Pavel Kučera uměl stručně vystihnout právní podstatu věci. Byl demokratem, když za tvůrce právního řádu skutečně považoval volený parlament. Nebyl členem komunistické strany a nemusel měnit názory na rozdíl od některých právníků, kteří ovace na vedoucí úlohu komunistické strany a třídní povahu justice vyměnili po listopadu 1989 za pojmy materiální ohnisko ústavy a ducha zákonů maskující soudcovskou svévůli.
Nebál se své názory zastávat. Zloba vůči němu vyvstala, když publikoval s Jakubem Chromým právně pravdivý text "K problematice předání trestní věci do ciziny" v časopise Trestní právo 6/2005, jenž se týkal kauzy katarského prince. Tehdy jsem poprvé poznal, jak článek v časopise pro odborníky v některých lidech vyvolává nenávist. Pavel Kučera se nezalekl a kritizoval manipulace v kauze Jiřího Čunka, když Okresní státní zastupitelství v Přerově mimo svou zákonnou působnost za podpory Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci rozjelo stíhání tehdejšího místopředsedy vlády Jiřího Čunka, které považuji za příklad trestního stíhání na objednávku.
Pavel Kučera spolupracoval se třemi předsedy Nejvyššího soudu - Otakarem Motejlem, Eliškou Wagnerovou a Ivou Brožovou. Funkční tandem s Motejlem nahradil neméně funkční tandem s Eliškou Wagnerovou, kdy se vzepřeli Otakaru Motejlovi v roli ministra spravedlnosti i jeho nástupci Jaroslavu Burešovi a jejich plánům na nevhodnou reformu justice. Ovšem cenil si Burešových řídících kvalit a podpořil jeho jmenování druhým místopředsedou Nejvyššího soudu. S tím však nesouhlasila další předsedkyně Iva Brožová. Jejich vztah tak směřoval k nedobrému konci, kdy Brožová na Pavla Kučeru podala kárnou žalobu. Řízení bylo zastaveno rezignací Pavla Kučery, přičemž skončil na Nejvyšším soudu 31. 12. 2010, kdy stejně končil z důvodu věku, a stal se advokátem.
Pavel Kučera byl člověkem, který mnohé lidi v justici stvořil. Přivedl na Nejvyšší soud současného předsedu Pavla Šámala, doporučil Otakaru Motejlovi Josefa Baxu na pozici jeho náměstka, Marii Benešovou na pozici nejvyšší státní zástupkyně, pomohl i Jaroslavu Fenykovi při jeho nástupu na Nejvyšší státní zastupitelství, kde jsem díky Kučerově výzvě též působil.
S některými se jejich cesty rozešly. Z jeho úst však nezazněla nenávist. Bral to s humorem. A humor si k němu mohli dovolit i jiní. Osobně jsem ironicky mluvil v letech 2002-05 o kladenské justiční mafii, když předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová, místopředseda Pavel Kučera a nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová byli z Kladna a znali se. To jsem nevěděl, jak bude termín justiční mafie použit jinými a jinak.
