S katakombami je to tak trochu jako v lidském životě. Radostné chvilky se střídají s těmi chmurnými. Krypta pod jezuitským kostelem vznikla někdy v letech 1656 až 1676 a stala se posledním místem odpočinku zhruba dvou set zemřelých, převážně z řad jezuitů. Tento řád oplýval celou řadou znalostí z různých oborů lidského života. Proto i způsob pohřbívání – uložení do dřevěných rakví, obložení těl chmelovými listy a speciální způsob odvětrávání – byl na tu dobu unikátní. Jenže přišly i zlé časy, ve kterých se s mumiemi nešetrně zacházelo, podstatná část putovala na hřbitov na Hůrce a do současné doby zůstalo kolem třiceti těl. Ty se naštěstí podařilo zachránit a udržet pro současnou generaci i její nástupce.

Díky usilovné péči členů občanského sdružení Klatovské katakomby se mluví v souvislosti s touto památkou už jen o radostných chvílích. Podařilo se jim získat nemalé peníze z fondů Evropské unie a pustili se do kompletní rekonstrukce. Výsledek jejich snažení měli možnost posoudit návštěvníci katakomb poslední listopadový víkend. To se nová expozice slavnostně otevřela.

Katakomby už nejsou jen místem, kam se turisté chodí do podzemních prostor dívat na mumie. Je z nich, a to se nebojím říci, muzeum, které vypovídá o historii jezuitského řádu, jejich zvyklostech, umění. V první řadě se změnilo místo vstupu do této památky.  Dovnitř se chodí z Denisovy ulice. Návštěvník má v první chvíli skutečně pocit, že přišel do muzea. Spousta vitrín a informačních tabulí, obojí v češtině, němčině a angličtině. Víte například, jak vypadalo klatovské náměstí v polovině 17. století? Které objekty už tehdy patřily jezuitům? Víte, jak vypadal denní program studentů tehdejšího jezuitského gymnázia? A co se podávalo během slavnostního oběda v době působení jezuitů?

A když dvojitými prosklenými dveřmi vstoupíte do takzvané studené části katakomb, můžete si prohlédnout mumie, o které se konzervátoři už řadu let pečlivě starají. Je tu i několik novinek. Například výsledky CT vyšetření několika mumií, včetně výčtu, jakými chorobami tito lidé v dávné době trpěli. Jedna z nejznámějších postav zdejšího regionu, Anežka Kunhuta Příchovská z Příchovic, se zde nachází jako mumie a zároveň jako podobizna této ženy, včetně historického oblečení.

A pokud se budete procházet mezi zdmi jezuitského kostela a bývalé jezuitské koleje, pak každého z kolemjdoucích upoutá prosklená spojovací chodba ve výšce několika metrů nad zemí. Říká se jí prampouch a historické dokumenty tento unikát zmiňují už v letech 1705 až 1709. Jeho nynější podoba je dílem přední české architektky Evy Jiřičné.

Kdo si katakomby nestihl prohlédnout během jejich slavnostního otevření, nemusí být smutný. Na rozdíl od předchozího období, kdy se památka na zimu zavírala, je nyní otevřeno denně, snad jen s výjimkou příchodu Nového roku. Takže neváhejte, je na co se dívat.

Jiřina Rippelová