V poslední době se však prosazují politici s mantrou úplně jinou, neb nemají zásadní hodnotové ukotvení, jejich cílem je samotná moc, méně již "velké cíle", ke kterým ji použít a necítí se svými výroky omezováni. Což drasticky snižuje jejich informační hodnotu a jsou vlastně jen "hlukem" doprovázejícím jejich pohyb i kariéru.
Na jeden takovýto příklad upozornil minulý týden Týdeník Respekt?. Dne 29. července otiskly Lidové noviny tak trochu patřící panu premiérovi jeho text, ve kterém kritizuje unijní koncept uhlíkové neutrality (do roku 2050) a dokonce se chlubí, že jen naše země, spolu s Polskem, Maďarskem a Estonskem, ho správně odmítly.
Shodou okolností, ten stejný den se v Bruselu pan Andrej Babiš sešel se šéfkou nové Evropské komise, a hned poté přišel s tím, že si uhlíkovou neutralitu dokáže představit (když na ni naše země dostane peníze, naznačil premiér). O to, jak velkou roli k tomto myšlenkovém posunu hrála úvaha o penězích, a do jaké míry se pan Babiš chtěl ukázat před německou političkou jako konstruktivní a odpovědný partner (a tento příslib ho napadl a nebo se mu jevil jako "nejlevnější"), nelze soudit, stejně jako hádat odpověď na otázku, zda to náhodou panu premiérovi v mezidobí nezvládl někdo vysvětlit (ano, krávy mohou žít i v uhlíkově neutrálním světě, stejně jako spalovací motory).
O tom, že tuto změnu bude umět marketingový tým premiéra prodat, nelze pochybovat. Část jeho podporovatelů to totiž vůbec nezajímá, další bude slyšet na slíbené miliardy a poslední to bude vidět jako taktický ústupek zlému Bruselu, ze kterého se všehoschopný premiér snadno vykroutí.
Jen o stránku dál stejného periodika je ještě pozoruhodnější myšlenkový kotrmelec, opět z dílny ANO?. Tam se dočtete, že paní Helena Válková? (exministryně spravedlnosti) změnila svůj skeptický pohled na Istanbulskou konvenci poté, co si ji přečetla. A zjistila, že není o "genderové ideologii" (jak spoustu politiků tvrdí, a někteří, včetně jí do jejího zlomového okamžiku si to i myslí), ale o násilí páchaném na ženách, jak o ni ti, co ji četli, tvrdí.
Tento svým způsobem coming out by bylo snadné kritizovat, kdyby nebyl náš veřejný prostor plný lidí, kteří ohledně tohoto textu, ale i podobných iniciativ (či podobných populárních) témat veřejnost často agresivně mystifikují. A text si nečtou záměrně či z nedostatku času.
Pozoruhodná je však jedna věc, která obě epizody spojuje. Dnešní svět je prostě hrozně složitý. Zahrnuje spousty témat, k jejichž pochopení nestačí 15 vteřin. A mnohá z nich nemají navíc jednu správnou odpověď. To vůbec neladí s potřebou politiků (a lidmi očekávanou schopností) na vše během 5 vteřin dát jasný názor a srozumitelnou odpověď.
Vzhledem k tomu, že odpověď "já nevím" nebo "to není vůbec jasné" je v dnešní politice rovná politické sebevraždě, vede to ke střelbě od boku i na velmi velké a důležité cíle. A následnému rozpadu do dvou skupin.
Jedné, u které nemá to, co říkají, žádný význam, neb za pár hodin to bude možná jinak, a té, která svůj budoucí svět uzpůsobí tomu, aby svou minulou pravdu hájila... Přitom aspoň občas udělat to, co paní exministryně, tedy zjistit si fakta, by nebylo na škodu. A pokud možno předtím, než svůj názor veřejnosti politik sdělí, neb později je prostě pozdě.
