Hezký dobrý den, pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já jsem vplul do projednávání veterinárního zákona už v průběhu, kdy Sněmovna projednala po prvním čtení, takže jsem neměl příliš příležitostí nebo příliš času se mu detailně věnovat. Nicméně na zemědělském výboru byl veterinární zákon projednán poměrně v klidu, až na jednu věc, které nerozumím a kterou oponovali představitelé veterinářů, neboť Ministerstvo zemědělství se v důsledku jednoho z pozměňovacích návrhů má stát jakýmsi ministerstvem zemědělsko-školským, má začít ingerovat do oblasti školství. A pochybuji, že to specialisté v Poslanecké sněmovně zabývající se školskou problematikou vůbec vědí. A proto jsem chtěl ještě před třetím čtením a v rámci debaty ve druhém čtení na to obrátit vaši pozornost.
Já přečtu krátké stanovisko Komory veterinárních lékařů k usnesení zemědělského výboru právě týkajícího se toho postgraduálního vzdělávání veterinárních lékařů. 4. 9. byl usnesením zemědělského výboru schválen pozměňovací návrh poslance Kováčika ve znění, které máte ve svém materiálu - to já číst nebudu. Stručně řečeno, jsou tam tři odstavce, odstavec osmý rozepsán, odstavec devátý rozepsán a uvnitř toho další dva, kde je ukládáno zmocnění Ministerstvu zemědělství, aby podrobnosti v oblasti vzdělávání veterinárních lékařů stanovilo prováděcím právním předpisem. A toto je stanovisko Komory veterinárních lékařů:
"Komora veterinárních lékařů má za to, že pozměňovací návrh novely veterinárního zákona není formulován jednoznačně a srozumitelně a především je v rozporu s právními předpisy, zejména zákonem č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákonem č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinární lékařů České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Pokud bylo cílem pozměňovacího návrhu zakotvit povinné vzdělávání zejména soukromých veterinárních lékařů, kteří v oblasti klinického veterinárního lékařství působí, nelze návrh akceptovat s ohledem na evropskou právní úpravu těchto podmínek stanovených pro výkon povolání veterinárního lékaře, když evropská právní úprava požadavky na další vzdělávání veterinárních lékařů nestanoví a není tedy povinná (předkladatelem zmiňované požadavky pro humánní lékaře jsou povinně dané legislativou Evropské unie a jsou dány mnohem přísněji a šířeji než u veterinárních lékařů, a proto je uvedení tohoto příkladu nepřípadné). V této souvislosti není rovněž zřejmý vztah předloženého návrhu k ustanovení § 60 veterinárního zákona, podle něhož je soukromý veterinární lékař oprávněn vykonávat léčebnou a preventivní činnost, pokud splňuje podmínku odborné způsobilosti podle § 59 a 59b a dále podmínku členství v Komoře veterinární lékařů České republiky.
V případě, že mělo být účelem návrhu stanovení podmínek pro nepovinné, systematické vzdělávání soukromých veterinárních lékařů, je třeba zdůraznit, že návrh nijak nesouvisí s předmětem úpravy veterinárního zákona, který stanovuje kvalifikační předpoklady, avšak vždy jako podmínku výkonu některé z odborných veterinárních činností. V takovém případě ale návrh nereflektuje požadavky § 60 zák. č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, zákon o vysokých školách zejména. Pokud jde o možnost vysoké školy poskytovat bezplatně nebo za úplatu programy celoživotního vzdělávání orientované na výkon povolání nebo zájmově s tím, že bližší podmínky celoživotního vzdělávání lze stanovit vnitřním předpisem příslušné vysoké školy, nikoliv zákonem.
Ať již bylo úmyslem předkladatele pozměňovacího návrhu stanovit povinné, či nepovinné zvýšení kvalifikace především soukromých veterinárních lékařů, je třeba konstatovat, že návrh zcela opomíjí ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky, podle kterého podmínky pro výkon veterinární léčebné a preventivní činnosti svých členů stanovuje Komora veterinárních lékařů České republiky. Nelze také pominout, že podle uvedeného ustanovení je Komora veterinární lékařů České republiky oprávněna vyjadřovat se k podmínkám a způsobu dalšího vzdělávání veterinárních lékařů a účastnit se provádění specializačních zkoušek.
Obdobné stanovisko zastává i Státní veterinární správa."
Říkám to zde proto, abyste všichni, kteří máte zájem, měli čas se o tuto záležitost zajímat a pokud chcete vědět podrobnosti, abyste věděli, kam se obrátit, neboť si myslím, že by byla škoda, kdyby toto měl být důvod, abychom tento zákon - teď mluvím za sebe - abych tento zákon nemusel podporovat, neboť si myslím, že je zcela nesystémový a mělo by se o něm diskutovat mj. i se školským výborem.
A ještě poznámka; veterinárních lékařů není dostatek, všichni víme, jaká ta situace na trhu s veterináři ve skutečnosti je. A má-li toto být jakýsi předvoj povinných atestací, které si budou muset veterinární lékaři povinně v podstatě budou se muset dovzdělat, vzdělání si případně doplatit a tím pádem bude vznikat zase díra na trhu nedostatku veterinárních lékařů specializovaných na některé obory, které budou postupně vyjmenovávány. Tato obava u veterinářů je a myslím, že je zbytečné, abychom je tomuto strachu vystavovali. A bude lépe, když s nimi budeme diskutovat o možnostech dalšího vzdělávání. K tomu jsou podle mne připraveni, nicméně je potřeba také říci, že není úplně obvyklé, aby ve veterinárním nebo jiném zákoně se diskutovalo, byla zanášena pravidla fungování vysokých škol. Myslím, že by to mělo být v jiných zákonech.
Děkuji vám za pozornost.
