním majetkem.

Poučení

Chilialistické předpovědi brzkého konce světa provází lidstvo od nepaměti. Bylo tomu v roce 1000, bylo tomu za husitů, bylo tomu při přechodu počítačů na rok 2000 a je tomu nyní při strašení globálním oteplováním. Lidská hloupost je nedozírná.

Čemu můžeme bránit je, aby různí aktivisté a lidé, kteří své vidění světa chtějí vnutit všem, nemohli zneužít státní moc. Prostě to, co chce švédská Greta nebo bruselský aktivistický byrokrat, nesmí skrze naši státní moc ničit život lidí a už vůbec ne v trestněprávních kampaních.