dovolte mi, abych se ještě jednou vyjádřil k návrhu vládního návrhu veterinárního zákona, který Poslanecká sněmovna projednává už poměrně dlouho, to je od jara letošního roku. Poprvé jej zemědělský výbor projednal někdy v dubnu s tím, že jednání přerušil vzhledem k tomu, jak obsáhlá a důležitá to je norma. My jako Česká republika jsme povinni implementovat řadu nařízení, která tady ani předčítat nebudu, neboť bychom tady byli poměrně hodně dlouho, a měli bychom je implementovat do zhruba poloviny prosince letošního roku, což evidentně stihneme.
Ten zákon má vazby na řadu dalších: na zákon o potravinách - poměrně zase složitá legislativní norma, kterou se budeme brzy zabývat; na zákon o myslivosti, na zákon o týrání zvířat, plemenářský zákon. Dokonce zasahuje i do zákona o obcích a zákona o krajích, neboť se tam zmiňují některé nebo upravují některé povinnosti ve vazbě na ochranu před nakažlivými chorobami zvířat a některé kompetence týkající se týraných zvířat. A v tom zákoně je také spousta řeknu byrokratických věcí, na které si v oblasti zemědělství už dlouhodobě stěžujeme.
Dovolím si citovat z důvodové zprávy, tedy jenom drobnou část, která uvádí, že tento zákon přináší nařízení o úředních kontrolách, přináší obecnou a komplexní úpravu úředních kontrol a jiných úředních činností, která je dosud obsažena v několika přímo důležitých, použitelných předpisech a směrnicích Evropské unie, vztahuje se na všechny kontrolní orgány vykonávající úřední kontroly prováděné za účelem ověření souladu s pravidly stanovenými předpisy Evropské unie nebo vnitrostátními předpisy v oblastech vymezených nařízením článku 1 odstavce 2. To znamená, pokud jde o potraviny a bezpečnost potravin, geneticky modifikované organizmy, krmiva a bezpečnost krmiv, požadavky týkající se zdraví zvířat, vedlejší živočišné produkty atd., atd., welfare zvířat, ochranu rostlin, ekologickou produkci, označování chráněných označení původu, chráněných zeměpisných označení, zaručených tradičních specialit. A nařízení se také vztahuje na úřední kontroly dovozu a vývozu ve výše jmenovaných oblastech.
Já jako člověk, který v praxi přišel také do kontaktu s tímto zákonem coby zemědělský podnikatel, musím poukázat i na některé paradoxy, které legislativa ve vazbě na veterinární zákon přináší. Jedna z věcí, jedna ze stovek věcí, které bych tady chtěl prezentovat, je, že například ten zákon říká, že máme mít jako malé zemědělství takzvaný pohotovostní plán. Nevím, jestli někdo z vás někdy podnikal v zemědělství a fyzicky dělal veškeré papíry, které s tím byly spojené, ale veterinární správa kontroluje pohotovostní plán. Pro vaši představu to je jeden papír, na který musíte napsat telefonní číslo na veterinární správu, telefonní číslo na krajský úřad, telefonní číslo na hasiče, telefonní číslo na policii. A takto vyplněný formulář musíte odnést na Státní veterinární správu, oni vám na to dají příslušné razítko. A tím jste splnili povinnost mít pohotovostní plán. To znamená, že telefonní čísla, která buď se učí žáci základní školy už ve čtvrté nebo v páté třídě, to znamená, aby se dovolali na záchranku nebo na policii, vy musíte donést na Státní veterinární správu, aby vám potvrdili, že to číslo znáte. A pak tam musíte mít čísla na veterináře, což je taky nadbytečné, s tím každý zemědělec nebo chovatel dobytka pracuje v podstatě nepřetržitě a je schopen vám ho vyjmenovat zpaměti. (Hluk v sále trvá.)
Stejně tak musíme na základě těchto zákonů souvisejících i s tím zákonem veterinárním vést takzvané pastevní deníky, to znamená každodenně si zapisovat, kam, na kterou část pastviny jsem poslal ovce, kozy nebo koně, jak jsem pastviny měnil. Nevím, k čemu je to dobré. Možná by stálo za to se těchto povinností průběžně zbavovat. Stejně tak...
Já rozumím, že to některé jako nezajímá. Nicméně je to pro život lidí na venkově a pro zemědělce norma, kterou musí dodržovat a kterou my máme povinnost tady projednat. Tak prosím jenom o strpení. Nebudu nějak super dlouhý. Mohl bych být mnohem delší, než budu. Musíme mít deník evidence krmiva. Pro vaši představu musíme každý den zapisovat, kolik toho ti koně spotřebovali a také kolik toho... jak bych to řekl. Musíme také evidovat množství kadáverů. To znamená zapisovat si takovéto věci, abychom pak byli na tom kontrolováni. Nevím, k čemu takováto evidence v zásadě úplně slouží, ale existuje.
Musíme mít další deník evidence všech činností, které provádíme na loukách, polích a pastvinách, což také nepovažuji za úplně korektní, protože kdybychom měli opravdu poctivě absolutně dělat všechno, tak ten zemědělec každý den dvě tři hodiny stráví jenom tím, že si zapisuje do deníčku nebo posílá informace různým orgánům státní správy.
A to tady vůbec nemluvím o tom, že vazba je i na zákon, který se týká statistiky, ale to asi řeknu někdy, až budeme tento zákon projednávat.
V důvodové zprávě návrhu vládního zákona je uvedeno, že návrh zákona nepředpokládá hospodářské a finanční dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty. No. Pokusím se vám dokázat citací z té důvodové zprávy, že to tak není, že ten návrh zákona naopak předpokládá hospodářské a finanční dopady na státní rozpočet, a dokonce je to v té zprávě uvedeno, takže tam jsou takovéto protimluvy a já je odcituji.
Je tady uvedeno: Pokud jde o zpřesnění a doplnění obsahu mimořádných veterinárních opatření ukládaných orgány veterinární správy a navazující zpřesnění vyplácení náhrady nákladů a ztrát, které vznikly v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření, nebude mít tato navrhovaná úprava dopady na státní rozpočet ani na ostatní veřejné rozpočty. - Přičemž - Finanční prostředky na náhrady nákladů a ztrát podle veterinárního zákona jsou alokovány v kapitole 329-MZE v části 1) Podpora agropotravinářského komplexu části B) Dotace a ostatní výdaje do zemědělství celkem písm. a) Majetková újma - zákon o veterinární péči. Alokovaná částka pro daný kalendářní rok vychází z kvalifikovaného odhadu potřeby finančních prostředků na řešení náhrad nákladů a ztrát. Skutečná potřeba finančních prostředků se však odvíjí od aktuální nákazové situace na území České republiky v daném kalendářním roce. - To je tedy trošku v rozporu s tím, co tady vládní zdůvodnění říká, že návrh zákona nepředpokládá hospodářské a finanční dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty, neboť následně uvádí opak.
Zároveň v § 55a se navrhuje nově stanovit kompetenci kraje, která obsahově odpovídá úpravě v § 46e veterinárního zákona týkající se obcí. Kraje se obdobně jako obce nově podílely na zabezpečování mimořádných veterinárních opatření, a to v obvodu kraje nebo jeho části, pokud přesahují územní obvod obce. Cílem doplnění je usnadnění realizace uložených mimořádných veterinárních opatření v praxi. Řada z nás byla konfrontována s praktickými situacemi, kdy se jednalo např. o problematiku týrání koní, kde nakonec řešení a finanční dopady na řešení té situace padaly na náklady obecních rozpočtů. Takže neplatí, že by žádné finanční dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty nebyly. A že to byly často náklady, které byly pro obec téměř smrtelné. Pamatuji si dohadování Středočeský kraj versus obec někde na Benešovsku, tuším, šlo o stovky tisíc korun, neboť o týrané koně se nechtěl vlastník starat, nestaral se a bylo nutné zajistit nejenom veterinární léčbu, ale samozřejmě i běžné fungování, krmení apod., což vzhledem k tomu, jak dlouho se celá situace vlekla, znamenalo jenom další navyšování nákladů, jejichž konec nikdo v praxi neviděl. Proto i v zákoně o týrání, který má vazbu na veterinární zákon, zcela určitě avizuji, že budu upozorňovat na fakt, že stát má jakous takous síť na řešení týraných menších zvířat, koček, psů apod., neboť je schopen vyřešit tu nerudovskou otázku kam s nimi. Ale u koní, velkého dobytka tu otázku vyřešenou nemáme, veterináři vlastně nemají kolikrát šanci, co s tím v tom množství atd., a myslím si, že je velkým dluhem České republiky a Ministerstva zemědělství, že tuhle záležitost ještě pořád neupravil.
Stejně tak se vládní návrh zákona zabývá náklady souvisejícími s africkým morem. Takže zase neplatí, že by návrh zákona neměl dopady na státní rozpočet a na ostatní veřejné rozpočty. A budu citovat: V souvislosti s historicky prvním výskytem nebezpečné nákazy, africký mor prasat, v České republice v červnu 2017 byl Ministerstvem zemědělství v souladu s příslušnými ustanoveními veterinárního zákona k 31. červenci 2018 přiznána náhrada nákladů a ztrát ve výši 23 581 880 Kč. Náhrada byla poskytnuta z částky alokované pro daný kalendářní rok v rozpočtu Ministerstva zemědělství. - Teď nekritizuji tu částku, kritizuji fakt, že důvodová zpráva uvádí, že žádné takovéto náklady nebudou, přičemž v jiné části správně důvodová zpráva uvádí, že se neví, jaké ty náklady budou, protože nevíme, jestli nějaká takováto nákaza přijde. - Náhrada byla přiznána především uživatelům honitby (myslivecké spolky, honební společenstva) za náklady spojené zejména s vybudováním pachových ohradníků a jejich udržování ve funkčním stavu a za náklady vynaložené na zajištění neškodného odstranění prasat ulovených a nalezených v zamořené oblasti.
Já přeskočím celou tuhle část, která se týká moru, ale uvedu ještě ten odstavec: Pokud jde o dopady zpřesnění a doplnění obsahu mimořádných veterinárních opatření ukládaných orgány veterinární správy a navazující zakotvení nové kompetence kraje a upřesnění právní úpravy náhrady nákladů a ztrát, je třeba uvést, že obsah uložených opatření se stanoví vždy na základě aktuální nákazové situace v konkrétním případě a není proto možné předem odhadnout subjekty, na které se budou opatření vztahovat, a dopady uložených opatření vyhodnotit. -
Co považuji za věc, která tady vlastně ještě nepadla a možná vás některé bude zajímat. Totiž od 1. července 2017 je nařízením Evropského parlamentu a Rady Evropského společenství č. 999/2001 o stanovení pravidel pro prevenci, tlumení a eradikaci některých přenosných spongiformních encefalopatií, konkrétně jeho novelou, provedeno nařízení komise Evropské unie 2017/893, povoleno používat pro krmení živočichů pocházejících z aquakultury živočišné bílkoviny získané z farmově chovaného hmyzu. V současné době je k výrobě zpracované živočišné bílkoviny, tzn. pro krmné účely, možné použít pouze omezené spektrum druhů hmyzu, konkrétně jde o bráněnku, mouchu domácí, kterou chováme v České republice asi na sedmi místech, jestli jsem to dobře pochopil z té důvodové zprávy, potemníka moučného chováme, potemníka stájového, cvrčka domácího, cvrčka krátkokřídlého a cvrčka banánového. To jsou všechno chovatelské stanice, které se legitimně živí prodejem tohoto hmyzu. A my upravujeme ve veterinárním zákoně fungování těchto prvovýrobců, ať už jde o produkci hmyzu používaného jako krmení pro ostatní zvířata, tak i určeného k lidské spotřebě - konkrétně se tím zaobírá § 22 odst. 1 veterinárního zákona. To pro ty z vás, koho by zajímalo, že už nemáme jenom farmy na dobytek, ale upravujeme - a je to určitě správně - veterinárním zákonem i farmy chovající hmyz.
Co bych tady chtěl říct jako perličku, která mně nedává moc smysl. Návrh veterinárního zákona zavádí nový správní poplatek. Já zase odcituji pár vět z důvodové zprávy, aby bylo jasné, že si nevymýšlím: Sazebník zákona o správních poplatcích se doplňuje o správní poplatek za vydání souhlasu k neškodnému odstranění kadáveru koně v zájmovém chovu chovatelem na jeho vlastním pozemku. Souhlas vydává krajská veterinární správa na základě ustanovení § 40 odst. 4 veterinárního zákona. Uvedených souhlasů bylo v roce 2015 vydáno v České republice celkem 15, v roce 2016 celkem 113, v roce 2017 celkem 29. - Zavádíme nový správní stokorunový poplatek. Já si tedy nejsem jistý, že to je efektivní. V řádu desítek vydaných správních rozhodnutí ročně, za které budeme chtít sto korun jako stát. Podle mě náklady s tou byrokracií spojené budou mnohonásobně vyšší než vybírání toho správního poplatku.
Je na zváženou, aby příště, až se tím zákonem budeme zabývat, podle mne to zase tak daleko nebude, tak je otázkou, pokud ten zákon dneska Sněmovna schválí, jestli bychom se takovým věcem neměli vyhýbat, protože tím už takhle zaplevelenou byrokratickou mašinérii ještě více zaplevelujeme. Možná je to, z mého pohledu je to něco, co je ekonomický nesmysl pro stát vybírat sto korun za 29 poplatku. To všechno s tím spojené bude podle mě stát mnohonásobně víc.
Dovolte mi, abych se vyjádřil i k pozměňovacím návrhům, které projednal zemědělský výbor na svém jednání. Myslím si, že není úplně dobrou vizitkou, když máme pozměňovací návrh pana poslance Kotta, i když já vím, že je u něj v podstatě pošťák - a teď to nemyslím v tom pejorativním smyslu slova - kde se zachraňují některé věci nebo některá fakta, která ve veterinárním zákoně unikla. A snažíme se ten veterinární zákon vylepšit, neboť se tam objevily chyby a ten pozměňovací návrh má zhruba 26 stran. Tak to je přece jenom, pane ministře, to by bylo dobře dovnitř ministerstva trošku jim říct, že bychom nemuseli mít 26stránkové pozměňovací návrhy. Že to je opravdu hodně. Chápu, že se to může stát, nicméně vizitka to dobrá není.
Je tam pozměňovací návrh pana kolegy Kováčika, který z Ministerstva zemědělství dělá částečně i Ministerstvo školství. Já už jsem na to upozorňoval na jednání zemědělského výboru i na půdě Poslanecké sněmovny, že si nemyslím, že to je úplně koncepčně správně. Ale bude na rozhodnutí Sněmovny, jak se s tím nakonec popere. To co ale mně přijde zásadní, a to je fakt, na který soukromí veterináři upozorňují, že mají obavu z toho, abychom se salámovou metodou nedostali k navyšování a přijímání dalších a dalších povinností, povinností dovzdělávání veterinárních lékařů. Já jsem se potkal s panem rektorem, který po mé kritice na jednání zemědělského výboru se se mnou chtěl k tomu sejít a chtěl mě ubezpečit, ujišťoval mě, že žádný takovýto zájem nemají. Já jsem mu říkal své výhrady k tomu, že si myslím, že jednak to je nekoncepční, že by to mělo spíše jít cestou vzdělávací a cestou spíš výboru pro školství, mládež a tělovýchovu. A ta obava pořád ve mně je, i když mne pan rektor ujišťoval, že žádnou novou povinnost nechtějí. Já vím, že to třeba za téhle personální situace nastat nemusí, ale už jsou k tomu pootevřena vrátka a to nepovažuji za moudré. Myslím si, že to šlo udělat lépe a pokud by ten návrh neprošel, jsem připraven pracovat na tom, aby za ujištění veterinářské veřejnosti, že nepůjde o další a další povinnosti, které budou muset splnit, protože by se samozřejmě odrazily v ceně veterinární péče, ale i samozřejmě v běžném fungování veterinářů a ti z nás, kteří s veterináři přicházíme poměrně často do styku vzhledem k tomu, že máme na farmách dobytek nebo koně, tak víme, jaké je složité veterináře vůbec sehnat, neboť té práce vzhledem k tomu, jak přibývá dobytka v České republice i koní, mají čím dál tím víc. A tohle by mohlo způsobit podobné problémy, jaké byly v případě zdravotních sester, kdy jsme jim uložili nové a nové kvalifikace, chtějí-li vykonávat práci zdravotní sestry - a najednou jsme se dostali do situace, že zdravotní sestry nemáme. Před tím bych chtěl varovat a poprosit, abychom - je-li to možné - hledali prostě nějakou jinou cestu, jak veterinární vysoké škole pomoci z hlediska jejího významu. Ale zároveň abychom neotvírali cestu nakládání dalších povinností na praktické veterináře v terénu. To si myslím, že by nebylo a není to dobře.
Specifický je pozměňovací návrh paní kolegyně a to se musím probrat těmi šestadvaceti stránkami, sedmadvaceti, osmadvaceti stránkami pozměňujícího návrhu upravujícího veterinární zákon, paní kolegyně Červíčková možná v dobré víře, ale asi ne příliš se znalostí věci fungování obecní samosprávy, nevím, jak to je, nicméně ona navrhuje mimo jiné, aby v § 42 odst. 7 se za větu první vložila věta: "Provoz útulku pro zvířata bez spolupráce s obcí při zabezpečení péče o toulavá a opuštěná zvířata se zakazuje." Ta věta vypadá navenek sympaticky, ale jak je to v praxi proveditelné, to si vůbec neumím představit. Nehledě na to, že ona v jiném paragrafu navrhuje změnu, že obec má mít smlouvu na provoz toho útulku. To si tedy nejsem jistý, že my můžeme zákonem nařídit samosprávě, že je povinna mít nějakou smlouvu. Nehledě na to, že nikdo pořádně neví, jakou. Jestli by nestačilo napsat jenom "Smlouva, Starosta, Majitel útulku" a tím jsme splnili zákonné předpoklady, to mi přijde směšné. Ale teoreticky to podle toho návrhu tak je možné. Takže si vymyslíme další nějaké smlouvy, které budeme vymýšlet do systému už takhle přebyrokratizovaného, to považuji za nemoudré. Tam, kde ty útulky jsou a fungují a mají dobrý vztah s obcí, tak žádnou smlouvu nepotřebují. Obec jim zpravidla pomáhá v té činnosti. A obráceně, tam, kde nefungují moc dobře, tak jsou tady orgány státní správy, které by měly dohlídnout na to, aby buď fungovaly správně, anebo pokud nebudou fungovat v souladu se zákony České republiky, tak aby zkrátka byly zakázány, potažmo zavřeny. Ministerstvo zemědělství tady uvádí v komentáři těch pozměňovacích návrhů zajímavé informace, kolik takových kontrol proběhlo, že to je zhruba 50 % každý rok, což si myslím, že je v pořádku. Jsou tam napsaná i množství jednotlivých zjištění a opatření, která k tomu byla udělána. Co mě zarazilo samotného, že v případě, a může takový problém nastat a v praxi i nastává, že se objeví vážné problémy se životem zvířat v útulcích, že Státní veterinární správa nemůže ten útulek zrušit.
Ministerstvo zemědělství asi v souladu se zákonem říká, že nevydává povolení, tudíž nemůže povolení zrušit. Vydává ho živnostenský úřad. Živnostenský úřad asi k tomu, aby mohl povolení zrušit, nevím, jak by to v praxi fungovalo, asi to nebude úplně jednoduché, můžeme se dostat do nějakých soudních sporů, které budou v praxi znamenat, že to, o co nám jde především, tzn. životy zvířat v útulcích, tak bude trvat dlouhou dobu, než dojde k jeho nápravě. A myslím, že by do budoucna stálo za uváženou, aby to bylo Ministerstvo zemědělství, potažmo veterináři, aby měli takovéto právo.
Zároveň - a vracím se k tomu, co jsem říkal před chvílí - aby byla možnost a šance veterinářů na to systémově mít prostor, kam s těmi zvířaty v případě, že jsou týraná. A abychom nemuseli vymýšlet manažersky vždycky v místě, kdo si které zvíře rychle vezme, kdo ho rychle koupí apod., jak to udělat, aby to zvíře dále mělo šanci na normální život.
To v praxi nemáme a stálo by za to tuhle kompetenci Ministerstva zemědělství určitě posílit. Pan kolega Pražák navrhuje pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu. Pozměňovací návrh usnesení zemědělského výboru, který se týká prohlídky před poražením a prohlídky po poražení nemocných, vyčerpaných nebo zraněných jatečních zvířat na jatkách, kde z jedné kontroly veterináře dělá kontroly dvě.
To znamená, to, s čím souhlasil zemědělský výbor původně, že říkal, stačí prohlídka toho dotyčného zvířete, které je nemocné a které je bohužel potřeba porazit, veterinář k tomu dá souhlas, tady tím návrhem říkám, že pak ještě znovu musí přijít veterinář na kontrolu už poraženého zvířete. To si nejsem úplně jistý, že je potřeba, ale Ministerstvo zemědělství k tomu dalo souhlas.
Já bych vždycky v praxi volal po tom, aby těch nařízení a kontrol, které už máme, přece jenom spíše ubývalo, anebo kdyžtak aby byly stravitelné a snesitelné a ne nadbytečné. Tady v tom případě si nejsem úplně jistý, že bychom z toho museli dělat dvě kontroly. Zůstal bych u toho, co navrhuje zemědělský výbor, a to znamená, už ten paragraf nebudu citovat, už takhle jsem dost dlouhý, to znamená, zjednodušeně řečeno, provést jenom jednu kontrolu.
Děkuji vám za pozornost.
