Jde o to, že i cizinci, který není hoden azylu, budeme muset přiznat práva uprchlíka a nebude možné jej vyhostit, přestože představuje nebezpeční pro stát nebo byl odsouzen pro závažný zločin. Vyplývá to z novely azylového zákona, která byla předložena do připomínkového procesu. Institut strpění už má dlouhodobě ve své legislativě například Německo. Pachatelé těch nejhorších násilných činů, tedy znásilnění a vražd mají mít ochranu jen proto, že údajně prchají před válkou? S mobily, ve značkovém oblečení a bez svých rodin?
Kromě zavedení institutu strpění navrhuje ministerstvo vnitra rovněž i novou definici azylanta: „Azylantem má být nově nikoli ten, komu byl azyl udělen, ale už ten, kdo o azyl požádal. Postavení azylanta pak bude mít žadatel po celou dobu procesu vyřizování žádosti včetně soudního řízení u Nejvyššího správního soudu v případě odmítnutí azylu.“ Ano, čtete dobře – ten, koho k nám neziskovky propašují bude mít větší práva, než rodilý občan EU.
Toto přinesla ilegální migrace do Evropy:
Nová definice azylanta v §2 azylového zákona má vypadat takto:
„Azylantem se rozumí cizinec, kterému bylo doručeno rozhodnutí o udělení azylu, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. Azylantem se rozumí dále cizinec, u kterého bylo zahájeno řízení o odnětí azylu, a to do doby nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva o odnětí azylu, po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32 nebo kasační stížnosti a po dobu soudního řízení o žalobě a kasační stížnosti proti rozhodnutí ministerstva podle soudního řádu správního.“
Návrh také kodifikuje nové důvody neudělení azylu. V §15, odst. 3 navrhovatel zákona rozšiřuje důvody, pro které nelze azyl udělit o tyto dva důvody: c) existují oprávněné důvody považovat cizince za nebezpečí pro bezpečnost státu, ve kterém se nachází, nebo d) cizinec byl pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin a představuje tak nebezpečí pro společnost.
Oba důvody, pro které nelze udělit zločinci a nebezpečné osobě azyl, se podle návrhu nově stanou důvodem, pro který bude muset stát na svém území takové osoby strpět, pokud o to požádají. Taková soudní rozhodnutí ostatně již v EU padla a toto nás čeká. Toto chystá naše Vláda, poslušná Bruselu. Ti, kteří označují odpůrce ilegální migrace za nácky, ti, kteří takovou migraci podporují, ponesou vinu za to, pokud se v ČR začne dít to samé, co se děje v Německu, Skandinávii, Francii či Itálii.
Pokud by si někdo myslel, že o nic nejde, uvedu tři případy z těch, které se již staly:
V České republice je to případ Čečence, který se dopustil před udělením azylu loupeže a byl odsouzen na tři roky do vězení. Po udělení azylu spáchal další loupež a dopustil se vydírání. Jako recidivista byl odsouzen k devíti letům. Rozhodnutí, že Česká republika této osobě odnímá azyl, napadl zločinec soudně.
V Belgii jde o případ osoby z Pobřeží slonoviny, která byla odsouzena k čtyřem letům za znásilnění dítěte ve věku mezi čtrnácti a šestnácti lety. Proto této osobě Belgie odmítla přiznat statut uprchlíka. Dotyčný se ho domáhá soudně. Ve druhém případu Belgie odňala azyl občanovi Konga odsouzenému na 25 let za loupež a zabití s odůvodněním, že „s ohledem na zvlášť závažnou povahu trestných činů, které spáchal, představuje dotyčný nebezpečí pro společnost ve smyslu tohoto ustanovení.“ Azylant se odvolal.
Tam, kde se pravomocně odsouzení zločinci z řad migrantů odvolali proti vyhoštění, bylo rozhodnuto takto: „Soudní dvůr EU (SDEU) v rozhodnutí konstatuje, že ani zločinec nepřestává být uprchlíkem, i když mu stát nepřizná tento statut a může na území pobývat zákonně. Společný azylový systém EU vycházející z Ženevské konvence včetně zásady nevracení uprchlíka do země, kde mu hrozí mučení nebo nelidské zacházení je nutné bezpodmínečně dodržovat, uvádí v rozhodnutí SDEU.“
Pokud tuto normu přijmeme a pokud podlehneme tlaku EU o minimální výši sociální podpory pro migranty, pak se pro ně stane i Česká republika zemí zaslíbenou. Pak se ale u nás může začít dít to, co se děje jinde v Evropě. Poděkujme za současnou situaci mimo jiné Mirkovi Topolánkovi, který prosadil schválení Lisabonské smlouvy, v rozporu s tehdejším závazným usnesením ODS. Té bývalé ODS.... Dovolím si připomenout, že prezident Václav Klaus do poslední možné chvíle odmítal podpis této smlouvy. Věděl proč.
Nastal čas začít bránit tuto zemi zejména před těmi, kteří o ní rozhodují proti zájmům občanů ČR a likvidují suverenitu a nezávislost České republiky. Je třeba tuto zemi vrátit lidem, o nás si budeme rozhodovat my sami.
