Děkuji, pane předsedající. Dobrý večer, dámy a pánové. Já bych chtěl vaším prostřednictvím poděkovat panu kolegovi Stanjurovi, že tady férově přiznal, že poslanci ODS kašlou na názory a argumenty svých kolegů z Poslanecké sněmovny, že jejich názor je jasný, že je úplně zbytečné vést nějakou debatu a že si tady prostě udělají takový odpočinkový večírek a přijdou až hlasovat.
Nicméně si myslím, že stojíme před poměrně zásadním rozhodnutím, protože dřív nebo později, podle všech informací, které tady zazněly, opravdu dojde k situaci v České televizi, kterou tady i kolegové z ODS budou muset řešit aktivně a tím, že se do té debaty a do vyřešení budoucí ekonomické situace České televize budou muset sami zapojit.
Nyní mi dovolte, dámy a pánové, abych zde přečetl text prohlášení, které jsem učinil zde v tiskovém centru Sněmovny zhruba někdy před půl rokem. Toto prohlášení, jež mimochodem Česká televize sice natáčela, ale nějak jej pak zapomněla odvysílat, je jedním z výsledků práce, na které se mimo mne podílela ještě kolegyně Ivana Nevludová a kolega Marian Bojko. Naše činnost spočívala především v získávání informací z veřejných zdrojů, jakými jsou například Registr smluv nebo zápisy z jednání volebního výboru Poslanecké sněmovny a čerpali jsme také z rozhovorů s bývalými i současnými pracovníky České televize. Všechny poznatky jsme nakonec konzultovali s ekonomy, auditory a právníky.
Zejména kvůli tomu, že jsme čerpali z veřejně dostupných zdrojů, je pro mě poněkud zarážející ochota členů, kupříkladu strany pirátské, kteří jsou pověstní svým poctivým a neúplatným bojem proti korupci, zvednout ruku pro závěrečné zprávy o hospodaření České televize, když jsou tady informace, které jednoznačně naznačují možnost korupčního chování, o kterém jsem předpokládal, že jsou na něj členové strany pirátské velmi, velmi, citliví.
Nyní již tedy samotný text prohlášení. Toho prohlášení, které si České televize sice natočila, a přesto, že se jednalo o informace o tom, že jeden z ústavních činitelů podává trestní oznámení směrem k České televizi a směrem k managementu České televize, nejen že je neodvysílala, ale žádným způsobem se ani nesnažila získat další relevantní informace.
Není žádným tajemstvím, že Česká televize svůj současný provoz dokáže finančně pokrýt zhruba do roku 2021. Ví to celá Sněmovna, ví to pracovníci a management televize, ví to Rada České televize, ví to kdekdo. Všichni se ale tváří, že to nevidí.
Když současný generální ředitel v roce 2012 Českou televizi přebíral, měla tato instituce finanční rezervu přibližně ve výši čtyři miliardy korun. Od té doby i přes každoroční zhruba šestimiliardový příjem z koncesionářských poplatků vytrvale klesá hodnota veškerého jejího majetku. A aby toho snad nebylo málo, tak dnes, tedy v roce 2019, má už stamilionové závazky splatné v letech 2021, 22 a 23 a podle některých informací dokonce i v roce 2024.
Stručně shrnuto, Česká televize žije na dluh, její majetek někam mizí, avšak management i Rada České televize tvrdí, že je vše v pořádku. Že jde o výsledek dlouhodobě vyrovnaného a zdravého hospodaření. Kdyby takto zdravě a vyrovnaně hospodařily naše domácnosti a firmy, tak v České republice řádí hladomor.
Finanční rezerva, tedy již zmiňované necelé čtyři miliardy, bude koncem roku 2021 definitivně v nenávratnu a Česká televize se tak dostane do finančních potíží. Už jenom to by se dalo pokládat za závažné. Celá skutečnost je však mnohem horší. Existuje mnoho velmi konkrétních indicií, že v České televizi dochází k závažné hospodářské kriminalitě, do níž jsou pravděpodobně zapojeni nejenom někteří členové jejího vrcholného managementu, ale i členové Rady České televize. A dokonce, což je obzvlášť alarmující, také členové Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a to i v těch nejvyšších funkcích.
Zda je u všech zúčastněných jejich zapojení aktivní nebo pouze - a to pouze prosím berte v uvozovkách, celou činnost kryjí a tím zneužívají svých veřejných funkcí - není zatím zcela jasné. To, že o skutečnostech nasvědčujících nezákonnému jednání vědí a přesto nekonají, je však mimo jakoukoliv pochybnost. Nelze se proto ubránit podezření, že proces úbytku finančního, ale i ostatního majetku v České televizi je řízený a má vyústit v její rychlý prodej.
A jak všichni víme, rychlý prodej je zpravidla prodej pod cenou.
Protože jsem již vyčerpal všechny reálné možnosti, jak další likvidaci České televize zabránit, nezbývá mi, než v této situaci podat orgánům činným v trestním řízení příslušné podněty. V nich jsou popsány jednotlivé kauzy a doloženy konkrétními daty. Škody se pohybují v řádech stovek milionů, či dokonce jednotek miliard. Pokud se podezření potvrdí, což je velmi pravděpodobné, tak budeme svědky ekonomické kriminality nejen s velkými škodami, ale především s nebývale rozsáhlým a dobře organizovaným zapojením osob působících v mnoha sférách naší společnosti, ve vedení nejvlivnějšího média v zemi, v jeho kontrolních orgánech, ve vrcholných patrech politiky, ale také v uměleckých kruzích a byznysu. Takové spojení z celé věci činí záležitost mimořádného celospolečenského významu, a tomu také budou odpovídat policejní útvary a další instituce, kterým své poznatky předám. Pokud nedojde k okamžitému a razantnímu řešení stávající situace, tak za rok, nejpozději za dva, budeme mít k dispozici pouze následující varianty.
1. Zásadní omezení provozu ČT a s tím související propouštění zaměstnanců ČT.
2. Okamžitý prodej České televize do soukromých rukou.
3. Převedení televize pod správu státu. Tuto možnost uvádím prakticky jen pro pořádek, protože ve skutečnosti nebude z časových důvodů realizovatelná.
4. Okamžité a významné zvýšení koncesionářských poplatků. Také tato možnost je relativně časově náročná, avšak alespoň pro mě je zcela nepřijatelná z jiného důvodu. Nepokládám za možné chtít po občanech, aby nesli náklady špatného či dokonce nezákonného hospodaření, na kterém se vědomě podíleli i vysocí ústavní činitelé, tedy lidé, které si občané zvolili a platí proto, aby zastupovali jejich zájmy.
Na Českou televizi je ve společnosti mnoho názorů. Jedna skupina občanů tvrdí, že bez veřejnoprávní televize by skončil svět, druhá by ji zase nejraději prodala, a tím se jí navždy zbavila. Oba tyto názory jsou legitimní a můžeme a nejspíš také budeme o nich diskutovat. Ekonomický kolaps, ke kterému dnes Česká televize nepochybně míří, ale není v zájmu žádné z těchto skupin.
Něco takového by se hodilo pouze tomu, kdo by ji rád koupil a přitom za ni zaplatil co nejméně. Prodej firmy v ekonomických potížích a v časové tísni je totiž vždy výhodný pouze pro kupujícího, což jsme ostatně viděli v minulosti u mnoha jiných, původně prosperujících a najednou podivně zkrachovalých podniků. V této souvislosti bych jenom rád připomněl, že v majetku České televize zatím jsou kromě techniky, nemovitostí a vysílacích licencí i jedny z nejlukrativnějších pozemků v Praze.
Ať už tedy máme na veřejnoprávní televizi jakýkoliv názor, tak zájmem nikoho z nás není, aby ekonomicky zkolabovala. Proto žádám všechny, kdo o celé záležitosti mají nějaké informace, tedy především televizní pracovníky, aby byli co možná nejvíce nápomocni orgánům činným v trestním řízení. Česká televize je dnes v situaci, kdy si ji zprivatizovala poměrně malá a dobře organizovaná skupinka jednotlivců, která za ni nezaplatila ani korunu a přesto ji využívá k naplňování svých politických, ale především ekonomických zájmů. Tomu je potřeba okamžitě učinit přítrž, protože to je v rozporu nejen se zájmy nás všech, ale také se zákonem. To je konec celého prohlášení, o kterém žádná media nijak neinformovala a v ČTK, kam jsme celé znění poslali, se text někam ztratil.
Od té doby se změnila jedna věc. Trestní oznámení bylo skutečně podáno a já jako oznamovatel jsem byl dle zákona vyrozuměn o tom, že příslušné orgány začaly ve věci konat. Já zde samozřejmě z onoho trestního oznámení nebudu přesně citovat, protože bych tím mohl ohrozit vyšetřování. Myslím si ale, že stručný popis jeho malé části, obsahující pouze základní informace, jež jsou ve své většině dostupné z veřejných zdrojů, vyšetřování ohrozit nemůže a zároveň dostatečně ukáže nejen to, co se v České televizi dnes ve skutečnosti děje, ale hlavně to, že Rada České televize dlouhodobě neplní svoji zákonnou povinnost, kterou je především kontrola zákonného a efektivního hospodaření České televize.
Příklad číslo 1. Výměna ekonomického a provozního systému pro Českou televizi. Už od roku 2013 podle mých informací Česká televize neplatí podporu ekonomického a provozního systému SAP R/3. Tento systém je však stále v provozu, což znamená, že ČT bude muset kromě up grade platit ještě navíc penále, a to v řádech milionů korun. Dále to znamená, že systém nereflektuje žádné legislativní změny, které od roku 2013 proběhly.
Zároveň Česká televize zakoupila za 32 700 330 korun ekonomický a provozní systém HELIOS Green od firmy Asseco Solutions. Výběrové řízení na tuto dodávku se několikrát rušilo a znovu vypisovalo, dokud nevyhrála právě uvedená společnost. Při pokusech o uvedení systému do provozu se však zjistilo, že není dostatečně funkční a prostředí gigantu, jakým je Česká televize, nezvládá. Vedení České televize proto rozhodlo, že s implementací bude pomáhat firma Leading s.r.o., a to i přesto, že na implementaci byl uzavřen dodatek s původním dodavatelem, tedy se společnosti Asseco Solutions, a. s. A jak celá věc dopadla? Náklady již překročily zásadním způsobem vysoutěženou částku, a to formou mnoha dodatečných smluv, uzavíraných tentokrát až na jednu samozřejmě opět velice podezřelou výjimku již bez výběrových řízení.
Dodnes pracují na implementaci celého systému především interní zaměstnanci České televize, čímž se opět zvyšuje původně vysoutěžená cena, a to o vnitřní náklady na tyto zaměstnance. Už to je alarmující. Pokud si ale někdo myslí, že tím to končí, tak je na velkém omylu. Celý systém totiž dodnes, jak potvrdil ředitel České televize, plnohodnotně nefunguje. V ČT tak běží už několik let souběžně dva systémy: SAP R/3 bez podpory a problematicky fungující HELIOS. V praxi to funguje tak, že se do HELIOSu průběžně překlápí data z nepodporovaného SAPu.
To samozřejmě neúměrně zatěžuje zaměstnance České televize, ale hlavní problém je jinde. Takovýto postup totiž znamená trvalou migraci obrovského množství dat. A každý IT odborník vám potvrdí, že je prakticky vyloučené, aby se při takovém množství data neztrácela či nedocházelo k chybám. A zde připomínám, že jde o data související s provozními výkazy a účetnictvím. Co to znamená, pokud vše přeložíme do srozumitelné podoby? Znamená to, že ČT nějak hospodaří, nějak účtuje a nikdy nikdo už nejspíš nezjistí, jak přesně všechno probíhalo a probíhá, protože se mnohá data ztratí.
Pokud přihlédneme k dostupným celkovým ekonomickým údajům o ČT, tak se dokonce nedá vyloučit, že jde o proces záměrný a plánovaný, že jde o postup, který je v rozporu se zákonem, je ale zřejmé v každém případě. Na celé věci je však asi nejzajímavější, co o tomto několikaletém procesu říkají zprávy kontrolních orgánů České televize, tedy Rady České televize. Neříkají vůbec nic. Buď Rada České televize nic neví, a pak zásadním způsobem selhává, nebo nic vědět nechce, a pak selhává ještě více.
Příklad číslo 2 je společnost Leica Gallery a střet zájmů generálního ředitele ČT Dvořáka, který jsme také probírali už v několikrát zmiňovaném setkání s generálním ředitelem České televize a Radou České televize. Generální ředitel České televize Petr Dvořák je prokazatelně spolumajitelem a zároveň předsedou správní rady společnosti Leica Gallery, kde druhým spolumajitelem této společnosti je jeho žena. Už jen skutečnost, že generální ředitel ČT je zároveň členem statutárního orgánu a spoluvlastníkem firmy, která obchoduje s uměním, to znamená, že se zabývá činností příbuznou činnosti České televize, je v rozporu se zákonem.
Jen pro doplnění dodávám, že uvedená společnost má roční obrat v řádu desítek milionů korun. Pokud by někoho zajímalo, jestli náhodou Česká televize nějak společnosti svého generálního ředitele nepomáhá, například vysíláním reklamy na jeho činnost, tak si můžete, stejně jako jsem to udělal já, zadat název této společnosti do vyhledávače, napsat si tam Leica Gallery ČT 24. A doporučuji, abyste to udělali vsedě, protože výsledek vyhledávání je skutečně ohromující. Jde o čísla pohybující se v řádech tisíců. Ano, tolikrát dělala Česká televize ve svém vysílání reklamu firmě generálního ředitele České televize a jeho manželky. Dále je zajímavé, kolik za tuto reklamu Česká televize společnosti svého generálního ředitele vyfakturovala. Podle vyjádření samotného generálního ředitele České televize a předsedy Rady České televize to bylo celkem 0 korun českých. To je skutečně milá sleva.
A nejzajímavější opět je, co o vzájemné obchodní spolupráci veřejnoprávní televize a firmy jejího ředitele říkají zprávy Rady České televize. Ano, hádáte správně, neříkají opět vůbec nic. Radě České televize totiž toto mnohonásobné porušování zákona, kdy poškozeným je Česká televize a tedy všichni koncesionáři, nestojí za sebemenší pozornost. Rada České televize na to zřejmě nemá čas, protože musí řešit důležitější věci. Například to, jak vysoké prémie odsouhlasí generálnímu řediteli za správné hospodaření či za vynikající nastavení kontrolních mechanismů v rámci hospodaření České televize.
Odměňování generálního ředitele v kontextu s ekonomickými výsledky České televize je další zajímavou věcí. Jednak vedle svého platu dostal rozhodnutím Rady České televize ještě mimořádné prémie v úhrnné výši 14,5 milionu Kč a pak tedy, zřejmě jako nějakou obdobu železničního deputátu, ještě reklamu zdarma pro svoji firmu ve vysílání České televize. Myslím, že jako manažerská odměna za ztrátové hospodaření, o kterém existují jasné důkazy a které tady potvrdili i kolegové, od kterých jsem to opravdu nečekal, to vůbec není špatné.
To jsou tedy dva skutečně velmi stručně popsané případy z mnohých, které obsahuje poměrně obsáhlé trestní oznámení, jež jsem, jak už jsem uvedl, podal zhruba před půl rokem.
Vážené dámy a pánové, je zřejmé, že současná Rada České televize neplní svou funkci kontrolního orgánu, a to dlouhodobě a zcela zásadním způsobem. Tuto situaci jsme jako zástupci veřejnosti povinni řešit, jak nám to ukládá zákon a jak jsme všichni slibovali v poslaneckém slibu. Domnívám se, že jestli něco je v zájmu opravdu všeho lidu, tak to je hospodárné a zákonné hospodaření s veřejnými penězi. Na situaci, v jaké se nyní nacházíme, také pamatuje zákon o České televizi, který umožňuje Poslanecké sněmovně Radu České televize odvolat a zvolit Radu novou. Myslím, že by nyní bylo vhodné ocitovat zde část tohoto ustanovení: Poslanecká sněmovna může Radu odvolat, neplní-li Rada opakovaně své povinnosti stanovené tímto zákonem, nebo pokud Poslanecká sněmovna dvakrát po sobě neschválí výroční zprávu o činnosti České televize nebo výroční zprávu o hospodaření České televize. Navrhuji tedy neschválit zprávy Rady České televize o hospodaření České televize v letech 2016 a 2017, protože se jedná o dokumenty, které s velkou pravděpodobností zakrývají trestnou činnost. Následně odvolat Radu České televize a co nejrychleji navolit Radu novou, která bude schopna a hlavně ochotna plnit to, co jí ukládá zákon. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Tak, nyní tady mám jednu faktickou poznámku, takže vystoupí paní poslankyně Miroslava Němcová. Pan ministr? Paní poslankyně na faktickou, pane ministře, vy si přejete také faktickou? Takže paní poslankyně Němcová, potom se připraví pan ministr a potom standardně pan poslanec Španěl, prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, k té informaci, která zazněla od mého předřečníka, která se týká případného střetu zájmů generálního ředitele České televize tím, že je členem správní rady galerie Leica. Tak bych ráda, protože jsem si opatřila k tomu informace, sdělila, že za dobu působení Petra Dvořáka ve vedení České televize neuzavřela Česká televize se společností Leica Gallery Prague žádnou obchodní smlouvu, ani jinak nepodporovala její aktivity či chod této galerie. Česká televize odvysílala běžné zpravodajské reportáže, bylo jich celkem 16, a podobně tak informovala například v letech 2016 až 2019 o Galerii Václava Špály, nebo 11 příspěvků o brněnské Fait Gallery. Příspěvků a reportáží tohoto typu lze nalézt stovky, jedná se o běžnou agendu zpravodajství v kulturní oblasti.
Dále bych chtěla říci, že vedle toho, že je Petr Dvořák ve správní radě této galerie, tak je třeba dodat, že je také členem správní rady Národního divadla, Českého vysokého učení technického nebo člen Společenství vlastníků jednotek Povltavská 5, a o všech těchto skutečnostech informoval Radu České televize ve svém životopise, který předkládal společně se svou kandidaturou na post generálního ředitele. Tak tedy tolik tyto informace, které vyvracejí to, co zde zaznělo před chvílí.
