Prezident Miloš Zeman neporušuje ústavu, když odmítl jmenovat Michala Šmardu ministrem kultury. Ústava právo jmenovat ministry dává prezidentovi, který nemůže jmenovat někoho bez návrhu premiéra, ale navrhovací právo není silnější než jmenovací. Prezident nemusí návrhu vyhovět. Ministři jsou jmenováni za shody prezidenta a premiéra.
Minářova kritika Miloše Zemana je průzračně pokrytecká. I špatné právní názory lze zastávat s jistou upřímností. Ale nesmí se měnit podle toho, jak kterého prezidenta má kdo rád. Proč Minář nekomentoval to, že prezident Václav Havel odmítl návrh vlády Miloše Zemana na odvolání předsedy Komise pro cenné papíry Tomáše Ježka, odmítl návrh Poslanecké sněmovny na jmenování Františka Brožíka viceprezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu, odmítl návrh Akademického senátu Univerzity Hradec Králové na jmenování rektora Petera Mikuleckého. Cožpak prezident Havel mohl odmítat návrhy a prezident Zeman ne? Minář asi neví, že své personální představy o vládě prosadili i prezidenti Masaryk, Beneš a Hácha. Možná, že se to probíralo ve škole v pátek, když se stávkuje. Nebo snad návrhy vlády a Poslanecké sněmovny může prezident odmítnout a návrhy předsedy vlády ne?
A cožpak Minář neví, že i slovenský prezident Michal Kováč odmítl jmenovat Ivana Lexu na návrh premiéra Vladimíra Mečiara ministrem v listopadu 1993 slovy: „Pán Lexa nesplňuje předpoklady na výkon funkce a protože ho poznám osobně, nemá ani moji osobní důvěru.". A že prezident Andrej Kiska odmítl návrh na jmenování ministra vnitra Jozefa Ráže ml.
Milion chvilek pro demokracii je nástroj na znásilnění voličů, kteří ve svobodných volbách dvakrát zvolili Miloše Zemana prezidentem. Je to hnutí nedemokratické, protože chce lidem vzít základní politickou hodnotu listopadu 1989, tedy že vládnou na pevně stanovenou dobu ti, kteří volby vyhrají, a ne ti, kteří je prohrají.
