Staňkovská škola se už třetím rokem zapojuje do projektu pod názvem Příběhy bezpráví. Jako první svůj nelehký životní osud vyprávěla žena, která přežila pobyt v koncentračním táboře. Podruhé vystoupila pamětnice kolektivizace. Podtitul letošního roku zněl Za železnou oponou. Vyprávění dřívějšího disidenta, později spoluzakladatele Občanského fóra, bývalého premiéra ČSFR, kandidáta na prezidenta republiky a nynějšího místopředsedy Senátu Petra Pitharta bylo k tomuto tématu víc než symbolické.

Hned v úvodu besedy Petr Pithart navázal na dvanáctiminutový snímek Příběhy železné opony. Jeho spoluautorem je známý folkový písničkář Jaroslav Hutka. Když se Petr Pithart školáků zeptal, kdo zná Hutkovy písničky, nezvedla se jediná ruka. Proto začal mluvit o tom, jak si na přelomu padesátých a šedesátých let lidé vytvářeli kulturu po svém: vlastními silami přepisovali texty knížek zakázaných autorů, rozmnožovali je přes kopírák na psacím stroji a prodávali svým známým. O hraní vlastních divadelních her, ale i o koncertech ve vlastních bytech. Už z té doby se Jaroslav Hutka a Petr Pithart znali.

Ukázalo se, že školáci jsou vnímavými posluchači. Zajímali se o to, jak probíhaly výslechy vedené tehdejšími estébáky, Petr Pithart musel detailně vylíčit, jak na začátku 70. let složitě a zároveň velmi opatrně budoval pašeráckou trasu na Západ, odkud směřovala veškerá zakázaná literatura. Děti se také dozvěděly, o co šlo okupantům, kteří obsadili naši republiku v srpnu 1968 a třeba i to, odkud se vzal název sametová revoluce.

Petr Pithart zavzpomínal i na svá předchozí zaměstnání. Mluvil o svém odchodu z právnické fakulty na začátku 60. let, jako výraz nesouhlasu s tehdejším děním. O práci nočního hlídače, zahradního dělníka, metaře i jako člověka, který jezdil s maringotkou vodních zdrojů a s kolegy měřili vydatnost pramene. Jedna z posledních otázek, kterou žáci Petru Pithartovi položili, se týkala srovnání dnešní doby se životem za socialismu. „Takového člověka bych si nejprve vyslechl a pak bychom začali společně srovnávat. Jsem zastáncem toho, že 17. listopad bychom neměli slavit. Je to připomenutí událostí a hlavně důvod k zamyšlení, nikoliv k oslavám,“ řekl Petr Pithart.

Jiřina Rippelová