Děkuji za slovo.
Vážený pane předsedající, vážená paní kolegyně, paní poslankyně, já tu situaci tam velmi dobře znám, protože se touto kauzou osobně zabývám dva roky. Takže musím odmítnout to, že vláda by tu věc neřešila, nebo že by dokonce házela svým občanům klacky pod nohy. Já jsem o dole Turów mluvil, musím říci, už s několika polskými ministry životního prostředí, protože jenom za tu moji éru se tam vystřídali asi tři, možná dokonce čtyři, nejsem si úplně jistý, a dokonce jsme to téma dostali opakovaně i na úroveň jednání premiérů, tenkrát ještě polské premiérky a nyní premiéra Morawieckého.
Zcela na rovinu řeknu, že Česká republika, potažmo Ministerstvo životního prostředí, by samozřejmě bylo nejraději, kdyby se ten důl vůbec nerozšiřoval. Myslím, že na tom se shodneme všichni a nejenom občané z Uhelné a bezprostředního okolí. Nicméně Česká republika má určité možnosti, které vyplývají z mezistátního procesu EIA, kdy si troufám říct, že tyto možnosti využíváme maximálně.
Problém ty dva roky byl v tom, že polská strana nám dlouhodobě slibovala dokumentaci EIA, kterou nám poskytne. Už ten termín asi třikrát prodlužovala. Konečně nám ta dokumentace byla poskytnuta a my jsme k ní vypracovali skutečně ve spolupráci především s Libereckým krajem a i s okolními obcemi doslova stovky, nebo myslím, že to byly snad tisíce konkrétních připomínek. Některé byly unifikované. Zaznívaly prostě od stovek občanů.
A já se teď nebudu vracet zpátky na ty desítky jednání, která proběhla v uplynulých dvou letech, ale řeknu ta poslední zásadní. Na začátku října, protože v září ještě probíhalo nějaké další jednání s krajem, na začátku října proběhly s Polskem takzvané expertní konzultace, které byly dvoudenní. A kromě expertů Ministerstva životního prostředí se zúčastnili i odborníci z České geologické služby, Libereckého kraje, Krajské hygienické stanice a dalších. A na tomto jednání se podařilo dosáhnout pro Českou republiku významných dohod. A jak správně uvádíte, největší obava občanů z okolí dolu je ze ztráty vody, protože ono totiž ke ztrátě vody už jednou došlo. Došlo k ní v 80. letech minulého století, kde byl přetěžen jeden z těch zlomů tektonických nebo geologických, a tím pádem došlo v některých studních až o 15 metrů až 20 metrů k poklesu hladin. Nicméně tenkrát bylo vody ještě relativně dost, to znamená, že to neznamenalo v tu chvíli, nepřineslo to nějaké ohrožení.
Ministerstvo životního prostředí už zajistilo ze svých peněz rozšíření monitorovací sítě hydrogeologických vrtů. Další rozšíření bude následovat. Zajistili jsme mimo jiné i ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství desítky milionů korun na projektovou dokumentaci pro možné alternativní vedení vody, kdyby ti lidé opravdu o tu vodu přišli. Takže to se dneska řeší ve spolupráci s těmi vodohospodářskými společnostmi. Bude prodloužena těsnící stěna v rámci realizace, která má ochránit občany před úbytkem podzemních vod. Bude rozšířena monitorovací síť a Polsko bude Českou republiku o vývoji hladin podzemních vod informovat každé tři měsíce. Monitoring bude probíhat v oblasti ovzduší a hluku, kde zatím nebylo prokázáno překračování limitů, a v oblasti poklesů terénu. Polská strana se jednoznačně zavázala k tomu, že v případě prokázání negativních vlivů na území České republiky bezodkladně uloží investorovi realizaci nápravných opatření. Všechny tyto dohody budou součástí závěrečného stanoviska EIA za Českou republiku, které bude vydáno v polovině listopadu 2019.
Jsme v intenzivním kontaktu s krajem, především s hejtmanem Půtou, který také vyjednává po své linii. On třeba vyjednává s námi i o možnosti vybudování ochranného valu, který odstíní lom od nejbližší obce v České republice. Ta jednání jsou velmi tvrdá. Umíte si to představit, že pro Polsko jde o velmi důležitý projekt. Ale my jsme jasně řekli, že uděláme všechno proto, abychom obhájili zájmy českých občanů i třeba, kdybychom měli jít do nějakého soudního sporu.
