Ve svém článku „Inteligence a suverenita“ (Právo, 21. 11. 2011) si Jan Keller klade otázku „proč přemýšliví lidé nemají rádi Václava Klause“. I to je velmi legitimní úvaha, i když bych si myslel, že ho spíše nemají rádi lidé nepřemýšliví. Nicméně, pan profesor pokračuje: „Jak mohou brát vážně někoho, kdo zároveň horuje pro českou suverenitu a zároveň je pro něj hlas ratingových agentur hlasem božím“. Ano, horuji (je-li to to správné slovo) pro českou suverenitu, protože suverenitu států považuji za naprosto nezbytný prvek racionálního uspořádání lidské společnosti. Ale nejen to, že jsem nikdy nepovažoval hlas ratingových agentur za hlas boží, to je nadsázka velmi nemístná, ale – pokud se nemýlím – o ratingových agenturách jsem nikdy nehovořil, ani nepsal. Nikdy jsem ani jejich výstupy nečetl. Nikdy mne nezajímaly. Nikdy mne neovlivňovaly. Považuji jejich produkt za slabý, povrchní a analyticky neobhajitelný a nikdy jsem nechápal, že se podle nich někdo může orientovat.

Panu Kellerovi tedy vzkazuji, že k ratingovým agenturám nevzhlížím. Možná ale, že jedna věc bude ještě horší než standardní ratingové agentury. Horší budou „nové“, postmoderní, společensky korektní ratingové agentury, které si k obrazu svému hodlá vytvářet Evropská unie.

Václav Klaus, Právo, 22. listopadu 2011