První kroky byly učiněny schválením tzv. Lustračního zákona a zákona O protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, přes zřízení Ústavu pro dokumentování a vyšetřování zločinů komunismu a Ústavu pro studium totalitních režimů, aby „hrůzy“ z let 1948 -1989 byly neustále občanům připomínány.
Politická masáž v duchu antikomunismu se stala díky projektu „Příběhy bezpráví.“ součástí vzdělávání také na školách. Zbytečné je zvýrazňovat přiživující se roli veřejnoprávní České televize a hlavních médií. K trvalým tématům antikomunismu - únorové události 1948, padesátá léta, srpnové události 1968 se úspěšně přiřadily dezinformace s novým výkladem o průběhu a výsledcích druhé světové války, degradace a zpochybnění rozhodujícího podílu vítězství Rudé armády nad fašismem a přinesení svobody našemu národu a Evropě. Antikomunismus míří ale ještě výše. Útoky na slovanské národy, rozbití jejich svornosti, rozdělení společnosti na chartisty a ty druhé – na zbytek společnosti.
V posledních dnech se objevila informace o údajných pokusech tajné služby ČR infiltrovat se do komunistického hnutí a kontaktovat členy Komunistického svazu mládeže s cílem získat je pro dlouhodobou spolupráci. Ale kdo by si nevzpomněl na snahy MV zakázat činnost KSM před více než deseti lety!
Především pravici každodenní cílené působení antikomunismu přináší trvale své ovoce u všech generací. Navzdory skutečnosti, že společnost je vystavena množství opravdových nejistot a existenčních problémů. Vytvoření vrstvy chudých pracujících a bezdomovců, exekuce, zadlužení, nejistota na trhu práce, migrace, současná podoba EU, válečné politika NATO přinášející válečné konflikty. Reality, která předcházejícím generacím byla cizí. Problémům, na které polistopadové vládnoucí garnitury zatím nenašly recept pro jejich řešení.
Soumrak kapitalismu se blíží. O to více se snaží antikomunismus rozdělovat společnost. Znovu a znovu ji rozeštvávat na úplně jiná témata, než která ji štěpí objektivně. Odvádět pozornost od „pracující chudoby“, nejistot na trhu práce a tlaků požadované „flexibility“, masové dlužní pasti i statisíců lidí v exekuci, obav z nekontrolované imigrace i dalších nesmyslů diktovaných EU. A také už od běžících i teprve hrozících válečných konfliktů a spousty jiných hrozeb, jichž byly dřívější generace ušetřeny. Polistopadové garnitury na ně recept nenašly. Tím víc to má přehlušit právě antikomunismus.
Občanů, hledajících ze svých nesnází východisko, však přibývá před očima. Stále víc je i těch, kteří už vědí nebo tuší, že řešením je jedině změna společenského systému, v sociálně spravedlivější společnost. Společnost bez válek a pro hledání východisek přijatelné pro všechny vrstvy občanů.
